Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, dovoluji si vám představit jménem Senátu návrh senátního návrhu zákona o Ústavu paměti národa.
        Důvodů, které nás vedly k předložení tohoto návrhu, je celá řada. Tím nejdůležitějším důvodem je určitě naše snaha napomoci tzv. vyrovnání se s komunistickou minulostí naší společnosti. Všichni dobře víme, že to je složitý a komplikovaný proces. Jsme již 17 let od pádu komunistického režimu a nedá se říci, že bychom se zcela nebo alespoň z velké části vyrovnali s touto naší neblahou minulostí. Důvodů, proč tomu tak je, je celá řada. Podobná situace jako u nás je ve všech postkomunistických zemích Evropy. To je obecné konstatování, a také důkaz toho, jak obtížně se dělají zásadní společenské změny po pádu režimu, který byl u moci více než 40 let a který vládl tvrdě a nekompromisně a zdeformoval myšlení nejméně tří generací svých občanů. Tento stav vyvolává u většiny našich spoluobčanů oprávněné pocity nenaplněných očekávání. Navíc ztráta pravdy o naší minulosti, ztráta práva a spravedlnosti bere společnosti mimo jiné i její základní jistoty a ve svých důsledcích to může společnost dokonce i rozkládat.
        Nevypořádaná minulost je stínem, kterého je třeba se zbavit. Proto jsme přesvědčeni, že nemůžeme rezignovat, že je naší politickou zodpovědností a odpovědností nejen k minulosti, ale také k přítomnosti a dnes ještě možná více k budoucnosti co nejvíce připomínat a co nejvíce otevřeně hovořit o naší minulosti. Proto vám předkládám návrh zákona o Ústavu paměti národa, instituci, která bude především pracovat s dokumenty vzniklými činností bývalé Státní bezpečnosti.
        Je nám jasné, že tento ústav bude jen součástí toho složitého procesu vyrovnávání se s minulostí, ale součástí důležitou, a dovoluji si tvrdit podle činnosti podobných institucí v zahraničí, i institucí nezastupitelnou. Navíc má vznik ústavu další nesmírně významnou hodnotu, a tou je i symbolické vyjádření politické vůle zabývat se komunistickou minulostí a nenechat ji upadnout v zapomnění. Tato hodnota je již dnes nepřevoditelná na žádnou existující českou instituci. Ústav paměti národa by se měl také stát důstojným reprezentantem České republiky vůči podobným institucím v zahraničí, a tak otevřít novou dimenzi ve vztahu k vyrovnávání se s komunistickou minulostí v mezinárodním kontextu.
        O tom, že není vůbec jednoduché vyrovnat se s naší minulostí, jsem již hovořil. Musím říci, že je také obtížné připravit zákon o zřízení instituce, která by tomuto procesu napomáhala. Návrh zákona jsme v Senátu připravovali více než rok s velkou pomocí našich slovenských přátel, zejména pana předsedy slovenského Ústavu paměti národa, bohužel tragicky zemřelého Jána Langoše. Výsledkem této naší snahy je návrh zákona, který vám teď předkládám a o kterém věřím a doufám, že získá vaši podporu.
        Vážené poslankyně, vážení poslanci, Ústav paměti národa je definován jako veřejná instituce se sídlem v Praze, která má hlavní poslání ve zkoumání a nestranném hodnocení období komunistické totalitní moci. Má úkoly archivní, badatelské, osvětové, zajišťuje speciální zpřístupňování a informační servis pro orgány státu. Ústav je organizační složkou státu a účetní jednotkou, kdy činnost ústavu je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu. Ústav přebírá působnost ministerstva vnitra, obrany a spravedlnosti ke zpřístupňování a zveřejňování dokumentů podle zákona o zpřístupňování svazků bývalé Státní bezpečnosti a archivního zákona. Ústav je nezávislou institucí na moci výkonné s vazbou k Parlamentu, prostřednictvím rady ústavu volené a odpovědné Senátu a prostřednictvím svého rozpočtu schvalovaného Poslaneckou sněmovnou. Ústav především analyzuje příčiny a způsob likvidace demokratického režimu, vliv bezpečnostních složek na tomto procesu. Předává výsledky své činnosti, vydává publikace, pořádá výstavy, semináře, konference. Spolupracuje s vědeckými vzdělávacími institucemi. Spolupracuje také se zahraničními ústavy podobného poslání.
