Děkuji mnohokrát, paní místopředsedkyně, za možnost reagovat na vystoupení pana poslance Braného.
        Vážené poslankyně, vážení poslanci, asi vás nepřekvapí, že ty návrhy odmítnu. Myslím, že pro to jsou jasné a zřejmé důvody. První důvod je asi nejprozaičtější. Česká národní banka je ústřední banka státu a šoupat z jedné škatulky do druhé v rámci státu neřeší vůbec nic. To za prvé.
        Za druhé. To, co navrhuje pan poslanec Braný, není ani technicky možné, ani zákonné. On například sám upozorňuje na to, že můžeme převést státu do rozpočtu zisk nebo zdroje po doplnění rezervních fondů atd. Upozorňuji, že naše rezervní fondy jsou prakticky prázdné. My je totiž nemůžeme naplnit, dokud nebudeme mít uhrazenu ztrátu. Centrální banka má momentálně negativní kapitál a prostě není pravda, že je to nějaká virtuální ztráta. Teoreticky si lze představit, že centrální banka může zkrachovat a že její ztráty budou tak velké a negativní kapitál tak velký, že to nebude udržitelné. Takže nejsou to virtuální ztráty, jsou to ztráty skutečné, což mimochodem se dá ukázat velmi snadno. Kdyby vláda, respektive Parlament rozhodl o pokrytí této ztráty, tak to znamená, že tuto ztrátu musí sanovat vláda a stane se to normálním dluhem České republiky. Takže na tom není nic virtuálního. ***
        Je pravda, že existují země, například Maďarsko, kde vláda inkasuje kurzové zisky, ale zároveň bere odpovědnost za kurzové ztráty. Takže takové řešení já jsem připraven diskutovat, ale obávám se, že bychom ministra financí nepotěšili, kdybych mu řekl, že mu teď pošlu 29 miliard, ale že chci zpátky těch 200, resp. 260, což jsou kumulované kurzové ztráty, které jsme inkasovali za předcházejících deset let. Takže není možné to brát asymetricky, že budou inkasována pouze pozitiva a s toutéž věcí spojená negativa budou zcela ignorována.
        Nyní čistě účetně: Kdybychom provedli kteroukoli z těchto dvou navrhovaných operací, ať už jednorázový převod zisku nebo snižování rezerv, tak to znamená monetizaci dluhu České republiky, což není možné. Není to možné nejenom z hlediska českého zákona, ale je to dneska obecně přijímané pravidlo všude na světě, že centrální banky nemohou monetizovat dluh. A koneckonců je to jeden ze základních důvodů oddělení a nezávislosti centrální banky, této složky výkonné moci, neboť je součástí výkonné moci. Čili tvrdím, že to není možné provést ze zákonných, účetních i z obecně zcela zřejmých důvodů.
        K výši devizových rezerv. Tady bych v jednom bodě souhlasil s panem poslancem Braným. Ano, rezervy České národní banky jsou poměrně vysoké, a kdybychom o tom mluvili před třemi lety, tak bych vám řekl: Ano, mně by vůbec nevadilo, kdyby byly nižší, a milerád bych je "převedl" na Ministerstvo financí. Ovšem Ministerstvo financí by si je muselo převzít zase i s tou druhou stranou bilance, to znamená s těmi závazky. Já nemůžu prostě vytrhnout kus aktiv a nechat proti tomu pasiva, protože znovu bych monetizoval dluh České republiky, protože bych proti tomu vytvářel ztrátu na straně pasiv.
        Nicméně rád bych upozornil i na to, že právě posledních 12 měsíců ukázalo velkou relativitu v tom, co je nadměrná nebo co není nadměrná výše devizových rezerv. Výše devizových rezerv sehrála jistou úlohu, a ne nepodstatnou, ve vnímání rizika jednotlivých zemí v současné krizi. Takže tak jako před třemi lety bych se na to díval určitě s větším nadhledem a uměl bych si představit nižší úroveň devizových rezerv, tak teď musím říci, že jsem byl docela rád, že jsou na té výši, na které jsou.
