Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já jsem tady sledovala a pozorně poslouchala debatu, která se zde odvíjela o tomto návrhu v prvním čtení. Jedná se bezesporu o velice citlivé téma, nicméně jsem nabyla dojmu, že argumentace, která tady zazněla, nevystihuje podstatu návrhu. Jednalo se spíše o debatu, zda střídavá péče ano, či ne. A já si myslím, že v tuhle chvíli už ta otázka takhle nestojí. Střídavá péče tady prostě zavedena je, takže tady se jedná opravdu o to, zda vzít soudcům libovůli při rozhodování o svěření dítěte do střídavé péče.
        Nesouhlasím s argumentem, že se tímto návrhem bude diktovat soudu, jak má rozhodnout, a že neponechává dostatečný prostor pro volnou úvahu, protože v tomto návrhu zůstává korektiv zájmu dítěte, který je nejdůležitější. A pojem zájem dítěte je tak široký, že soudu bezesporu zůstává dostatečně široký prostor pro volnou úvahu. Myslím si, že je také zřejmé, že zájem dítěte bude jiný, pokud je dítěti jeden rok, nebo čtyři roky, nebo 15 let, tak v každém období je zájem dítěte jiný a podle toho samozřejmě bude muset soud zvážit, zda v konkrétním případě střídavá péče skutečně je v zájmu dítěte, či není, ale bude muset opravdu velice pečlivě zájem dítěte zkoumat a bude muset také svoje rozhodnutí velice dobře odůvodnit.
        Myslím si, že v tom duchu, jak zde říkal přede mnou pan kolega Křeček, opravdu si myslím, že nejde o tak převratnou změnu, že v praxi opravdu se nebude konat žádná revoluce ve svěřování dětí do péče, ale půjde opravdu o to, jak jsem o tom mluvila, aby se soudy, resp. soudci, kteří o svěření rozhodují, daleko více zamysleli nad zájmem dítěte a nad konkrétní rodinnou situací. Proto si myslím, že by bylo dobře tento zákon podpořit, a děkuji za pozornost. (Potlesk ODS.)