Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se vám dostává do rukou návrh skupiny poslanců na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, a to jako sněmovní tisk 99. Dovolte mi, prosím, abych tento návrh před vámi dnes uvedl a zdůvodnil.
        Institut korunního svědka jsem se pokusil v této Sněmovně prosadit již jednou, tenkrát to bylo zhruba před rokem a něco málo, jako součást protikorupčního balíčku Fischerovy vlády. Balíček tenkrát prošel s drobnou úpravou právě v institutu korunního svědka. Tuto úpravu, týkající se větší kontroly tohoto institutu, jsem již zahrnul do svého návrhu, který vám dnes předkládám. Udělal jsem to, přestože v této věci očekávám poměrně rozsáhlou odbornou debatu.
        Návrh obsahuje povolení na základě rozhodnutí státního zástupce po předchozím písemném souhlasu nejvyššího státního zástupce. Diskuse bude jistě o tom, zda povolení má být takto posvěceno skutečně rozhodnutím nejvyššího státního zástupce, či specializovaného soudce, nebo dokonce specializovaného senátu některého ze soudů. V této věci tedy očekávám rozsáhlou odbornou diskusi v rámci projednávání návrhu ve výborech Sněmovny.
        Podle originální definice představuje korunní svědek pachatele nebo spolupachatele trestného činu nebo účastníka na trestném činu, který uzavře s orgány činnými v trestním řízení dohodu o tom, že bude pravdivě vypovídat ve prospěch obžaloby a přispěje tak poskytnutím důkazně relevantních informací významným a rozhodným způsobem k odhalení trestného činu nebo k usvědčení pachatele, spolupachatele nebo účastníka výměnou za státem udělené privilegium nestíhatelnosti, případně beztrestnosti ohledně vlastní spáchané trestné činnosti. Nejde tedy o pouhé snížení trestu, nýbrž o úplnou absenci tohoto trestu.
        Toto je podstatný rozdíl mezi institutem korunního svědka, který dnes předkládám, a institutem spolupracujícího obviněného, který již je v našem právním řádu obsažen. Tyto instituty jsou zaměřeny na jinou skupinu pachatelů a v žádném případě je nelze zaměňovat nebo dokonce argumentovat tím, že kodifikací spolupracujícího obviněného máme tento problém, to znamená problém korunního svědka, takříkajíc ze stolu a jednou provždy vyřešen. V žádném případě to tak není, a to ani v případě, že spolupracujícího obviněného posuneme až do úrovně, kdy mu bude zcela odpuštěn trest.
        Při rozhodování o přiznání statusu korunního svědka se zvažují kritéria subsidiarity a proporcionality. Korunní svědek má v zásadě vždy odhalovat řádově závažnější trestnou činnost, než je ta, kterou sám spáchal a ve vztahu ke které bude mít trestněprávní imunitu. A zájem státu na identifikaci, usvědčení a následném potrestání osob, které se podílejí na páchání závažné organizované kriminality, by měl být podstatně vyšší než zájem státu na potrestání jednotlivce, který se podílel na páchání trestné činnosti.
        V praxi může mít trestněprávní imunita korunního svědka jako odměna státu za jeho pomoc tři podoby, které se aplikují podle toho, v jaké fázi se pachatel rozhodl spolupracovat a stát se korunním svědkem. Jestliže ještě nebylo zahájeno jeho trestní stíhání, tak se ani nezahájí, pokud již zahájeno bylo, může být zastaveno bez dalšího nebo zastaveno podmíněně, a nakonec v úvahu přichází i varianta, kdy byl svědek odsouzen, ale od uloženého trestu se upustí.
        Nejsilnějším argumentem pro kodifikaci korunního svědka je jeho efektivita. Zejména organizovaná kriminalita a korupce nebo některé formy hospodářské kriminality patří mezi formy kriminality, jež mají tak dobře vyvinuté imunitní mechanismy, že důkazy o jejich existenci lze jen stěží najít zvenčí. Na odhalení této trestné činnosti je proto třeba najít důkazy zevnitř. Zavedení institutu korunního svědka je navíc podporováno i na mezinárodní úrovni.
        Autorita na poli ústavního práva, dnes již bohužel zesnulý profesor Vojtěch Cepl, vyjádřil 29. 4. 2005 v pořadu "Jak to vidí profesor Vojtěch Cepl" na Českém rozhlasu II své stanovisko k tomuto institutu takto: Institut korunního svědka podle něj sice odporuje čisté spravedlnosti a zásadě legality, ale jde o velice účinnou cestu, jak získat informace a prokázat vinu, jedinou cestu, jak v některých složitých případech dodržet zásadu presumpce neviny a přitom objasnit trestný čin. Zločinci své metody zlepšují, dopouštějí se čím dál tím sofistikovanější trestné činnosti a mají tak náskok před justicí, která se jej musí alespoň pokusit dohnat, což na druhou stranu odporuje liberálním zásadám a může vést ke snadnému zneužití institutu. Cepl v rozhovoru zdůraznil potřebu právní úpravy ochrany korunních svědků a v závěru uvedl, že nárůst celosvětové zločinnosti jednoznačně předpokládá nutnost držet krok se světem, zavádět nové metody, ale zároveň i přísnou kontrolu používání těchto metod, mezi něž patří i institut korunního svědka jako jeden z nejefektivnějších instrumentů v boji se zločinností.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi nyní, abych na tomto místě připomněl, jaký zastávali někteří z vás, pohříchu většinou před volbami, postoj k institutu korunního svědka. Nebudu zde citovat stanoviska dnešního pana ministra vnitra Radka Johna, který získával hlasy nespokojených před volbami. Všichni víme, že pan ministr John celý protikorupční balíček podporoval a naopak se mu zdál poněkud málo radikální. Myslím si, že to platilo pro celou stranu Věci veřejné. Uvidíme, jak se kolegové z této strany dnes k celé problematice postaví, zda budou hlasovat pro propuštění tohoto návrhu do druhého čtení, či se snad dozvíme, že úprava je třeba málo komplexní nebo málo radikální a že Ministerstvo vnitra brzy předloží úpravu mnohem radikálnější.
