Děkuji, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jsou to smutné příběhy, takže trošku od Smutného. A to z pohledu toho, že sám je jeden z těch, já tvrdím, každé druhé manželství rozvedené, tak sem patří mezi ty druhé, a jsem letitý pedagog a ředitel školy, který jednal s různými rodiči. A teď předložím argumenty, které jsou... kde chci přesvědčit, proč nepodpořím tuto novelu.
        Jako pedagog tvrdím, že dítě musí navštěvovat jednu školu, protože v tomto prostředí pobývá nejvíce času v týdnu od pondělí do pátku, tedy více než v rodině. Můžeme tady diskutovat o tom, jestli kvalitně, nebo nekvalitně, ale od půl osmé, tři čtvrtě na osm do jedné hodiny - kdo mi řeknete, že v šest hodin přijdete domů a do těch devíti, desíti se u těchto malých dětí věnujete naplno těmto dětem tak jako škola? Takže jestliže by byla střídavá péče a dítě by muselo chodit mezi jednou školou, druhou školou, je-li dobře, tak ve městě, tak to je první ukazatel pro mě, že to není dobře. Druhá věc je - dítě musí mít svoji postýlku, svůj pokoj, své zázemí. Jakmile ho mění, není to v pořádku. Třetí argument je, jestliže my otcové, to si dovolím říct, protože jsem otec, se věnujeme takové práci, jako je dnes tato, to znamená zasedání Sněmovny, a jiná náročná práce, tak mi řekněte, kdo by se o to dítě v tomto termínu, který by vám určil soud, staral. Byli by to prarodiče. A poslední věc, prostřednictvím paní předsedající, přihlaste se vy, kdo byste jednou za týden nebo za čtrnáct dní, chtěl docházet do toho bytu, odkud byste potom odcházeli a předávali klíče tomu vašemu bývalému partnerovi. Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09 a Starostové.)