Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, mně připadá docela absurdní, že debata o státním rozpočtu na příští rok se scvrkla v Poslanecké sněmovně na debatu o Českých energetických závodech, ve zkratce ČEZ. Myslím, že to tady ještě v historii projednávání rozpočtu po roce 1989, ale asi i předtím, nebylo, a předpokládám, že to nějakým způsobem vejde do dějin.
        Já bych se k tomu chtěl vyjádřit z mnoha různých důvodů asi v této struktuře. Nejprve bych chtěl osvětlit vám všem vznik oné, použiji-li slova svého kolegy Urbana před chvílí, díry ve Státním fondu dopravní infrastruktury. Já myslím, že to osvětlení je užitečné, protože vzniklo poměrně dávno, ne v minulém, ale v předminulém volebním období v letech 2000 a 2001, a mnozí z dnes přítomných členů Poslanecké sněmovny tehdy poslanci nebyli a možná nemají úplně přesnou informaci, jak tato "díra" vznikla.
        Ta díra vznikla tak, že v roce 2000 byl schválen za vlády Miloše Zemana zákon o vytvoření Státního fondu dopravní infrastruktury, což ve svém důsledku z valné části nebylo nic jiného než vyvedení tehdy zhruba 13 mld. korun ze státního rozpočtu do mimorozpočtového zdroje. Těch 13 mld. korun, to byly tehdy peníze, které se vyvedly z kapitoly Ministerstva dopravy. O těch 13 mld. korun se hbitě podělily ostatní resorty státního rozpočtu, které díky tomu nabobtnaly, dneska už o tom nevědí a mají se o to lépe. Nicméně nebylo z čeho těch 13 mld. korun do toho Státního fondu dopravní infrastruktury dostat a jediná metoda, která byla vymyšlena a která funguje dodnes, a žádná pozdější vláda, a že jich nebylo málo, se nepokusila tuto nesystémovost změnit. Tak se prostě tyto peníze nahradily příjmy z privatizace. A jak šla léta od roku 2001 až po letošní rok a rozpočet na rok 2007, tak vždycky se díra ve Státním fondu dopravní infrastruktury krmila penězi z příjmů privatizace. Nikdy tomu nebylo jinak. Jednou to bylo 20 mld., jednou to bylo 22 mld., letos to je přes 30 mld., ale vždycky to bylo jen a pouze z příjmů privatizace.
        ***
        Nebyly to veškeré příjmy Státního fondu dopravní infrastruktury. To je třeba říci. Tam jsou i jiné příjmy, dálniční známky, podíl na spotřebních daních atd. Ale významná nadpoloviční část příjmů tohoto fondu jsou příjmy z privatizace.
        Žádná vláda po roce 2001 s tím nic neudělala, a koneckonců bývalá vláda, tedy vláda Jiřího Paroubka, při přípravě rozpočtu na rok 2007 si byla velmi dobře vědoma té skutečnosti, že ona díra 31 miliard tam je a že i tuto díru předává své nástupkyni. Koneckonců tehdejší premiér Paroubek ještě v létě letošního roku, když byl médii dotázán na to, co s tím, tak odpověděl "ať si něco prodají", tedy oni jako ta budoucí vláda. To bylo řečeno panem premiérem Jiřím Paroubkem. Já to nehodnotím, pane bývalý premiére, já pouze konstatuji fakta. Vy jste si byli vědomi toho, že tam chybí 31 miliard, a tak jako ve všech uplynulých šesti nebo sedmi letech se tyto peníze stereotypně doplňovaly z příjmů privatizace, tak bylo navrhováno, aby tomu tak bylo i v rozpočtu na rok 2007.
        Takže to je historie této díry. Jestliže pan bývalý ministr průmyslu Urban říká, že látání děr tímto způsobem je pro něj nepřijatelný motiv, tak měl ve své době, když byl tři a půl roku ve funkci ministra, dost času na to, aby tento nepřijatelný systém změnil.
        Tato vláda je ve funkcích dva měsíce. Je to dost velký rozdíl. Jinými slovy, tato vláda neměla a nemá absolutně žádný čas tento léta zaběhnutý systém jakýmkoliv způsobem změnit. A jediná možnost, tak jako ve všech uplynulých letech, jak naplnit Státní fond dopravní infrastruktury, je skrze privatizační příjmy. Tečka.
        Za druhé. Privatizovat, či ne. A teď už jdu k ČEZ, protože jak bylo řečeno a jak řekl koneckonců i pan bývalý premiér Paroubek, něco se prodat musí, aby bylo na Státní fond dopravní infrastruktury. Když tam ty peníze nebudou, tak je to katastrofa, protože to je velká část rozpočtu. Přestane se stavět, přestane se udržovat, smlouvy běží atd. To myslím, že není třeba tady zdůrazňovat. Koneckonců i pan kolega Urban ve svém expozé vlastně naznačil tu dichotomii státu coby na jedné straně vlastníka ČEZ, který by měl být motivován, a on to i řekl, k tomu, aby zvyšoval hodnotu podílu státu, který činí 67 %. A na druhé straně je tady také stát nejenom jako vlastník, ale jako také zástupce všech občanů. A zájmem občana samozřejmě je nikoliv zvyšovat hodnotu firmy například prostřednictvím vysokého růstu cen elektřiny, ale naopak snažit se, aby byly nastaveny takové podmínky, aby ceny elektřiny pro občany, pro podnikatelský sektor byly co nejnižší. To je zjevný rozpor. A myslím, že už z pohledu na tento rozpor vyplývá, že státní vlastnictví nebo polostátní vlastnictví této firmy je jistý incest.
