Paní předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, ústava je samozřejmě základní stavební kámen poměrně složité stavby - demokracie. Je to kotva systému a k jejím změnám by mělo být přistupováno skutečně po dlouhých diskusích, po úvahách a jenom tehdy, když se ukáže, že nějaká část ústavy nefunguje. Neměla by se určitě měnit účelově jen tehdy, když třeba nějakou část ústavy vůbec nepoužíváme.
        Teď se podívejme, co je vlastně motivem senátního návrhu na změnu ústavy. Je to čistě současná situace a pouze neschopnost nebo nechuť současnou ústavu respektovat, dodržovat, neobcházet ji, neohýbat ji. Stačilo by ji pouze aplikovat.
        Někdy nad tím kroutím hlavou a kladu si otázku, proč tedy Občanská demokratická strana, která deklaruje, že chce a chce a chce co nejrychleji předčasné volby, nejde vlastně podle dikce platné ústavy a vymýšlí takováto podivná a velmi pochybná salta. Vždyť přece nemohu být - a mám-li použít příměr, tak mně Občanská demokratická strana připadá jako člověk, který sedí doma v obývacím pokoji v lenošce, všem okolo vypráví, že by strašně rád vystoupal na Sněžku, ale odmítá opustit křeslo svého obývacího pokoje. Protože jinak si to skutečně vysvětlit nedokážu.
        Přece současně platná ústava je v tomto naprosto jasná. Říká - po volbách prezident jmenuje. A my jsme svědky čeho? Prezident nejmenoval, dal jakési pověření k nějakému vyjednávání. Tady se týdny vyjednávala trojkoalice, která, ať jsem to počítal - a myslím, že nejen já sám - jak počítal, tak měla sto hlasů.
        Dámy a pánové, já se chci zeptat: Na co spoléhali konstruktéři trojkoalice? Na toho hnusného přeběhlíka? Na tu hnusnou korupci? Na toho hnusného zaprodance, který teď je kritizován prezidentem republiky, který říká: já nedopustím postup, že by byla vláda založena na nějakém přeběhlíkovi? Ptám se, co těch pět, šest, sedm týdnů konstrukce trojkoalice se sto hlasy? Na co jste spoléhali? Na zázrak? Na přeběhlíka jste spoléhali. Ale tehdy to byl přeběhlík slušný a panu prezidentovi zjevně nevadil. Dnes ten neslušný přeběhlík najednou za pár týdnů vadí. Prosím vás, chovejte se trošku konzistentně a slušně. Ne že jednou je černé bílé, podruhé bílé je černé.
        Druhá věc. Samozřejmě prezident měl někoho pověřit. A měl pověřit toho, kdo má největší šanci získat důvěru Poslanecké sněmovny. Logicky vždy v prvém pokusu by to měl být ten, kdo dostal nejvíc hlasů. Ne nutně - tady odkazuji na první republiku, protože samozřejmě tam leckdy byla období, kdy vyhrávaly politické strany, třeba Sudetoněmecká strana, která by byla dost tragická, protože získala nejvíce hlasů do Poslanecké sněmovny, nejvíce mandátů, takže podle té logiky měla sestavovat vládu. Samozřejmě to je nemožné. Já si myslím, že je dobře, že česká ústava prezidentovi nechává volnost a říká - v prvním a druhém pokusu je to na úvaze prezidenta. Logicky ale by měl sáhnout po tom, kdo má největší šanci sestavit vládu, což je v tuto chvíli asi předseda nejsilnější politické strany. Tak se stalo. Ovšem pokud tento neúspěch, tak logicky druhý postup má dostat někdo, kdo má nějaký další potenciál, širší potenciál získat důvěru.
