Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, moje interpelace se týká vyhlášky č. 372/2001 Sb., o rozúčtování nákladů na teplo v bytových domech, zjednodušeně řečeno.
        Zásadní výhrady jsou dlouhodobě ke znění § 4 a v něm zejména k odst. 4. Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody uvedené v odst. 3 této vyhlášky. Stížnosti občanů jsou právě na to, že odst. 4 působí demotivačně, a je dokonce některými vlastníky uživatelů bytů zneužíván. Působí proti snahám většiny spotřebitelů tepla v době teplem šetřit, takže ti, co teplem nešetří, nejenom navyšují průměrnou spotřebu tepla na m2, ale navíc vědí, že ač protopí nebo i nechají uniknout jakékoliv množství tepla, zaplatí maximálně 40 % nad i tak jimi zvýšený průměr. Další přesah od průměru totiž za ně zaplatí ostatní, tedy šetřící uživatelé bytů. Přitom například sdružení vlastníků nemá regulérní nástroj, jak donutit vlastníka, že by z tohoto titulu zaplatil i zvýšený odběr tepla dle náměru poměrových měřičů. Nešetření totiž o více než 40 % od průměru je nic nestojí a teplárnám to samozřejmě nevadí.
        Je tedy navrhováno řadou sdružení vlastníků to, aby buď § 4 odst. 4 vyhlášky se vypustil, nebo dá zúčtovací jednotce právo rozhodnout, zda korekce podle odst. 4 § 4 bude, či nebude při rozpočtování topných nákladů zúčtovací jednotce uplatňovat.
        Ptám se tedy, zdali je Ministerstvo pro místní rozvoj ochotno zabývat se tímto problémem a eventuálně tyto věci promítnout do novely vyhlášky. Děkuji.