Děkuji vám, pane předsedající, za posílení mé pozice ve vládě. (Smích a potlesk některých poslanců zprava.) Oceňuji to a dovolím si pokračovat.
        Jsou kalkulace k dispozici, že jestliže se zvýší počet výjezdových středisek asi o 50 % oproti stávajícímu stavu, zvýší se pokrytí obyvatel jenom asi o 100 tisíc obyvatel, takže naplnit opravdu podle zákona, aby těch 15 minut bylo realizováno pro celé území, není dost dobře možné. Zvolila se tedy ta verze 20 minut s douškou, kterou doporučuji všem si prohlédnout v § 30 odst. 1. Jedná se o paragraf jednající o přechodných ustanoveních, který říká, že do 12 měsíců musí kraj udělat územní plán pokrytí, který potom platí. Já nevěřím, že se najde hejtman, který by jenom pro politizaci té věci dal svůj podpis pod územní plán, který úmyslně bude zkracovat možné pokrytí pod 20 minut tam, kde je možné pokrytí do 10 minut, nebo do 5 minut dokonce, jak je tomu v hustě osídlených obcích nebo hustě osídlených územích. Ta věc funguje dnes tak, že opravdu záchranáři se snaží optimalizovat své dojezdy a snaží se takovým způsobem, že opravdu dojezdové časy jsou hluboce pod těch 15 minut tam, kde je to reálné.
        Pokud jde o neutěšené financování, tak já samozřejmě bych taky byl ochoten uvažovat o tom, zda by nemělo veřejné zdravotní pojištění pokrývat všechno. Dovolte mi však říci, že veřejné zdravotní pojištění opravdu neposkytuje peníze úplně na všechno. Ten příklad s leteckou záchrannou službou tady padl. Státní rozpočet hradí nejenom velkou částkou, byť stále nedostatečnou, pojistné za tzv. státní pojištěnce, ale hradí celou řadu dalších speciálních činností. Například poskytování zdravotně bezpečnostních pitev, hradí již zmíněné letecké služby, hradí celou řadu investičních záležitostí, podobně jako je hradí kraje. Takže model, který tady existuje, že to financování je smíšené, má výhodu. ***
        Samozřejmě, že kraje by byly radši, kdyby nemusely platit nic a rezervovaly by své peníze na jiné projekty, a to si myslím, že jistě by našly celou řadu dalších pozitivních projektů, ale výsledek by byl takový, že dojezdové vzdálenosti a počty středisek by stanovoval kdo? Úředníci, úředníci na ministerstvu, ti úředníci, které tak často z krajů kritizujete, protože říkáte, že oni těm lokálním poměrům nerozumějí a rozhodují od zeleného stolu. Tento systém má logiku v tom, že je decentralizovaný a rozhodují o optimalizaci těch dojezdových vzdáleností vůči potřebám právě ti lidé, kteří tomu lokálně rozumějí.
        Pokud zůstanu ve funkci ministra zdravotnictví, tak se vůbec nebudu bránit v budoucnu diskuzím nad úhradovou vyhláškou o objemu plateb ze zdravotního pojištění za skutečně vykonané služby, ale ta představa, že bude platit zdravotní pojištění vše a bude akorát tlak na zdravotní pojišťovny a ministerstvo, aby těch středisek přibývalo nad rámec možné optimalizace, ta opravdu možná není.
        A na závěr bych řekl na výtku paní poslankyně Markové prostřednictvím předsedajícího: To, že koalice nepřijala pozměňovací návrh o bezlepkové dietě vůbec, neznamená, že nebudeme ochotni diskutovat o možné ingerenci zdravotního pojištění na další zdravotně nezbytné potraviny. Musíte ale na druhou stranu uznat, jestliže bezlepková dieta má svou cestu k podpoře v rámci sociálního systému a na druhé straně je tady daleko větší počet lidí, kteří mají diabetes a kteří velmi trpí nejenom zdravotně, ale také svými rozpočty za to, že se musí stravovat speciální dietou, tak to ten pozměňovací návrh úplně pomíjel a preferoval jednu skupinu obyvatel.
        Já jsem velmi rád, že v tomhle případě zákona o zdravotnické záchranné službě tady alespoň ze strany KSČM nezazněly ty výhrady, které jsme slyšeli při minulém tisku, to jest, že služba je něco, co do zdravotnictví nepatří. Já myslím, že ten příklad toho, že existuje zdravotnická záchranná služba, ukazuje, že ten terminus technicus služba není nic zpolitizovaného a nic, co by mělo vést i k nějaké privatizaci.
        Děkuji vám za pozornost.