        Podívejme se na Slovensko, jak tam prezidenti postupovali. Dzurinda nikdy nevyhrál volby, a dvakrát byl předsedou vlády. Na to rádi zapomínáme. My si vybíráme ze Slovenska jen tehdy, když se nám něco hodí. Ale Dzurinda dvakrát nevyhrál, dokonce jednou - pokud, pokud se nemýlím, skončil až třetí v počtu mandátů. Přesto byl pověřen sestavením vlády a vládu sestavil, protože to je princip zastupitelské demokracie. Ne tedy kdo je nejsilnější, ale kdo má největší koaliční potenciál získat tolik hlasů ve Sněmovně, aby měl důvěru. To je elementární abeceda demokracie.
        Bohužel náš pan prezident tuto elementární abecedu parlamentní demokracie a zastupitelské demokracie odmítá přiznat, odmítá přijmout. Musíme se ptát, proč tedy dává reparát dnes Mirkovi Topolánkovi. Dostal pětku, propadl, tak mu to dáme znova. Vždyť je to výsměch! Tomu se smějí i vrabci na střeše. Prostě to je přece komedie, co děláme z platné ústavy. Někdo je rovný, někdo si je rovnější. Tak to vypadá u nás v systému vedeném prezidentem Václavem Klausem. To je prostě dnešní realita. A musíme se ptát, proč tomu tak je. Je Václav Klaus tak málo kreativní, že nezná jiné jméno než Mirek Topolánek? Asi ne. Kreativní je dost.
        Takže proč to je? Je to jednoduché. Toto ohýbání, nedodržování, obcházení ústavy má jediný cíl. Je to prostě faulování, je to nefér, jsou to podpásové snahy vyautovat druhou nejsilnější politickou stranu za každou cenu. A to je samozřejmě i snaha o současnou změnu ústavy. Prostě za každou cenu, s použitím jakýchkoli prostředků vám to nedovolíme. I kdybyste měli 104, 110 hlasů. Víte, podívejme se na to jednoduchou volební matematikou. Kolik získala menšinová vláda Mirka Topolánka? Jestli se nemýlím, 96 hlasů, možná 97, musel bych se podívat do stenozáznamu. Čili tudíž v této Sněmovně je dalších 104, 103 hlasů, které jsou proti vládě Mirka Topolánka. Já jsem oprávněn se domnívat, že tyto 104 hlasy by podpořily vládu vedenou někým jiným. Logické je, že ve druhém pokusu by prezident měl sáhnout po někom jiném.
        Dámy a pánové, já se tady nebojím říci tezi, že pokud by byl pověřen Jiří Paroubek, má 104 hlasů v této Sněmovně. (Potlesk z řad poslanců ODS.) Velmi děkuji, že Občanská demokratická strana to potleskem odsouhlasila. Vy se toho totiž pekelně bojíte a děláte všechno pro to, abyste neférovými, podpásovými, nedemokratickými způsoby vyautovali kohokoli jiného, protože vy jste tak mocichtiví a neschopní se s kýmkoli domluvit, že víte, že jinak než podpásově a nedemokraticky, účelovými změnami ústavy se nemůžete k tomu dostat.
        Dámy a pánové, v tuto chvíli se nehraje fér hra o logickou změnu ústavy. Protože my tu současnou ústavu bohužel díky prezidentovi republiky, který jednoznačně hraje v tričku Občanské demokratické strany a ve prospěch Občanské demokratické strany, tak díky tomu je tato ústava prostě znásilňována. Tím se stáváme nedůvěryhodní pro ostatní demokratické státy. Proto ty ostatní demokratické státy zvedají obočí a říkají, co se to v té České republice děje. Ne to, že to trvá dlouho, ne to, že se dohadujeme a hledáme obtížně konsensus. Ale to, že nedodržujeme platnou ústavu. A ještě se stáváme takovými barbary, že ústavu, kterou nedodržujeme, chceme ještě změnit. To není cesta kulturní vyspělé demokratické země. Cesta kulturní demokratické země s poměrným systémem zastoupení v Poslanecké sněmovně je cesta hledání konsensu, hledání kompromisů, a ne trucovitého dupání nožičkou, že předčasné volby chci a chci a chci, i kdyby měl spadnout celý svět.
        Děkuji. (Poslanci ČSSD tleskají, pískot z protější strany sálu.)
        ***