Děkuji za slovo. Věřím, že nejenom nohy, ale i hlavu mám chladnou, a právě proto mnou necloumají takové vášně jako s předřečníkem kolegou Doktorem, který se křižuje nad tímto návrhem Evropské unie a nad tím, že snad někdo by mohl České republice naslouchat.
        Já se obávám, že praxe daňové a nejenom daňové optimalizace transnacionálních korporací je praxí tohoto světa a že i sebeuhlířštější víra nás nevrátí do idylky, kdy národní rámec ekonomik rozhodoval, byl prakticky klíčový a jedinečný. Nežijeme ve starém mocnářství, žijeme v 21. století, kdy ekonomika je velmi, velmi zmezinárodnělá, a tudíž problém transferů, vztahů překračujících hranice, je klíčový. A byla to právě pravice, která z velké části českou ekonomiku v důvěře v alokační efektivitu zahraničních investorů tento majetek do jejich rukou převedla. Takže se nedivme, že tyto optimalizační, jak se eufemisticky říká, praktiky tady máme. ***
        Co můžeme vůbec reálně dělat? Fungujeme v Evropské unii. Evropská unie je nejenom podle slova unií, ale chce být také hospodářskou unií. Hospodářská unie znamená, že sjednocujeme pravidla v tomto hospodářském prostoru, a tudíž harmonizace firemních daní je prostě cesta, jak se v hospodářském prostor Evropské unie bránit některým věcem, které se nám nelíbí. Například bránit tomu, že se až za hranici rozumu snižují firemní daně z důvodů přeexponované daňové konkurence, která logicky pak oslabuje příjmovou stránku veřejných rozpočtů.
        Tento návrh má také jedno poslání, bylo zmíněno, a to že umožňuje jednodušší vyjádření efektivní daňové zátěže, a tím i přispět k racionálnějšímu evropskému rozpočtovému a daňovému plánování. V materiálu je zmínka například společnosti Deloitte, která předpokládá realizací těchto záměrů úsporu času i nákladů. Prostě dnes národní daňové autority nejsou už schopny svými bohužel nekoordinovanými opatřeními komplexně vyřešit rozdíly v právní, zejména procesní úpravě základu korporátní daně.
        Copak umíme vyřešit tak obrovský problém, jako je třeba transfer pricing? Neumíme. Takže je to námět podle mého názoru rozumným směrem a myslím si, že to, že byl předložen, můžeme vzít na vědomí, to je ta první část citovaného usnesení, ale s těmi dalšími částmi usnesení už mám zásadní problém, i když chápu, že ony obavy, že nemáme dostatečně zanalyzované možné výpadky rozpočtových příjmů, tak ten je na místě, a takto i chápu pozici Senátu, kde tento materiál již byl projednán a jehož usnesení je tak trošku v pozici chytré horákyně, ani oblečený, ani svlečený, ale já z toho přece jenom vybírám ten akcent na to, že nalezení jednotného celoevropského přístupu k výpočtu daňového základu právnických osob vychází jak z odborné debaty, tak má i užitečné a praktické konsekvence.
        Co je výrazem určitého ideologického přesvědčení, a ideologické přesvědčení, jeho hluboký světonázor, nikomu neberu, je, že se tvrdí, jaký je tady zásadní střet s principem subsidiarity. Přitom právě důvodová materie k této evropské směrnici tvrdí opak, to znamená, že je to v zásadě v souladu s principy subsidiarity, protože právě do pasáží, které jsou výhradně dány jaksi daňovým národním autoritám, tak tam se nevlamujeme.
        Čili když to shrnu, já se domnívám, že podpořit českou pozici, která nám uzavírá prakticky cestu nejenom k naplnění, ale vůbec k debatě o těchto věcech, by bylo velmi nešťastné, a podporuji stanovisko kolegyně Váhalové, která v podstatě upozornila na to, že pro toto usnesení bychom hlasovat neměli. Nemám k tomu nějaké pouze mechanické opoziční důvody, ale jsou to ty důvody, s kterými jsem si dovolil Sněmovnu seznámit. Děkuji.