Děkuji, vážená paní předsedkyně. Vážené kolegyně a vážení kolegové, vážená vládo, dnes budeme v této Poslanecké sněmovně hlasovat o návrhu na vyjádření nedůvěry vládě. Je to vážný a důležitý okamžik, protože právě hlasování o nedůvěře vládě je nejsilnější nástroj, který má k dispozici na základě naší ústavy parlamentní opozice pro to, aby vyjádřila svůj postoj k činnosti a fungování vlády. V tomto volební období to bude podruhé. Ve volebním období vlády Mirka Topolánka se za tři roky hlasovalo o návrhu na nedůvěru vládě celkem pětkrát, než se nedůvěru vládě podařilo vyjádřit.
        Sociální demokracie zastává ten názor, že tímto hlasováním nelze v Poslanecké sněmovně příliš plýtvat. Mělo by se hlasovat pouze tehdy, pokud pro to existují vážné, nevyvratitelné důvody. My jsem přesvědčeni jako sociální demokraté, že tato chvíle beze vší pochybnosti nastala právě teď.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, žijeme v zemi, kde se nevládne. Žijeme v zemi, kde vláda již nemá žádnou společenskou prestiž. Slovo ministr se stalo v posledních týdnech sprostou nadávkou. Žijeme v zemi, kde dochází k rozkladu státní správy a divoké privatizaci veřejného sektoru. Žijeme v zemi, kde se ministerstva stala soukromými pašalíky, fungujícími nepokrytě v zájmu jednotlivých členů vlády a na ně napojených podnikatelských skupin. Tato vládní garnitura, kterou tady dnes máme, zprivatizovala politiku v naší zemi způsobem, který začíná ohrožovat demokratické fungování naší země. Žijeme v zemi, kde umírněné odbory označují vládní návrh důchodové reformy za loupež za bílého dne. Žijeme v zemi, kde má vládní koalice většinu 118 mandátů, ale za devět měsíců svého fungování neprosadila nic, co by se dalo s čistým svědomím označit za pozitivní změnu. Jediným výsledkem této vlády tak zůstává narůstající veřejný dluh. Ten roste velmi rychlým tempem a jeho růst se v posledních letech zrychluje. Výsledkem je postupná izolace naší země v rámci Evropské unie a výsledkem je pád politické kultury v naší zemi až na samé myslitelné dno.
        Těžko bychom hledali v novodobé historii naší země chvíli, kdy byl vykopán tak hluboký příkop mezi vládou a občany, mezi společností a její vládní reprezentací. Veřejnost je pobouřena, veřejnost je znechucena, veřejnost je otrávena tím, co zde vláda za devět měsíců předvedla.
        Vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že to cítíme všichni stejně bez ohledu na to, jestli za malou chvíli budeme hlasovat pro vyjádření nedůvěry, nebo proti tomuto návrhu. Lidé se stále intenzivněji odvracejí od politiky, neboť míra špíny, kterou do ní současná vládní garnitura přinesla, překračuje mez, o které lidé chtějí číst, o které lidé chtějí slyšet, kterou lidé chtějí sledovat na obrazovkách televizí nebo svých počítačových monitorů. Série skandálů, korupčních podezření, dehonestací mezi jednotlivými členy téže vlády, špiclování, nahrávání soukromých rozhovorů, neschopnost dostát vládní odpovědnosti, očividné čachrování s vládními funkcemi, to vše posunulo vnímání naší současné parlamentní demokracie do kritického bodu. ***
        I to je jeden z důvodů, proč sociální demokracie přišla s návrhem o hlasování o nedůvěře vládě. Tento kritický bod.
        V zemích, kde mají s demokracií větší zkušenosti než v České republice, by toto sociální napětí vyřešili odchodem vlády. Vyměnil by se premiér, vyměnili by se ministři nebo by se zorganizovaly nové volby. Změna vlády není v demokracii nic neobvyklého. Patří to k demokratickému systému. Změna vlády velmi často pomůže politické kultuře a někdy prostě jenom pročistí atmosféru ve společnosti. Jenom tady, v České republice, je změna premiéra nebo výměna ministrů vnímána málem jako konec světa. Není to konec světa.
        Pokud bude tato vláda pokračovat, pokud této vládě nevyjádříme dnes nedůvěru, otevře svou neschopností, nehybností dříve nebo později prostor pro extremistické přístupy, které už možná s demokracií nebudou mít vůbec nic společného.
        Tato vláda v posledních měsících vyvolala silnou společenskou frustraci. Není schopna tuto krizi řešit odchodem. Poslední koaliční kompromis, který byl zveřejněn, takovým řešením není. Nikdo nevěří, že vydrží déle než několik měsíců, a opět se ponoříme do stejného marasmu, který jsme tady zažívali v uplynulých týdnech. Řešením je odchod této zkompromitované vlády. Vláda ztratila morální kredit k tomu, aby zemi vedla, a vláda také ztratila morální kredit k tomu, aby prosazovala reformy, jež by přece měly překonat jedno volební období.