        Nicméně mi dovolte, abych citoval vyjádření dalších dnešních poslanců, případně ministrů.
        Dovolte mi citovat vyjádření pana ministra Pospíšila učiněné 18. 8. 2008 pro server Novinky.cz. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil chce, aby se člověk obviněný ze zločinu mohl v budoucnu vyhnout trestu tím, že pomůže žalobcům objasnit závažný kriminální čin organizované skupiny. S takzvaným institutem korunního svědka počítá nový trestní řád, jehož věcný záměr předloží ministr ve středu vládě. Podle Ministerstva spravedlnosti má zavedení institutu korunního svědka motivovat členy organizovaných skupin, aby spolupracovali s policií a žalobci. Opatření má usnadnit zejména usvědčování šéfů a dalších řídících osob mafií, proti kterým jinak kvůli závazku mlčenlivosti jejich členů nemají žalobci dostatek důkazů. Zájem státu na zničení zločineckých struktur, do nichž je v důsledku jejich organizace a závazku mlčenlivosti těžké proniknout, převyšuje nad zájmem státu na postihu jedince, vysvětluje nové postavení korunního svědka ministerstvo. Člověk obviněný ze zločinu by se v budoucnu mohl vyhnout trestu, pokud pomůže žalobcům objasnit závažný kriminální čin organizované skupiny. Umožnit by mu to měl nový trestní řád, jehož věcný záměr předloží ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil ve středu vládě. Podotýkám, že citáty jsou z roku 2008. Jak to tenkrát dopadlo, všichni víme. ***
        Dne 9. 2. 2010 pak týž Jiří Pospíšil, tentokrát jako poslanec v této Poslanecké sněmovně, uvedl: "Princip rovnosti občanů před zákonem, princip rovnosti stran v rámci soudního řízení, ale i takové principy, jako je přiměřenost trestu, to znamená, že každý má být za spáchaný trestný čin potrestán, či ona snaha, byť v ideální podobě nebude nikdy naplněna, bezodkladnosti trestu, to znamená, že po spáchání trestného činu má trest následovat, to jsou základní principy, které sdílí evropská civilizace. Předpokládám, že je sdílíme my všichni. My všichni se asi budeme hlásit k principu, že ten, kdo spáchá trestný čin, má být bezodkladně a přiměřeně potrestán. Ani zde není nikdo, kdo by tento princip popíral. Nicméně v několika posledních letech se v rámci Evropy vedou diskuse o tom, že tento princip může být modifikován, neříkám zcela zatracen, modifikován ve vyhraněných, zákonem daných případech ve chvíli, kdy převáží zájem nad tím, aby dotyčná osoba, řekněme skupina osob, která páchá trestnou činnost, byla odsouzena. Zmíněné diskuse se v rámci Evropy vedou již od roku 1989, kdy byl institut korunního svědka zaveden v Německu, to je v době jeho plně funkčního využití v Itálii nebo Severním Irsku. V posledních pár letech se tato diskuse už prakticky nevede, neboť na evropské úrovni byla přijata řada mezinárodních dokumentů jasně proklamujících, že prolomení zásady legality je nejen přípustné, ale dokonce žádoucí."
        Další citát: "Opět avizuji, nejsem odpůrce korunního svědka, bavme se prosím o tom, jak umožnit soudu kontrolu korunního svědka, jak umožnit soudu, aby byl ten, kdo o tom rozhodne."
        Já se omlouvám za zjednodušení, omlouvám se, že jsem se dopustil toho, že jsem část tehdejšího projevu tehdejšího poslance, dnešního ministra spravedlnosti možná vytrhl z kontextu. Jeho celkové stanovisko k tomu protikorupčnímu balíčku celkově bylo záporné, ale to, co řekl o institutu korunního svědka tenkrát, jsem si tady dovolil citovat.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, to nejdůležitější, k čemu institut korunního svědka slouží všude na světě, tam, kde je zaveden, je odstrašující efekt pro všechny, kteří chtějí vytvářet zločinecké skupiny. Pokud přijmeme tento zákon, nebude hlavním efektem řada stíhaných mafiánů. Hlavním efektem bude strach dávat a přijímat úplatky, hlavním efektem bude strach začleňovat se do zločineckých struktur. Hlavním efektem bude preventivní odstrašující účinek tohoto institutu.
        Prosím všechny poslankyně a poslance, kteří chtějí proti korupci v tomto státě něco udělat, aby tuto mou snahu podpořili, propustili tento návrh zákona do druhého čtení a umožnili diskusi ve sněmovních výborech. Děkuji vám za pozornost.