Děkuji vám, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, co se týče interpretace, velice podivné interpretace našich záměrů, která tady zazněla z úst pana poslance Exnera, je to další snaha zmást vás a zavést vás na scestí při hlasování.
        Co se týče použití síly, jak jistě dobře víte, dnešní stabilizační operace se pohybují skutečně v kontinuu, a to kontinuum může začínat záměrem na téměř mírovou misi, která pouze nějakým způsobem zahrnuje nebo nějakým způsobem rámuje určité rekonstrukční aktivity, ale tato mise se může v průběhu několika krátkých okamžiků skutečně velice rychle přeměnit v misi bojovou. Proto je důležité, aby jednotky, které jsou vysílány do takového prostředí, jako je například Afghánistán, byly oproštěny od takzvaných národních omezení. A znovu říkám, toto je jedna ze základních debat a jeden ze základních požadavků Atlantické aliance, ke kterému my se hlásíme, a zároveň tímto dáváme příklad dalším členům NATO.
        Pan poslanec Exner se hluboce mýlí, co se týče charakteru předpokládané práce toho malého oddílu vojenské policie, který by měl být vyslán do Afghánistánu. Jedná se o práci, která má vysloveně policejní charakter, a to, co zde pan poslanec Exner přečetl z důvodové zprávy, to jednoznačně dokládá.
        Já si myslím, že toto pro vysvětlení stačí, nicméně ještě jednou bych vás rád požádal, zdali by bylo možné skutečně hlasovat o návrhu výboru pro obranu, a to z toho důvodu, že v návrhu výboru zahraničního, také právě díky panu poslanci Exnerovi, je tam zařazen velice zmatečný pozměňovací návrh právě v tom smyslu, že má být naše působení v Iráku omezeno, respektive definováno podle předcházejících usnesení. A znovu opakuji, těch předcházejících usnesení je šest a navzájem se vylučují.
        Děkuji.