Vážený pane předsedající, pane poslanče, já jsem se zdržel, protože jsem zadal nejmenované bezpečnostní agentuře, aby mně data zjistila. To byl žert, ano. Zjišťovali to moji úředníci ministerstva. (S úsměvem.)
        Já jsem zjistil - a už budu citovat, to není z mé hlavy, to jsem skutečně musel vypátrat: "Používání kopírek ve veřejných prostorách i na školách tím pádem upravuje autorský zákon." Je to dáno zákonem. Ministerstvo školství není autorem tohoto zákona, není ani v gesci tato problematika. A teď: Výběrem částky z každé kopie bylo Ministerstvem kultury - tudíž můj soused po pravici - určeno občanské sdružení Dilia. To znamená, z pozice ministra školství v tuto chvíli nemám žádnou pravomoc ani možnost ovlivnit, proč je to Dilia, proč je to dvacet haléřů. Obecně můžu říct, že když se něco kopíruje, tak se za to musí platit. Ale bylo by dobré možná se obrátit na kolegu Bessera s tím, jak byla Dilia vybrána a jak to je.