        U reforem bych se chtěl na malou chvíli zastavit. Udržení koalice v nezměněné podobě odůvodňuje premiér Nečas potřebou provedení reforem. Reformy fungují jako zaklínadlo, které premiér opakuje stále dokola. Jenže jaké to mají být reformy. Celá Evropa dnes musí dělat reformy. Evropa musí reagovat na stárnutí populace. Evropa se musí snažit udržet pro příští léta svoji konkurenceschopnost. Jenže reformy by neměly být realizovány na jedno volební období. Reformy by měly přežít delší dobu. Podmínkou ale je, aby reformy byly výsledkem kompromisu, aby byly výsledkem dohody. Pokud mají reformy přežít déle než jedno volební období, musí být vnímány většinou společnosti jako spravedlivé. Jaké reformy chce činit tato vláda? Platí přece, že účel nemůže světit prostředky. Pokud se budou reformy v naší zemi realizovat prostřednictvím podivných privatizátorů politické moci, nemohou skončit jinak než v marasmu korupce.
        Je zcela evidentní, že vláda premiéra Nečase prosazuje své návrhy reforem bez nejmenší snahy je veřejnosti vysvětlit. Bez nejmenší snahy pro ně získat širší společenskou podporu. Vládní koalice odmítá o reformách debatovat. Nejen s opozicí, ale také s odbory nebo kriticky naladěnou odbornou veřejností. Premiér Nečas nehledá pro vládní záměry širší konsensus nebo věcný kompromis. Spoléhá se pouze na hlasovací většinu, prostou hlasovací většinu v této Poslanecké sněmovně.
        Vládní reformy jako takové, tak jak je v tuto chvíli známe, jejich návrhy, působí nepromyšleně, nejsou dostatečně připravené a především - tyto vládní návrhy jsou nespravedlivé. Vláda přenáší veškeré náklady svých opatření jen na středně- a nízkopříjmové skupiny. Reformy tak mají zaplatit rodiny s dětmi, mají je zaplatit nemocní či lidé se zdravotním postižením, mají je zaplatit senioři. Místo toho, aby vláda ve svých reformních návrzích zdanila firmy a ty nejbohatší, zvyšuje daň z přidané hodnoty a zdražuje tím potraviny a léky.
        Tato vláda umí velmi dobře jednu věc: vycházet vstříc privátním kapitálovým skupinám, které mají zájem o privatizaci důchodového systému, které mají zájem o privatizaci zdravotnictví. Vládní návrhy jsou z tohoto důvodu logicky zaměřeny na privatizaci veřejných služeb a na redukci sociálního státu. Ve svém důsledku ale tyto návrhy reforem dále prohloubí zadlužení země. Zvýší sociální rozdíly ve společnosti a ohrozí budoucí konkurenceschopnost naší země. Takové reformy je potřeba právě v zájmu naší země odmítnout. Nejde totiž o reformy, ale o pokračování kuponové privatizace jinými moderními prostředky. Jde o to ukrást, omlouvám se, privatizovat veřejné zdravotnictví a veřejný důchodový systém.
        Vážené kolegyně a vážení kolegové, nikdy jsem si nemyslel, že to na tomto místě budu muset říci, ale máme tady vládu národní ostudy. Tato vláda slibovala, když přicházela před devíti měsíci, že zlepší politickou kulturu, ale politika je dnes v největším marasmu od vzniku samostatné České republiky. Tato vláda občanům slibovala, že zastaví zadlužování země. Veřejný dluh se ale oproti roku 2006 v roce 2014 zdvojnásobí. Tato vláda slibovala, že reformy připraví odpovědně a povede o nich dialog se společností i opozicí. Nic takového se ale neděje. Tato vláda slibovala, že budou vládou boje proti korupci a vládou rozpočtové odpovědnosti. Jedno korupční podezření ale následuje druhé. Nebyl přijat jediný protikorupční zákon a tato vláda odmítla i návrh na zavedení majetkových přiznání a zrušení anonymně vlastněných akciových společností. Lidé ve vládě premiéra Nečase nesplnili vůbec nic z toho, co slibovali.
        Pokud jde o skandály, pokud jde o podezření, za devět měsíců své existence tato vláda překonala i vládu Mirka Topolánka, a to už je co říci. Možná je dobré si uvědomit, že fakticky jde o selhání vlády pravice. A je to už podruhé, kdy pravicová vláda v naší zemi takovýmto zásadním způsobem selhává. Vzpomeňme si, v jakých problémech skončila první pravicová vláda Mirka Topolánka. Po volbách v roce 2010 získala díky programovému podvodu strany Věci veřejné pravice ještě jednu šanci a po devíti měsících je pravicová vláda znovu v krizi. Přitom v naší zemi funguje 6000 obecních samospráv. V naší zemi řádně fungují kraje. Svoji roli v našem státě plní Senát i parlamentní opozice. Nejslabším článkem fungování našeho státu je právě tato koaliční pravicová vláda. Nikdy v letech 1998 až 2006, kdy zde byly sociálně demokratické vlády, se politika nedostala do takovéto slepé uličky.
