Vážená vládo, kolegyně, kolegové, když v tomto sále před několika měsíci žádala o důvěru první vláda pana Topolánka a z řad levicových poslanců zaznívala kritika té části programového prohlášení, která se týkala vzdělávací oblasti, pozoroval jsem tehdejší ministryni školství, mládeže a tělovýchovy paní Kopicovou. Jste určitě mými svědky. Pozorně naslouchala, její výraz se postupně měnil a její emocemi naplněné následné vystoupení mě přesvědčilo, že přes rozdílnost názorů na řešení koncepčních otázek rozvoje vzdělávání bude možné, abychom vzájemně diskutovali, abychom předkládali argumenty a hledali možná pro obě strany schůdná řešení. Když dnes k téže problematice vystupovala mezi prvními kolegyně Bohdalová, nová paní ministryně se smála a chytala se za hlavu.
        Dovolte proto, abych se také krátce vyjádřil k oněm osmnácti řádkům, které věnuje programové prohlášení vlády oblasti vzdělávání, vědy a v podstatě i výzkumu. Krátce proto, že za víc toto prohlášení nestojí, a poněkud jiným tónem, než jsem zvyklý a než je u mne obvyklé, vzhledem k chování nové paní ministryně.
        Co lze tedy z prohlášení bez výraznějších spekulací, kterým se chci vyhnout, vyčíst. Za prvé. Vláda jedná celkem čestně. Na rozdíl od předcházejících vlád netvrdí, že oblast vzdělávání a jeho kvality bude její prioritou. Nehovoří o svém vztahu ke koncepčním dlouhodobým dokumentům týkajícím se této oblasti. Mlčí o svých záměrech týkajících se ocenění a podmínek činnosti zaměstnanců pracujících v rámci vzdělávací soustavy a mlčí, jako jste určitě viděli, téměř ve všem ostatním.
        Takže - co je tedy vlastně schopná a ochotná zveřejnit a konstatovat. Za prvé, že zůstane zachováno bezplatné základní vzdělání a střední vzdělání ve standardním rozsahu. I za tuto informaci díky, protože každý, kdo zná článek 33 ústavního zákona číslo 2 z roku 1993, jeho odstavec 1 a 2, a umí počítat, anebo vypočítat tři pětiny ze dvou set, tak ví, že tato informace je skutečně relevantní.
        Že vláda zajistí rovnost podpory vzdělávání jako veřejné služby bez ohledu na druh školy nebo jejího zřizovatele. Některé normativy už visí na webových stránkách ministerstva. Já si na další rád počkám, až své normativy zveřejní kraje a bude možnost konkrétního porovnání. Porovnáme pak i ostatní podmínky a můžeme vést věcnou diskusi nejen o této tezi, ale také o rozpočtech krajů, obcí, o některých tezích vládního prohlášení v části týkající se reformy veřejných rozpočtů, o výši mandatorních výdajů, jak už to zde bylo zmíněno, a podobně. Určitě i tady znovu narazíme na listinu práv a svobod.
        Vláda prohlašuje, že dokončí rámcové vzdělávací programy a teprve v návaznosti na to postupně zavede státní maturity. To je pro méně informované a neinformované možná hezké prohlášení. Pokud to ovšem vláda myslí vážně, pak se jí to vůbec netýká a nebude se to týkat ani vlády příští a pravděpodobně ani vlády přespříští. Navíc bych rád vládu upozornil, že zřejmě neví, co se děje ve Sněmovně, co říkají ministryně, co si myslí její poslanci, a - což je horší, ale pravděpodobnější varianta, že také sama přesně neví, co si do svého vlastního programového prohlášení napsala. O správnosti této varianty, a teď mluvím k odborníkům, mě přesvědčil už sám výraz "státní maturity".
        Obecně lze souhlasit s vyjádřením vlády, že bude podporovat další rozvoj škol v malých obcích. Tuto podporu jistě přivítají zejména zřizovatelé těchto škol, tedy malé obce a jejich obyvatelé, pokud ta podpora nebude jen slovní a pokud si ji nebudou muset těžce zaplatit.
        To, že vláda spojila podporu alternativních vzdělávacích programů s podporou programů pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, mě také nijak nepřekvapuje. Odpovídá to vypovídací hodnotě celé příslušné věty, o které teď hovořím.
        Pokud se týká vyjádření přístupu vlády k vysokoškolskému vzdělávání včetně slibu navýšení prostředků z veřejných zdrojů na vzdělávání, na vědu, na výzkum a celé poslední věty, pak tuto část prohlášení pokládám za - a teď skutečně - mistrnou ukázku mlžení, která svědčí o tom, že koaliční partneři ODS buď její představy neznají, anebo že je znají až příliš dobře.
        Poslední odstaveček věnovaný slibu účelného a efektivního využití již dříve sjednaných prostředků operačních programů Evropské unie pokládám za rovnocenný například slibu kominíka, že bude vymetat komíny, nebo potápěče, že se bude potápět. Omlouvám se jak kominíkům, tak potápěčům. Snad alespoň tento slib nepotká osud jiného slibu té poslední, předchozí vlády pana Topolánka, na jehož základě měla v této době už být státní kasa bohatší o více než dvacet miliard korun.
        Na závěr tohoto velmi stručného rozboru této jediné části programového prohlášení snad jen tolik, že oblasti sportu, tělovýchovy je v programovém prohlášení věnována v podstatě jedna věta či dva řádky. O další oblasti práce ministerstva - jmenuje se "a mládeže" - není v programovém prohlášení ani zmínka.
        Čili závěr tohoto stručného rozboru je takový, jaký jsem už jednou naznačil. Vláda, která si dnes do této Sněmovny sebevědomě přišla pro zvláštním způsobem získanou minimální důvěru, buď neví, která bije, anebo - a to by bylo ještě horší - ví, která bije, ale nechce, aby to už dnes pochopil běžný, denními starostmi obklopený člověk.
        Můj závěr pro hlasování je zřejmě z mého vystoupení zřejmý.