Ministr životního prostředí vlády ČR Jan Dusík  Děkuji, pane místopředsedo. Otázka náhrady újmy podle § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny je skutečně otázkou, která je sporná po dobu několika let. Já jsem rád, že se podařilo v poslední novele zákona o ochraně přírody a krajiny tuto otázku vyřešit. Věřím, že uspokojivě jak z pohledu orgánů ochrany přírody, tak z pohledu těch, kteří uplatňují nároky na újmu vzniklou právě díky omezením z důvodu potřeb ochrany přírody. Tato novela zákona vstoupila v účinnost 1. prosince 2009. My jsme jako Ministerstvo životního prostředí k 1. prosinci 2009 současně zrušili výklad, který se vztahoval k dřívější právní úpravě a který ji vykládal tím způsobem, že přechod nebo převod vlastnického práva nebo práva nájmu není vlastně součástí ustanovení § 58. A právě proto, aby bylo jasné vymezení toho, kdy se na koho vztahuje či nevztahuje nárok, byla přijata tato novela. Věřím, že od účinnosti nového zákona tento problém nebude nastolen.
        Současně vím, že probíhá celá řada soudních řízení právě o předchozí období, zda výklad, který Ministerstvo životního prostředí přijalo v roce 2005, je v souladu se zákonem, nebo není. Musím říci, že soudní jednání probíhají poměrně dlouho a zřejmě jenom rozhodnutí soudu nám dá odpověď, jestli výklad byl tehdy přijat v souladu s právem, nebo ne. Každopádně mohu říci, že lesní podnik Křtiny není jediným subjektem, který takto žaluje Ministerstvo životního prostředí právě o tyto sporné věci, zda se vztahuje i na převody a přechody vlastnického práva či práva nájmu, takže my jsme si této situace vědomi a věřím, že pro futuro jsme udělali maximum možného novelou zákona, která vstoupila v účinnost 1. prosince, a že nic nebrání tomu, aby náhrady újmy byly posuzovány a byly přiznávány tak, jak to zákon nyní ukládá.
        Co se týče konkrétní žádosti pro náhradu újmy v roce 2009, moje informace je taková, že řízení stále probíhá. Byla podána žádost 7. ledna 2010 a já věřím, že řízení bude úspěšně dokončeno, jak nám to ostatně zákon ukládá. Věřím, že minimálně do budoucna je odpověď jednoznačná. Co se týče dřívějších kauz za uplynulé roky v návaznosti na tehdy platný právní stav a výklad Ministerstva životního prostředí, zřejmě bude uspokojivě vyřešen až rozhodnutím soudu.