Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych s dovolením vaším prostřednictvím vzkázal kolegovi, Pražákovi, panu poslanci Bürgermeisterovi, aby vnímal mne jako Pražáka - a tím nechci obtěžovat tuto ctihodnou Sněmovnu nějakými pražskými specifiky - že toto není účelové vtahování Sněmovny do nějaké pražské drobnosti a o to méně do pražské drobnosti, kterou by si vymyslel jeden z poslanců. Toto je debata o principu. Principu, jestli chceme v jednom z největších krajů mít politickou reprezentaci zvolenou podle poměrného systému, přesnou politickou mapu tak, jak si ji přejí voliči, nebo jestli do tohoto systému máme vpašovávat většinové prvky, a to většinové prvky takovým způsobem, že o něm prostě rozhodne rada. Nikoliv zastupitelstvo, ale rada. Rada, která je toho času jednobarevná. O to jde. A pokud pánové na pražské radnici uši mají a neslyší, pokud to mám říci tímto biblickým příměrem, tak nezbývá nic jiného, než se do toho vlomit zákonným způsobem, to znamená prostřednictvím poslanecké iniciativy.
        Toto je základ toho sporu. A prosil bych, aby z toho nebylo děláno nic účelového. Mluvím jako politik KSČM, který osm let strávil na radnici. Tuším, že v roce 1994 také byla volena z jednoho volebního obvodu. V roce 1998 se rozpadla na obvody. KSČM na tom dokonce paradoxně vydělala. Čili v tom žádný náš zájem není. My máme pevné místo na radnici na rozdíl od KDU-ČSL. Myslíme si ale, že poměrnost zastoupení a přesné vyjádření názorů politika do Prahy patří.