Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já chci pouze v zásadě stručnou poznámku. Dnes pravděpodobně zasedá tato Poslanecká sněmovna naposledy. Příští zasedání, které by ještě mělo být, by se mělo dotýkat, pokud budou dodrženy dohody politických stran, už samotného rozpuštění Poslanecké sněmovny.
        My zde v zásadě v prvním čtení projednáváme zákon, který upravuje vyvlastňovací proces v České republice. Já zde nechci rozebírat jednotlivé instituty, protože to by opravdu bylo na odbornou, specifickou debatu. Pouze chci podpořit svým názorem to, co tady říkal pan zpravodaj, že ve mně tento návrh vyvolává nemalé rozpaky. Ani ne tak tím, co obsahuje, protože já s filozofií toho, co zde říkali předkladatelé, do určité míry souhlasím. To znamená je třeba se zamyslet, zda vyvlastňovací proces v České republice není často zneužíván a v rozporu s veřejným zájmem není protahován. Na druhou stranu si však uvědomme, že vyvlastňování je něco, co je mimořádně citlivé. Je to zásah do vlastnického práva. Jak víte, vlastnické právo je chráněno ústavním pořádkem, konkrétně Listinou základních práv a svobod, článkem 11, kde je jasně napsáno, že vlastnické právo je chráněno, respektive že vlastnickému právu se poskytuje ochrana.
        Pokud my tady máme narychlo přijmout takovouto úpravu, která podle mého názoru není kosmetická a obsahuje některé důležité a závažné změny, jako je třeba otázka omezení odkladného účinku žalob v rámci vyvlastňovacího řízení před soudními orgány, pak si myslím, že by toto mělo být podrobně prodiskutováno minimálně na výborové půdě, minimálně bychom měli zjistit, zda právě ta forma odložení odkladného účinku u správních žalob nemůže být v kolizi s článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Jestli tím právě onu ochranu vlastnického práva do určité míry nedegradujeme.
        Já nejsem proti té myšlence a priori, uznávám, že odložení odkladného účinku by v některých případech mělo svůj smysl, ale říkám, že to je příliš citlivá věc, která má i ústavně právní konotace, a nevím, zda jsme schopni takto zde narychlo rozhodnout.
        Ostatně podíváte-li se na onen § 28, který upravuje odložení odkladného účinku, a už to pan zpravodaj citoval, tak se tam stanovuje relativně složitá konstrukce, ve kterých případech soud přiznává možný odkladný účinek. To znamená konstruuje se ta úprava tak, že v zásadě žaloba nemá odkladný účinek, čili může mít, když soud tak rozhodne. A ta definice je plna neurčitých právních termínů typu, že žalobce je závažně ohrožen ve svých právech, že nedochází k nepřiměřenému způsobu zásahu do nabytých práv třetích osob atd. To jsou věci, které bychom měli minimálně na výborové úrovni prodiskutovat a říci si, jak tyto obecné právní termíny budou následně v praxi aplikovány.
        Já k tomu nechci dál diskutovat. Chtěl jsem vám jenom říci, abychom nepodcenili tuto právní úpravu, která má ústavněprávní konotace. A i když jsou navrhovatelé možná vedeni dobrými myšlenkami, podle mého názoru by tento typ právního předpisu neměl být přijímán v devadesátkovém režimu. Měl by se vydiskutovat na úrovni výborů. Mělo by se zjistit, nakolik zde není kolize s Listinou základních práv a svobod. A to úplně pomíjím takové věci, které tu byly zmiňovány, jako jsou partikulární úpravy správního procesu, jako je samostatná úprava doručování v tomto zákoně.
        Ostatně právě vláda Mirka Topolánka výrazně sjednotila doručování ve veřejné správě, nejen ve veřejné správě, ale i v oblasti justice, a my teď jdeme zcela opačným trendem. To, co jsme z velké části sjednotili a zefektivnili, teď rozbíjíme do jednotlivých úprav. Takže moc prosím, aniž bych rozporoval obsah této úpravy - pojďme se o tom více bavit. Je to asi zákon, o kterém by měla hlasovat spíše příští Sněmovna. Podrobněji prodiskutovat a zvážit, zda úpravy, které jsou navrhovány, byť jsou vedeny určitě dobrými myšlenkami, nezasahují do vlastnického práva a nejsou dokonce v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
        Děkuji vám za pozornost. ***