Vážený pane předsedající, vážená nepřítomná vládo, dámy a pánové, my se dneska nacházíme ve třetím čtení zákona, který si klade za cíl přerušit možný vstup strategického partnera na letiště Ruzyně. Veškeré podrobnosti perspektivy, včetně rozvoje, strategie, bezpečnosti byly skutečně podrobně popsány, já jsem tady o tom mluvil, byly podrobně popsány v průběhu prvního čtení. Případný vstup, hovoříme o případném vstupu, může přinést až zdvojnásobení odbavovacích kapacit. Ruku v ruce může přinést vznik nových pracovních příležitostí. Může mít vliv až na jedno procento HDP s dalšími multiplikačními efekty. Zatímco předkladatel nám dává za příklad letiště, jako jsou v Bulharsku, v Rumunsku, Estonsku, Lotyšsku či Litvě, já jsem zde hovořil o letištích, jako jsou v Londýně, Frankfurtu, Kodani, Bruselu či Curychu. To všechno na straně jedné.
        Na straně druhé jenom dva komentáře, které v rámci této diskuse zazněly. Pan Svoboda se k němu patrně teď hlásí. Pan Svoboda do médií vykřikuje myšlenky typu, že případný vstup strategického partnera na letiště Ruzyně je zradou na zemi. Zradou na zemi! My zde máme letiště civilní, máme zde letiště vojenská. My neprodáváme území, bavíme se pouze o inventáři a schopných manažerech nějakým způsobem tuto činnost dál rozvíjet. Skoro by se chtělo namísto dobrý den říct, jestli byl někdo doma, když vykřikuje takovéto názory do světa, a skoro by se chtělo říct, teď malinko odbočím, kdy konečně nastane opět diskuse na téma volebního zákona - dneska se ocitáme v patových situacích - volebního zákona, který byl podán v roce 2000/2001, a byl to Ústavní soud, který tento zákon shodil. A nebýt toho, tak jsme dneska v takovýchto situacích nemuseli být a nemuseli jsme čelit takovýmto až nesmyslným názorům! Ústavní soud ho shodil.
        David Rath tady v průběhu druhého čtení řekl myšlenku, tezi typu: Topolánek chce letiště ukrást. (Z řad ČSSD: Jasně!) Jasně. Ale jestli jsme si toho všimli, Topolánek není v tuto chvíli ani premiér, dokonce není ani poslanec. (Z řad ČSSD: Ani divák!)
        A proč o tom mluvím... Já se fakt snažím mluvit vážně, já z toho nechci dělat kovbojku! Proč o tom mluvím? Jestli se pídíme po příčinách hospodářských krizí, tak jsou to právě tyto výroky, tato hrubá neznalost, které hospodářskou krizi navozují. Kdosi říkal, nelze pořád jenom vyhrávat. Kdo tady ještě vyhrává a kdo je ve skutečnosti porážen? Já k tomu můžu jenom souhrnně říci, pro mě existuje jenom jeden poražený, a to je Česká republika, a jeden vítěz, a tím je opět Česká republika. Proto se opakovaně hlásím k tomu, že dávám návrh na zamítnutí, a já mám v tomto ohledu jasno. Děkuji za pozornost.