Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně a milí kolegové, já jsem strašně smutná z toho, jak se to vyvinulo. Tady pan poslanec Křeček naznačil, že se jedná o určitou urážlivost. On to myslel v jednom smyslu slova, já to myslím v tom smyslu slova, že ta diskuse musí být opravdu urážlivá pro ty, kteří si zaslouží respekt a zaslouží si uznání za to, co v minulosti udělali.
        Já jsem studovala filmovou školu a na jednom semináři se hovořilo také o českém filmovém divákovi. Co to je vlastně za člověka, takový ten český divák na rozdíl třeba od amerického? V amerických filmech máte dobro, máte zlo, americký divák celkem cítí, co je dobré, co je špatné. Co dělá český divák? Často se tomu směje. Přijde mu to vlastně legrační. Ono to třeba do určité míry legrační je. Ale na druhou stranu určitý cit pro to, co je dobré a co je špatné, co bylo dobře, co bylo špatně, ten bychom snad měli mít úplně všichni a neměli bychom ho tak šíleným způsobem zpochybňovat.
        Umění relativizace je neuvěřitelně nebezpečné, protože relativizovat můžeme vždycky všechno. Když nás tady teď někdo zavře, obežene ostnatým drátem a bude tady na nás páchat opravdu nějaký teror, budeme potichu v duchu vděčni těm, kteří budou ochotni zasadit se proti tomuto jednání, kteří se budou snažit vyjádřit odpor vůči tomu. Nebudeme toho sami možná mnozí z nás schopni, ale budeme vděčni těm, kteří se s tím nesmíří a kteří opravdu budou ochotni riskovat svůj osobní život.
        Hrozně mě mrzí, že se to ubírá směrem zpochybňování a relativizace dokonce do té míry, jak pan Zaorálek říkal, že vlastně tam zase je problém s hierarchií atd. Já si myslím, že toto téma toho vůbec není hodno, protože takto by se daly relativizovat i další činy. Je samozřejmé, že tady byli lidi postižení vězením, popravami atd., ale byly tady postižené i rodiny úplně jiným způsobem, byly tu rodinné tragédie, kterých se také nikdy nedopátráme do mrtě a do detailu, kdy třeba nemohla dcera za svými rodiči nebo rodiče za svou dcerou atd. Vždyť to proboha nebylo v pořádku a my bychom si toho měli být vědomi.
        Když tady hovořil pan Grebeníček a zrovna z jeho úst tady zaznívalo, že se tady jedná o nekritickou adoraci aktů teroru. Proboha, kdyby to nezaznívalo zrovna z jeho úst! Vždyť bychom tady mohli hovořit velice dlouho o aktech teroru zrovna právě s panem Grebeníčkem.
        Mrzí mě, že si to paní Kavalírová musela všechno vyslechnout. Já bych se jí skoro chtěla omluvit. Děkuji vám. (Potlesk zprava.)