Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, zbytku vlády, já si myslím, že dnešní druhý den, který jsme obětovali na oltář vyslovování nedůvěry vládě České republiky, je jasnou ukázkou zcela ztraceného času, a vidím na tvářích těch, co jde ještě zbyli a nebloumají s poněkud šílenými či lhostejnými pohledy touto budovou, že jste z toho všichni velice, velice unaveni. Když toto říkám, tak sám jsem se měl zřejmě svého příspěvku vzdát. Sedět zde v lavici, a to je prakticky to jediné, co se zde po mně tři čtvrtě roku jako od opozičního poslance chce. Sedět, být zticha, tu a tam se nám omezí diskuse, tu a tam se nám odhlasuje, že náhle nemáme právo na přestávku poslaneckého klubu, ve zdravotním výboru se řekne, že nejprve si tento problém prodiskutuje trojkoalice, a pak přijdeme na řadu my.
        Vážení, já osobně jsem stejně jako veřejnost velice, a promiňte mi to slovo, velice zhnusen z toho, co jsem zde za tři čtvrtě roku poznal. Vstupoval jsem po řadě neúspěšných kandidatur do Sněmovny s novými politickými subjekty, tzv. novými politickými subjekty, a jestli mě paměť neklame, bylo velké nadšení, že je tady 112 nových poslanců, slibovala se zde nová politická kultura, sliboval se zde boj proti korupci a to všechno další a další, co už jste zde z úst opozice mockrát a mockrát slyšeli. Smutné na tom je, že vás to ale vůbec, vůbec nezajímá.
        Bylo mým zvykem vždy se obracet hlavně ke straně, která se nazvala Věci veřejné. Je to proto, že to byl skutečně úplně nový politický subjekt, neboť Občanskou demokratickou stranu známe, a měla by si přiznat, že od té doby, co vládne této zemi za cenu, že tu a tam se musí spojit s politickým subjektem více či spíše méně důvěryhodným, ztrácí svoji razanci a čitelnost.
        Ano, vstoupila sem nová strana. TOP 09 a Starostové. Nic proti ní. Pan ministr Kalousek mi promine, ale po jeho dnešním projevu jsem takřka zamáčkl slzu v oku. Přiznám se, že pana ministra Kalouska považuji za jednoho z nejzdatnějších politiků v této Sněmovně, který umí pokládat dokonale kouřovou clonu, a mám takový pocit, že kdyby pan ministr Kalousek žil v době Ludvíka XIV., tak by nosil červený hábit a hodnost kardinála. To je prostě jeho styl. Já si dovolím jenom připomenout takovou maličkost. Pan ministr Kubice, nyní novopečený ministr Kubice, byl příčinou jistého volebního patu před pěti lety. Těžce se sestavovala tehdejší vláda a z úst někoho z mých kolegů padlo, že pan ministr Kalousek prostě patří ke skupině lidí, kteří budou vládnout s kýmkoliv. Ano, teď jsme slyšeli a stále se vracíme do minulosti, co ta která levicová vláda způsobila. Jisté je, že vše nebylo ideální, ale nezlobte se, ta změna, která zde nastala v loňských volbách, přece měla ukázat cestu dopředu, nikoliv zpátky. A je zvláštní, že se zpátky nechceme vracet ve všem, co se týká právě těch, kteří ještě donedávna zde vládli 118 hlasy a bez ohledu na jisté změny mají stále pohodlnou většinu. Já chci jenom připomenout, že když se hledala v roce 2006 nová vláda, tak vidím svého tehdejšího předsedu Jiřího Paroubka, jestli se nemýlím, vedle něj s doutníkem stál pan Kalousek a jednalo se o tom, že by mohla vzniknout naše vláda společná. Vláda společná s těmi, kteří nemají jiný směr než rozhazovat, zavést zemi do Řecka, zvyšovat daně a tak dále a tak dále. A víte, co mě překvapuje? Že i když pan ministr Kalousek tady umí zaútočit velice tvrdě na kolegu ze své vlády, a nezlobte se, politika zřejmě není týmová práce, protože v týmech se toto veřejně nedělá, docela mě překvapilo, že mu to nikdy nikdo jiný nepřipomněl, nebo alespoň nepřipomněl veřejně. Dostal se sem nejen on, dostal se sem se svými kolegy, a pravda, i Starosty, ale dostali se sem poté, co tuto snahu zaplatil svým předsednictvím ve straně lidové. Vytvořila se nová strana a za knížecím štítem postoupila do této Sněmovny i knížecí pěchota. Je zde, vládne s vámi.