        Za další. Jak pan ministr Sobotka, tak i další se zhlédli v myšlence, že mít ČEZ je vlastnit zlaté tele. Já si vzpomínám, že někdy v roce 2000 vedl podobnou úvahu tehdejší ministr dopravy a telekomunikací pan Peltrám na téma Českého Telecomu. Tehdy byla pro něj výhodná doba - nemyslím pro pana ministra Peltráma, ale pro Telecom. Dividendy byly vysoké a pan ministr Peltrám vedl úvahu ve stylu: no tak stát má dvě možnosti, buďto Telecom prodat a dostat za něj hodně peněz, anebo si to zlaté telátko nechat a ročně inkasovat těch 8, 10, 12 miliard korun na dividendách. Už tehdy měl stát v Telecomu pouze 51 %, ale doba byla opravdu příznivá k této firmě. Nesešlo se ani pár let, a situace byla úplně jiná, co se týče dividend Telecomu. Prostě tak jako máte napsáno na všech letácích, které vás zvou do investování různých fondů a do všeho, že výnosy minulého období nejsou zárukami výnosů budoucího období, tak to samé platí i pro tuto oblast. A nikde není žádná záruka, že pěkný vývoj, co se týče výnosu z vlastnictví různých energetických firem, bude navždy pokračovat i do budoucna. Prostě energie zažívá jistý výkyv směrem nahoru. Ten nebude trvat donekonečna. Tolik k této argumentaci.
        Za čtvrté. Tady se často vytváří trošku dojem v debatě, jako že se prodává celý ČEZ. Jediný, kdo to uvedl posléze na pravou míru, byl pan kolega Urban, když hovořil o těch jednotkách procent, které se mají prodat. Já bych to zopakoval. Stát vlastní něco přes 67 % akcií ČEZ a tady se bavíme o prodeji zlomku tohoto množství, ať už to bude 7, 8. Dnešní vývoj cen, když se podíváte na internet, tak spíše nasvědčuje tomu, že to bude 5, možná 5,5, neboť cena akcií jde nahoru. To znamená, že je to opravdu zanedbatelná část, která nebude mít žádný vliv na pozici státu v tomto podniku. Žádným dramatickým způsobem prostě nemůže 5, 7, 6 % ovlivnit pozice minoritních akcionářů. Je třeba zdůraznit, že třetinu ČEZ již dneska, mnoho let, vlastní někdo jiný než stát. To znamená, že tady se nepouštíme do nějakého úplně nového, dříve nepoznaného projektu.
        A teď se dostávám k tomu, když ne ČEZ, tak co. Protože se jedná o nezanedbatelný objem peněz, kterým je třeba naplnit onu díru, tak to nemůže být odprodej nějakého zbytkového podniku. Těch majetkových účastí většího typu už, pravda, moc není. I vlády sociální demokracie byly jakžtakž pilné v privatizaci a moc nám toho nenechaly. To není otázka kritiky, to je dobře. Jak už jsem řekl, nejsem zastáncem státního vlastnictví. Ale vezměme si to popořádku. Tak máme tady ČEZ, pak tady máme pražské letiště, pak tady máme České aerolinie, pak tady máme takové podniky, které myslím nechce privatizovat v tomto okamžiku nikdo, jako je ČEPRO, MERO, jako jsou České dráhy, České lesy, pošta. A to je tak všecko. (Hlas poslance Urbana ze sálu: Budvar.) Budvar. Ano, děkuji za nápovědu. A to je tak všechno. To je tak všechno.
        Některé z těchto firem nechceme privatizovat napříč politickým spektrem. K některým se přikláníme, ale není to tak jednoduché. Z úst zástupců ČSSD zaznělo: prodejte letiště. Letiště je státní podnik. Musí být nejprve transformován na akciovou společnost, pak teprve může proběhnout nějaká privatizace. Když se podíváme, jak dlouho takový proces trvá, té vlastní privatizace, jsou to půlroky, třičtvrtěroky, rok. Poslední příklad, Aero Vodochody, schváleno včera, vyhlášeno někdy začátkem, pokud si pamatuji, letošního roku. To je absurdní vzhledem k tomu, že Státní fond dopravní infrastruktury potřebuje peníze kontinuálně; protože prostě on od 1. ledna udržuje vozovky a od února, března začíná stavět na stavbách, tak není možné se spolehnout na nějaký příjem, který možná dorazí v prosinci příštího roku. To je prostě nemožné.
        Takže ať se na to kdokoliv podívá jakýmakoliv očima, tak prodej několika málo procent ČEZ je jedinou možností, jak zalepit tuto díru, která nevznikla ani za této vlády, dokonce ani za předchozí vlády, ani za předpředchozí vlády - i když i tady já bych těmto vládám dával za vinu, že s tím nic nedělaly systémově - ale vznikla někdy na přelomu tisíciletí.
        ***
        A teď se vracím na začátek. Jestliže tato otázka se má stát alfou a omegou toho, jestli bude ČR příští rok hospodařit podle rozpočtového provizoria, nebo podle řádně schváleného rozpočtu, tak já se nemohu ubránit dojmu, že to je pouze záminka pro sociální demokracii, aby rozpočet neschválila.
        Já opakuji, myslím, že to tady už bylo řečeno, že my jsme, že vláda je připravena jednat o tom, jakým způsobem, za jakých podmínek, jestli se nenajdou nějaké jiné zdroje, které by snížily nutnost prodávat pět, možná snížit na čtyři procenta. Ale systémově úplně změnit to rozhodnutí a myslet si, že lze celých 31 mld. korun získat nějakým jiným způsobem, je prostě nemožné. A jestliže, pánové, nechcete schválit rozpočet, tak to řekněte rovnou, ale neschovávejte se za tuto záminku, která je opravdu jenom záminkou! Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)