Děkuji. Dámy a pánové, dobré odpoledne. Nejenom onen xenofobní šovinista pan Bátora byl povýšen. Já budu mluvit o dalším tématu tohoto podivného léta, a to jsou bratři Mašíni. Dovolte, abych vám všem připomněl, co se přesně stalo, z toho, co by mělo Sněmovnu v tuto chvíli zajímat a čím bychom se tedy měli zabývat. A proto nakonec navrhnu bod.
        Stalo se to, že z pověření vlády ministr obrany Alexandr Vondra odletěl do Spojených států, aby tam na pohřbu Ctirada Mašína vyznamenal oba dva bratry Mašíny. Já bych teď chtěl říct jádro toho, v čem cítím, že je veliký problém.
        Tady je vláda, která mluví o tom, že se musí neustále myslet na to, že se hospodaří s penězi, které do pokladny dali občané. Tady za peníze občanů, které dávají do státní pokladny, a velká část těch občanů - dokonce docela drtivá - s tím nesouhlasí, jel ministr obrany a použil vojenského vyznamenání Zlatá lípa, které se uděluje lidem, kteří se významně zasloužili o ochranu základních lidských práv a svobod, zejména lidského života, zdraví i majetku a základních principů demokratického a právního státu. Takže toto vyznamenání jel tedy na náklady státu udělit ministr obrany se souhlasem vlády. Udělil to někomu, kdo tu ochranu základních práv, ochranu lidského života a zdraví si vyložil tak, že omámeného spoutal a podřezal. Není divu, že s tím velká část občanů nesouhlasí. A mně jde o to, jak je možné, když je tady tak rozsáhlý nesouhlas, tak prostě ministr obrany oficiálně přesto jede a ta vyznamenání udělí.
        Ministr Alexandr Vondra použil stejný argument jako premiér Topolánek. On řekl v odpovědi, když byl na to dotazován, že ví, že je to kontroverzní, ale chtěl rozproudit diskusi. V tom případě bychom si měli ujasnit, na co máme vyznamenání v této zemi. Máme vyznamenání na to, abychom rozprouďovali diskuzi nad kontroverzními případy? Anebo dáváme vyznamenání za to, co pokládáme za správné a co chceme, aby bylo příkladem těm ostatním? Nebo budeme příště vyznamenávat kontroverzní osobnosti, já nevím, jako pana Bartáka za jeho novátorský přístup k ženám, aby se o tom rozproudila diskuze? Chápete - k čemu tedy vyznamenání jsou, jestli chcete rozprouďovat diskuzi? ***
        Já jsem se domníval, že to jsou věci, kde je určitá shoda a schopnost také přesvědčit veřejnost, že to jsou hodnoty, ke kterým se máme a chceme hlásit. Mně tady tohle, že někdo, aniž bych byl schopen to veřejně obhájit, nevím o tom, že bychom tady, ve Sněmovně, v tom našli nějakou shodu, nebo že v té veřejné debatě by byla shoda - já připomínám, že dokonce ta shoda není ani mezi odborníky, ani mezi historiky - tak prostě na to všechno se vykašle, sedne do letadla a za peníze státu jde prostě říci, co on si myslí. Mně to připadá vůči těm občanům velmi arogantní, velmi - takové jako protektorské: sice je vás 80 % proti, ale vy nevíte, co je pro vás dobré, možná nejvíc vás ochraňuje ten, který vás podřezává, my to víme lépe než vy.
        A také mě znepokojuje to, že v rámci této veřejné debaty, která samozřejmě může mít různé póly, prostě jsem svědkem toho, jak ve jménu toho, co se chce tvrdit a co se chce zdůvodnit, se zkresluje historická skutečnost. Já si myslím, že není náhoda, že se najednou v tisku začalo psát o tom, že ten zavražděný pokladník byl vlastně komunista, i když se pak ukázalo, že to komunista nebyl, ze svědectví rodinných příslušníků. Chápete, to je velmi vážné zkreslování skutečnosti. Utíká se před tím, že jsou vážné indicie, že k první loupeži provedené bratry Mašíny došlo už v říjnu roku 1946. Viděl jsem Alexandra Vondru, jak něco zbrumlal a říkal na to, že matka Mašínů vstoupila do komunistické strany po válce - "ale to tak nebylo, víte, bůhví jak to bylo s tím jejím vstupem do komunistické strany". Nemluví se o tom, jak to bylo s tím, když Josef Mašín se hlásil v roce 1950 do Vojenské akademie v Hranicích. Všechny tyto nepohodlné, komplikující zkušenosti se někam zasouvají, zašumluje se to, řekne se "bůhví jak to bylo, to nesmíte tak brát". Ale i v té knize Nováka, kterou jsem si přečetl, o bratrech Mašínech, se píše o tom, že si Mašíni pořídili za peníze, které uloupili, nejen motorky, sako, ale také gauč, koupelnu apod. a že jim to jejich strýc začal velice ostře vytýkat, že to prostě není možné, že z toho byl dokonce v rodině spor. Tak to asi byla pravda.
        Je zajímavé, a já už jsem to totiž, přátelé, za socialismu zažil, tohle přepisování historie, že se některé věci prostě všelijakým způsobem odsouvají, retušují, protože jsou to nepohodlná fakta. A v té debatě historiků to prostě bylo slyšet, že ty věci vůbec nejsou černobílé, vůbec nejsou jednoznačné.
        V této situaci, i když velká část společnosti říká ne, tak se oficiální vyznamenání státu použije na to - "prostě my si to uděláme, protože máme svoje důvody", aniž bychom byli schopni to veřejně obhájit. Je to podle mě otázka zacházení s vyznamenáními do budoucna. A je to otázka toho, že tento postup - opakuji, za peníze občanů, které vláda dostává, si nemůže dělat kroky, ve kterých je takovýmto způsobem přehlíží, pokud to není schopna obhájit, jako že podle mě není schopna, což je v tomto případě evidentní. Výmluva na to, že je to rozproudění debaty, je podle mě do budoucna neopakovatelná a nechtěl bych ji slyšet při podobných vyznamenáních znovu. To je něco, na čem bychom se měli dohodnout, že na to prostě vyznamenání nejsou.
        Takže bych chtěl požádat, abychom zařadili také bod, který jsem se teď pokusil zdůvodnit a který by se nazýval Zpráva předsedy vlády a ministra obrany o důvodech udělení vyznamenání Ctiradu a Josefu Mašínovi. (Potlesk v levé části sálu.)