        Nicméně připomeňme si nejnovější politický subjekt a to jsou právě Věci veřejné, z kterých tady už vidím pouze chabé trosky, kéž už by tomu tak bylo i doopravdy, a měl jsem jistotu, že když bude nejhůř, tak se z těch chodeb vrátí. ***
        Vážení, já jsem byl taky nováčkem a budete se divit, já jsem vám v té době - a vedení mé strany mi promine - docela věřil. Já jsem vám záviděl marketing, já jsem vám záviděl mládí, já jsem vám záviděl procento žen, já jsem vám záviděl, jak jednoduše jste vedli svou volební kampaň. Když jsem poprvé kráčel do této Sněmovny, pochopitelně si mě nikdo nevšiml. Zato kolegové z Věcí veřejných mávali lístkem na tramvaj do televizních kamer a moje 26korunová jízdenka, což je, vážení, více než euro, ta nikoho nezajímala. Všichni jsme chápali, a bohužel nejvíc asi voliči, že to s tou férovostí a dinosaurama myslíte vážně. Nerad bych si tu hrál na politologa, ale najednou vám mám pocit, že jediným dinosaurem - a nechť mi Jiří promine - se stal náš bývalý pan předseda a možná pan Langer, i když zlé jazyky tvrdí, že už se možná zase ku Praze blíží. (Úsměv mezi některými poslanci v sále.) Tím skončila kampaň lovu dinosaurů, na ty se zapomnělo velice, velice rychle.
        I usedli jste do těchto lavic a šli jsme bojovat proti korupci. Chtěli jsme bojovat s vámi společně. Kupodivu, cokoli jsme navrhli, bylo nedokonalé, akcie na doručitele - to vyřešíme později, atd. atd. V mém myšlení začala vznikat trhlina, ale přesto jsem si říkal, jsou mladí. Pokud vím, tehdejší místopředsedkyně paní Peakeová se zde i párkrát omluvila, že teď není ta pravá chvíle. A já jsem stále doufal, že dostanete rozum a pochopíte, že politika není jenom taková bžunda, do které jste se náhodou dostali, a že skutečně zodpovídáte za lidi v této zemi. Pak začaly kauzy, byly zde všechny vyjmenovány. Vážení, ani o jedné se zde nemuselo mluvit. Přesto jste všichni řvali, včetně našeho milovaného pana premiéra, čistého Petra, padni komu padni. Bohužel jste nikomu neřekli, že to platí jenom vně vašeho koaličního kruhu.
        No a život běžel dál. Přišlo první hlasování o nedůvěře vládě. Samozřejmě bylo zbytečné, protože jste jednotní, vytvořili jste novodobou národní frontu, akorát na rozdíl od té národní fronty najednou jste zřejmě zjistili, jak chutná moc, a začali jste se hádat mezi sebou. Ano, tady musím ocenit pana ministra Kalouska, že byl jediný, kdo snad řekl, že chování vlády bylo dosti nešťastné. Nevím, řekl-li nechutné, ale já se obávám, že obě dvě tato přídavná jména jsou ještě velmi jemná.
        Dostali jsme se k druhému hlasování o nedůvěře vládě a vy nás tady necháte - a dámy i veřejnost jistě prominou - ve své podstatě jenom vykecat. Protože málokdo si uvědomil, že stačilo vystoupení nové paní předsedkyně Peakeové, která zde prohlásila do zamračených mraků, že klub, zbývající klub Věcí veřejných bude hlasovat pro důvěru vládě, čímž nám všem vlastně udělala takhle (mávnutí ruky) a vysvitlo slunce. Na chvíli nad touto vládou vysvitlo slunce. Bohužel, já se paní předsedkyni omlouvám, pro mě to je ve své podstatě nejen zklamání, ale i urážka, protože já si myslím, že lidi by lhát neměli. A také se říká, že kdo lže, ten krade. (Úsměv mezi poslanci vlevo.)
        Chlapi by měli držet slovo. Já jsem překvapen, jak skoro dvoumetrový chlap, který je mým premiérem, a i když jsem byl v opozici, tak jsem si říkal, dobře, vyhráli, tak moc asi to lidi chtěli, tak jsem čekal, že opravdu budou dělat reformy, při kterých budeme sice skřípat zubama, ale že půjdou nějakým směrem. Já se vám všem omlouvám - zdražování a jistý chaos, to skutečně nejsou reformy. Na reformy totiž nemáte čas.