        Vláda tvrdí, že může dále fungovat, že může dále fungovat na základě posledního koaličního kompromisu. My jsme přesvědčeni, že tento koaliční kompromis krizi nevyřeší. Jsme přesvědčeni o tom, že tento koaliční kompromis dokládá naprostou ztrátu soudnosti koaličních představitelů a jejich odtržení od reality života lidí v naší zemi. Už tak špatnou vládu, která je poznamenaná velkou nedůvěrou veřejnosti, mění ten navržený koaliční kompromis ještě k horšímu.
        Myslím, že je dobré připomenout, že premiér Petr Nečas opět nedodržel svůj veřejný příslib odvolat z vlády ministry spojené s firmou ABL. Ve vládě zůstává jak ministr Dobeš, tak ministr John, to znamená lidé, kteří jsou s touto společností přímo či nepřímo spojeni. Vláda se nadále opírá o stranu Věci veřejné. Věci veřejné nejsou standardní demokratickou politickou stranou, ale podnikatelským projektem. Navíc mají krajně podezřelé stranické financování, což koneckonců dokládá i nejnovější aféra poslance za tuto stranu pana Babáka. Ani tuto aféru premiér nijak neřeší. Zřejmě je mu úplně jedno, že při financování jedné z vládních stran tady funguje systém, který ze všeho nejvíce připomíná bílé koně známé z daňových podvodů v 90. letech. ***
        Předseda vlády ohlašuje za svůj největší úspěch tohoto koaličního kompromisu odchod ministra Víta Bárty z vlády. Ministr Vít Bárta ale tvrdí, že se do vlády už za několik měsíců vrátí, a to potvrzují i další představitelé strany Věci veřejné. Další důkaz opravdu udržitelné koaliční shody. Co si o tom máme myslet? Odešel tedy ministr Bárta, nebo vlastně z vlády nikdy neodešel?
        Pro místopředsedu vlády Radka Johna zřídila vláda rozpočtové odpovědnosti ministerskou trafiku, která nemá žádné pravomoci ani odpovědnost, jen plat místopředsedy vlády. V situaci, kdy vláda snižuje platy zaměstnanců veřejného sektoru, tady zřizuje zcela zbytečnou instituci. Myslím si, že ministr John se dostal do pozice zcela zbytečného ministra, zejména pokud si uvědomíme, že trafiky se za Rakouska-Uherska přidělovaly alespoň za zásluhy o stát. Na žádnou zásluhu ministra Johna si ale nemohu vzpomenout. Jemu svěřené Ministerstvo vnitra přivedl k naprostému rozkladu.
        Navržený ministr vnitra Jan Kubice se těsně před volbami v roce 2006 podílel spolu s poslanci ODS na snaze o manipulaci veřejného mínění prostřednictvím tzv. Zprávy o prorůstání organizovaného zločinu do veřejné správy. Tato zpráva se později po ročním prověřování ze strany policie a státního zastupitelství ukázala jako zcela nepodložená, její tvrzení se neprokázala. Osoba ministra Kubiceho proto v žádném případě nemůže být zárukou nestrannosti a zákonnosti vedení Ministerstva vnitra.
        Členem vlády zůstává pan Alexandr Vondra, jehož odchod požaduje nejen opozice, ale také řada koaličních představitelů v souvislosti se skandálem ProMoPro.
        Koaliční kompromis neřeší příčiny vládní krize. Pokračování problémů, které jsme zažívali v minulých týdnech, se dá očekávat. Pro sociální demokracii tímto kompromisem nezmizel žádný důvod pro hlasování o nedůvěře vládě. Platí, že po této personální rekonstrukci máme pro vyjádření nedůvěry vládě ještě více argumentů, než jsme měli předtím.
        Sociální demokracie usiluje o to, aby lidé měli možnost situaci v naší zemi změnit, aby lidé mohli ovlivnit další politický vývoj. Pouze nové volby mohou podle našeho názoru zastavit proces privatizace politiky, který ohrožuje demokratický právní stát. Pouze nové volby mohou podle našeho názoru přinést sociálně únosné reformy. Pouze nové volby mohou nastartovat obrat k lepší politické kultuře v naší zemi.
        Jsme přesvědčeni, dámy a pánové, že vláda ve své odpovědnosti selhala. Vládní koalice nenalezla skutečné řešení politické krize. Situaci je nutno řešit teď, na tomto místě, v Poslanecké sněmovně. Navrhuji tedy jménem poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické hlasovat pro vyjádření nedůvěry vládě premiéra Petra Nečase, a to v zájmu České republiky, a to v zájmu občanů České republiky.
        Děkuji. (Důrazný potlesk poslanců České strany sociálně demokratické.)