        Nejvyšším orgánem ústavu je rada, která se skládá ze sedmi členů volených a odvolávaných Senátem Parlamentu České republiky. Členství v radě je veřejnou funkcí a členové rady jsou odměňováni podle zvláštního zákona upravujícího plat a další náležitosti představitelů státní moci. V čele ústavu je ředitel jmenovaný radou, který zabezpečuje vlastní chod úřadu.
        Ústav zřizuje a spravuje archiv ústavu. Jedná se o akreditovaný a specializovaný archiv, který bude pečovat o archiválie týkající se období komunistické totalitní moci, které v něm budou uloženy. Archiv ústavu vznikne především soustředěním archiválií z Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby, včetně Vojenského zpravodajství a Úřadu pro zahraniční styky a informace, které se týkají výše uvedeného období. Archiv bude spravován podle archivního zákona. Součástí archivu je úsek správy archiválií, které obsahují utajované informace, a archiválií obsahujících informace přechodně nepřístupné. Návrh zákona stanoví režim převzetí těchto dosud utajovaných archiválií. Dosavadní držitelé předmětných archiválií a dalších dokumentů je předají ústavu ke stanovenému datu.
        Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a obsah navrhovaného zákona není předmětem regulace právem Evropské unie ani předmětem mezinárodních smluvních závazků České republiky.
        Důležitý a také diskutovaný je předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhovaného zákona. Finanční nároky na státní rozpočet budou přibližně odpovídat současným nákladům na plnění úkolů, jejichž výkon ústav převezme od dosavadních institucí. Výši lze odhadnout v řádu desítek milionů korun. Podle kvalifikovaného odhadu se činnostmi, které budou podle tohoto návrhu převedeny na ústav, zabývá v současnosti nejméně 280 lidí. Celkový počet zaměstnanců ústavu se do budoucnosti předpokládá na úrovni 250 osob. Proto by nemělo dojít k nárůstu požadavků na mzdové prostředky, ba naopak k jejich úspoře. Pro srovnání a vaši informaci, rozpočet slovenského Ústavu paměti národa na letošní rok činí 40 milionů slovenských korun. Náklady na provoz odboru archivní a spisové služby Ministerstva vnitra České republiky a na provoz archivu Úřadu pro zahraniční styky a informace - a to nejsou zdaleka jediná pracoviště, jejichž činnost by měla být začleněna do působnosti ústavu - činí podle pracovníků Ministerstva vnitra částku s tím srovnatelnou, se spodní hranicí odhadu ve výši 30 mil. Kč ročně. Počítáme s tím, že ústav bude mít sídlo v budovách, které jsou dosud využívány pro činnosti, které přejdou podle zákona na ústav.
        Zde si, vážené poslankyně a vážení poslanci, dovolím učinit ještě několik poznámek. Návrh zákona nepředpokládá vznik nového archivu ve smyslu nové budovy, do které budou archiválie a jiné dokumenty přesunuty. Tyto materiály zůstanou na stávajících místech. Změní se pouze správce archivu. Nepůjde o trhání archivních fondů, ale naopak o scelení dnes roztříštěných operativních fondů jednotlivých součástí bývalé Státní bezpečnosti. Do archivu ústavu budou převedeny pouze ucelené fondy bývalých totalitních bezpečnostních složek. Centralizací správy těchto archiválií dojde nejen ke zkvalitnění výstupu vzhledem k badatelům a občanům, ale i k zefektivnění nakládání s finančními prostředky státu.
        Účinnost tohoto návrhu zákona byla Senátem původně navržena na 1. leden 2007. Vlastní převzetí dokumentů a zahájení zpřístupňování ústavem je záměrně načasováno s prodlevou šesti měsíců po zřízení ústavu. Vzhledem k tomu, že navržená data nebude možné naplnit, bude třeba posunout data zřízení ústavu a zpřístupňování vždy v naznačeném půlročním intervalu.
        ***
        Vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh na zřízení Ústavu paměti národa má své příznivce i odpůrce. Odpůrci jsou především přesvědčeni, že stav tzv. vyrovnávání s komunistickou minulostí je dostačující, že není nutné na tomto stavu cokoliv měnit. Příznivci návrhu jsou naopak přesvědčeni, že vznik ústavu je cestou, která tento proces výrazně urychlí a prohloubí. Myslím si, že obdobná situace bude i zde, v Poslanecké sněmovně. Jsem ale přesvědčen, že poslanci a poslankyně zastupující demokratické politické strany budou patřit a patří mezi příznivce tohoto návrhu a vznik Ústavu paměti národa podpoří.
        Děkuji vám za pozornost.