        A když už pan premiér tady tak hájil svou vládu, já bych se docela rád dozvěděl, když už ta vláda žádá o důvěru a našla tu společnou cestu, dojemně, tentokrát nevím, zdali bylo baci baci od pana prezidenta, nebo jestli je to napadlo samotné, nicméně když už ta vláda zase našla společnou cestu, tak bychom se třeba mohli dozvědět, jestli ti její členové, co na sebe podávají trestní oznámení, ta trestní oznámení stáhli. Neboť já nechápu ve svém primitivním lékařském mozku, který asi nemá na toto politické dění, neboť u nás je to buď černý, nebo bílý a vždy máme za cíl pacientovi pomoct, ale skutečně jemu, sobě až poté, to znamená mně to mozek nebere. Jak může vláda a kluby najít společnou řeč, když ale na sebe podávají trestní oznámení?
        Vážení, dozvěděli jste se tu spoustu, spoustu nehezkého. Vy jste asi ani nic jiného nečekali. Na druhé straně si uvědomte, že vám musím za něco poděkovat. Obávám se, že z opozičních poslanců to dnes mnoho neudělalo. Já vám musím poděkovat za to, že jsem se stal poměrně hrdým členem sociální demokracie. A že i když jsem občas měl sklony spíše k takové středové politice, tak to, že mě najednou někdo nazývá pitomým levičákem, protože nezlobte se, v této zemi bohužel levičáctví stále není slušné slovo, tak já jsem najednou hrdý na to, že ten levičák jsem. (Potlesk poslanců sociální demokracie.) V tom jste udělali velice, velice dobře.
        Prosím vás, po tom všem, v čem žijete, mi skutečně chcete tvrdit, chcete tvrdit nám všem, že jste schopni řídit tuto zemi? Dovedete si představit, že byste leželi na nemocničním oddělení, kde by primář neřešil nic jiného než hádky a trestní udání jednotlivých vedoucích lékařů lůžkových stanic, kde by se rozdávaly obálky za to, aby někdo byl loajální a neřekl, že někdo ve službě chlastal, atd. atd.? Vy byste důvěřovali takovémuto lékařskému týmu? Věřím, že když toto proberete s panem ministrem Hegerem, tak vám díky své letité praxi a díky tomu, že - pominu-li některé kroky zdravotnické reformy - zde vystupuje stále řekl bych ještě velice slušně, tak vám vysvětlí, že taková pracoviště možná jsou, ale pro pacienta je to hrob.
        Lidé, vždyť vy jste zapomněli - a zvláště Věci veřejné - vy jste zapomněli úplně na všechno, co jste slíbili! Vy jste měli tak obrovskou šanci zvednout tu poplivanou českou politiku na nějakou úroveň, aby lidé začali politiky chápat jako něco, o co se lze občas i opřít. Po nás to teď vlevo chtít nemůžete, my jsme v menšině. Vy o tom rozhodujete. Lidi, vy jste dostali tak obrovskou šanci! A když vidím, co jste z toho udělali a co se opravdu o vás hovoří venku, já se divím, že nepřijmete dobré japonské zvyky. Zaznělo tu jméno pana Okamury. (Úsměv poslanců zleva.) Já bych vám byl velice vděčen, kdybyste teď vzali hedvábný papír, napsali štětcem báseň, oblíkli se do bílého kimona a šli si někam rozpárat břicho. (Smích a potlesk poslanců zleva.) Tato zem by tento samurajský počin určitě ocenila. Akorát mám jeden velký problém. Nevím, kde byste našli toho čestného a váženého muže, který by vám byl ochoten jako poslední ránu z milosti useknout hlavu. To bylo projevem cti. Já se obávám, že v tomto směru byste po tom, co předvádíte, hledali hodně těžko. ***
        Kristýna Kočí zde není. Mladá, perspektivní politička, která nejen že opět zavařila blondýnám, ale (smích poslanců ČSSD) - já se vám přiznám, já vtipy o blondýnách nikdy nemám rád, přišly mi přízemní - ale bohužel stalo se, najednou je po slávě. Přesto obdivuji hroší kůži - že toto křehké a jemné stvoření, jak jsem slyšel ze záznamu, zde může klidně sedět a opět se nic neděje.
        Ale i ostatní. Prosím vás, vy jste ve své podstatě v lidech zašlapali možnost získání vzorů, získání úcty k tomu, že ženy v politice jsou něco platné, že mladí patří do politiky. Je mi líto, paní předsedající, musím oslovit pana poslance Babáka jako experta. Též marně čekám, abyste mi jako pro mě velmi mladý a perspektivní muž vysvětlil, kde se ve vás vzala ta obětavost, jak jste si vypůjčil na to, abyste mohl půjčit. (Smích a potlesk poslanců ČSSD.) A děkuju panu předsedovi Sobotkovi, že po nás chce jenom stranické příspěvky a že nemusím o nočních službách někde vytrhávat zlaté zuby (smích poslanců ČSSD), abych pomohl své straně k tomu příštímu volebnímu úspěchu.