        Jinak k samotné správě devizových rezerv. Není cílem zprávy o hospodaření, abychom do detailu diskutovali správu devizových rezerv, nicméně rozhodně nejsme netransparentní, neboť pan poslanec Braný citoval z naší výroční zprávy. Pokud by byl zájem, to je jen na dohodě, tak můžeme tyto informace uvádět i do zprávy o hospodaření.
        Ale k akciím. Na správu devizových rezerv se není možné dívat z pohledu jednoho kvartálu nebo jednoho pololetí, ale na delší dobu. Rozhodnutí, které jsme učinili ohledně investic do akcií, resp. do sledování akciového indexu, jsme učinili s tím, že dlouhodobě platí na finančních trzích, že akcie jsou volatilnější, tzn. jejich (kurs) kolísá více nahoru a dolů, ale dosahují mírně vyššího výnosu než u tzv. fixních instrumentů, jako jsou dluhopisy. Je tedy celkem logické, že najdeme bezpochyby mnoho časových úseků, kdy najdeme propad cen akcií, ale zároveň najdeme periody, kdy akcie rostou. A tohle je přesně ten případ. Protože například za druhý kvartál jenom tohoto roku, jenom za kvartál - pan poslanec Braný mluvil o pololetí, o minulém pololetí roku 2008, že výnos byl minus 175 - tak jenom za druhý kvartál je to plus 220 milionů jenom na akciích. Takže vlastně akcie ve druhém kvartálu přispěly absolutně nejvíc k výnosu devizových rezerv, který mimochodem byl historicky velmi vysoký a byl historicky velmi vysoký i za celý předcházející rok.
        Druhá věc, která je podstatná. My jsme nerozhodli o tom, že vezmeme část rezerv a teď to nasypeme do akcií, ale my jsme řekli ano, to je dlouhodobý záměr a budeme postupně přikupovat akcie až do jisté úrovně, která v současné době se blíží pěti procentům devizových rezerv. To znamená že se nám právě podařilo vyhladit do jisté míry volatilitu akciových trhů nebo finančních trhů obecně, a tak jak jsme inkasovali ztrátu ze začátku, protože ještě se ukázalo, že akciové trhy jsou na sestupné křivce, tak jsme ale zase velmi dobře trefili ten obrat tím, že už jsme na trhu byli a inkasovali jsme celý výnos, nebo ještě daleko vyšší výnos v té vzestupné části.
        Takže já si za rozhodnutím jít do akcií stojím, protože se domnívám, že centrální banku, která investuje dlouhodobě, má zajímat právě ten dlouhodobý výnos a dlouhodobý trend a měla by víceméně ignorovat kolísání v jednotlivých časových okamžicích. A mimochodem, není to nic mimořádného. Centrální banky se v posledních letech opravdu posunuly do nových instrumentů včetně akcií. Nakonec jsme se k tomu přiklonili i my.
        Proto musím konstatovat z hlediska usnesení, které navrhoval pan poslanec Braný, že převod zisku nepovažuji za možný ze zákonných, účetních, ale i věcných důvodů. Co se týká investování do akcií, mám za to, že dlouhodobě je toto rozhodnutí správné, a od toho okamžiku, kdy jsme do toho začali investovat, jsme v každém případě v plusu. Podobný argument, který platí pro převod zisku, platí samozřejmě i pro snížení rezerv, protože nemohu vytrhnout jednu část bilance, mohu převést na Ministerstvo financí část rezerv, ale i s pasivy. A pokud by si Ministerstvo financí od nás koupilo část rezerv, fajn, ale co bude dělat s devizovými instrumenty? Protože zase by je potřebovalo prodat, a pokud nemá zruinovat devizový trh, tak by to zase musela odkupovat Česká národní banka, takže bychom skončili tam, kde jsme.
        Děkuji.