Děkuji pěkně, vážená paní předsedkyně. Vládo, ctěná Sněmovno, i po roce svého působení tady občas zůstávám v němém úžasu. Můj kolega Novotný nás tady ve svých příspěvcích k této problematice střídavě tu litoval a tu zase častoval různými obviněními, kdo že tady z nás brání regulaci hazardu a ráčí z toho mít nějaké profity.
        Chtěl bych na tomto místě prostřednictvím paní předsedkyně ubezpečit pana poslance Novotného, že není jediným starostou v této zemi, který se kdy snažil v rámci svých možností a kompetencí s hazardem ve svém městě bojovat. I když argumenty koneckonců poslouchá jenom ten, kdo chce.
        Podepsal bych slova kolegy Honzy Farského z minulého čtení. I já jsem se zúčastnil celé řady jednání zástupců napříč politickým spektrem k novele zákona o loteriích. I já jsem se zúčastnil jednání, kdy šlo o dohodu, která je velkým kompromisem, o dohodu novely zákona, který by měl skutečně omezit hazard a který má, pěkně prosím, hlavně šanci projít touto Sněmovnou. A i já byl nadšen, že by bylo možné najít shodu. Nevím, jestli je to zajímavé, spíš není, protože je to logické, ale každá ze zúčastněných stran měla na začátku jiné představy, jiné návrhy a jiné požadavky. Co ale zajímavé je, že každý z účastníků měl vůli jednat. Tedy, omlouvám se, téměř každý. Asi tady nemusím explicitně zdůrazňovat, kdo přicházel s ultimativními požadavky a kdo své názory místo na těchto jednáních říkal do médií. A kdo také evidentně dělá maximum pro to, aby zůstal stávající stav zakonzervován.
        Chtěl bych prostřednictvím předsedající svému předřečníkovi vzkázat zhruba následující: Má-li dojem, že jediný z nás má nejlepší recept na regulaci hazardu a že se ho domůže pohaněním vůle ostatních, tak mu přeji hodně štěstí. V každém případě tedy veřejně říkám, že mám pro jeho přístup porozumění. Mám doma totiž téměř čtyřletého syna a ten se chová naprosto stejně.
        Děkuji pěkně. (Potlesk z pravé části sálu.)