        S velkou pompou a k velké radosti svého milovaného ministra Kalouska jste, pravda, prosadili snížení platů poslanců. Byl to též velmi geniální tah. Najednou jste také ale asi zjistili, že jste těm prostým - nechci říct sprostým - řadovým poslancům ty platy snížili až moc. Hlavně Věci veřejné to uznaly, protože jinak by se pan John tak zuřivě nedržel postu ve vládě a klidně - protože jemu šlo přece, pokud vím, hlavně o lidi a o věc - by si jako pražský poslanec šel sednout do své poslanecké lavice, kupoval by si ty lístky na tramvaj a za těch 50 tisíc měsíčně by sloužil lidu této země. Ne! To po něm chtít nemůžeme. On chce víc! Takže když někde šetříme, jinde zřídíme titul vicepremiéra. U pana Johna bych očekával, že si to bílé kimono vezme jako jeden z prvních. (Smích poslanců ČSSD.) A tam - se přiznám - bych to možná s tím mečem zkusil. Ale chvilku bych počkal, protože on si trápení zaslouží.
        Vážení, to není cynismus. To už je realita.
        No a jak vidíte, paní Peakeová vystoupila, pan Huml sice taky, my tu můžeme takto povídat, pak přijdou další a další vystoupení, a než se v hluboké tmě rozejdeme do svých domovů, tak po nás nezbude žádná jiná práce, než že pak se bude zuřivě zvonit, aby se tady získala ta vládní většina, a vy, vážení, v tom srabu budete pokračovat dál. Do té doby, než se zase poperete. A vy se neperete proto, že chcete lidem pomoct! Vy se neperete kvůli svým programům, vážení! To jsou jenom výkřiky.
        Pokud vím, právě u Věcí veřejných jsem kromě jiného slyšel vyřvávat, jak se musí změnit vedení VZP. To jsou takové výstřely, taková pudová střelba. Pudová střelba je ukázkou mistrovství. Pudové žvanění je, prosím vás, k ničemu. Pak jsem také slyšel vás vykřiknout, že je moc vysoká spotřební daň na benzin. Vyřvávali jste něco, jste ve vládě, a nic se s tím neděje. Ceny benzinu stoupají. Neprosazujete. Taková drobnost! Pak jste vykřikovali něco o DPH. Nakonec stejnak jste se dohodli na kompromisu. A co je zajímavé, možná jako úlitbu bohům zde prosadíte snížení DPH na knihy a - denní tisk. Dennímu tisku a novinářům jste mnohé dlužni. To chápu.
        Vážení, až o tom budete opět v té harmonické vládě rozhodovat, vzpomeňte si, že četba je pro lidi důležitá. Ty noviny, vzhledem k tomu, co v nich je, myslím, že už méně. Ale člověk se hlavně potřebuje napít a umýt. To patří ke kulturní společnosti. Tak až tam budete mluvit o těch knihách a zbudou vám z toho ty noviny, vzpomeňte si také třeba na pitnou vodu. Aby lidi, pro které to všechno děláte, se mohli nejen vykoupat, ale zalít zahrádku. Abychom pak najednou v létě nezjišťovali, že ten, kdo má zelený trávník, tak vlastně patří - a vy to nazýváte, tuším, těm úspěšným, viďte?
        To je jenom taková maličkost k tomu, co děláte. Ne, nemá cenu vás dál tepat, protože vám je to stejnak jedno. A vy jste se prostě rozhodli, že korunky se hoděj, ta moc se vám zalíbila a vy jste rozhodnuti, že to tu prostě vydržíte.
        Já se vám omlouvám, že jsem vás vůbec zdržel. Snažím se mluvit co nejméně, ale dnes jsem to považoval za svou povinnost, protože jinak by mě těch asi 7,5 tisíce lidí, co mi v pravicové Praze dokonce dalo kroužek a vyneslo mě do této lavice, muselo odsoudit - že tu jenom sedím jako tupec a zírám na to, jak vy si tu s námi a bohužel s touto zemí hrajete. Vzpomeňte si, jak jsem vás prosil při minulém vyslovování nedůvěry této naprosto harmonické vládě, aby opozice už s těmi řečmi přestala, protože mluví k slepým a hluchým. Já se obávám, že jsem měl pravdu. Jenom vám, a je mi to upřímně líto, mám čím dál větší pocit, že jsem tam ještě zapomněl na jedno přídavné jméno. A slušnost mi nedovoluje jej vyslovit. Nicméně, omlouvám se, já se stydím za to, co se v této Sněmovně a v této vládě děje. A podle toho budu hlasovat.
        Děkuji za vaši trpělivost. (Dlouhotrvající potlesk poslanců ČSSD a KSČM.)