Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dámy a pánové, dovolte mi jenom několik poznámek na toto téma. Materiál, tedy informace, přináší tradičně řadu údajů, čísel o nasazení našich vojáků v zahraničních misích v roce 2010, ale přesto mi tam něco málo chybí.
        Dovolte mi ještě uvést, že po rozhodnutí Sněmovny projednávat vyslání našich vojáků do zahraničních misí na dva roky dopředu, jak jsme moudře rozhodli před necelým rokem, z čehož mají pochopitelně vojáci radost, protože konečně mohou trochu plánovat, to naprosto chápu, ale my nejsme vojáci! Jsme politici a měli bychom být obezřetnější při tak zásadních věcech, jako je válka. Je to v této souvislosti jedna z mála příležitostí, kdy je možnost se na půdě Sněmovny na toto velmi ožehavé téma vůbec bavit.
        V průběhu roku 2010 se v souvislosti s transformací operace KFOR snižovala naše účast v Kosovu. Tím logicky vzrostl význam afghánské operace, která vždycky byla nejvýznamnější a také nejnebezpečnější operací, na které se Armáda ČR podílela. Dnes to pochopitelně platí mnohonásobně. V závěru roku 2010 bylo v operaci ISAF zapojeno přes 130 vojáků ze 48 zemí. Náš Parlament schválil vyslání 535 osob do operace ISAF, ale v Afghánistánu působí ještě více než 200 dalších vojáků Armády ČR, například na letišti v Kábulu, ale i na jiných základnách. S přibývajícím časem klesá počet těch, kteří snad ještě doufali, že situace v Afghánistánu má vojenské řešení. Je paradoxem, že právě v tomto období došlo k eskalaci vojenské přítomnosti. Ani násobné zvýšení počtu vojáků, kterak je z mnoha důvodů naprosto nereálné, by ale zásadní změnu nepřineslo. Naplnila se pouze obava, že více vojáků bude znamenat více cílů. V předkládané informaci se hovoří o rekordně vysokém počtu obětí z řad ISAF, který za celý rok přesáhl číslo 700. Bohužel jsem mezi nimi i příslušníci Armády ČR. Informace už ale cudně mlčí o ztrátách na straně civilního obyvatelstva, které překročily řád několika tisíců, a nezmiňuje se o uprchlících, kterých je pochopitelně mnohonásobně více.
        Zatímco vyhodnocení výdajů resortu obrany na jednotlivé operace je věnována jistá pozornost - proč také ne, když se podařilo alespoň něco málo ušetřit -, naprosto ale postrádám informaci o důsledcích války na zdraví a psychický stav našich vojáků. Jsou například známa čísla o počtu sebevražd příslušníků Armády Spojených států. Jen za jeden jediný měsíc, za červen loňského roku, si sáhlo na život 32 vojáků, kteří byli nasazeni v Afghánistánu. To je obrovské číslo, které nemá srovnání s žádným jiným konfliktem v minulosti. Psychologická, fyzická a intelektuální zátěž profesionálních vojáků se projevuje mnohdy až s odstupem času, dlouho po návratu z mise. Misemi v zahraničí prošlo už několik tisíc našich vojáků, těmi nejnáročnějšími v Afghánistánu dokonce opakovaně. Projednávaná informace se tomuto aspektu nevěnuje vůbec.
        Postrádám rovněž odpověď na otázku, jak jsou naplňovány strategické cíle operace. V době 10. výročí teroristických útoků v New Yorku by stálo jistě za to, abychom se dozvěděli, jak se například podařilo vypořádat s Talibanem nebo kolik životů si už vyžádala strategie tzv. preventivních válek, a to jak na straně vojáků, tak na straně civilního obyvatelstva ve kterémkoliv koutě zeměkoule.
        Tyto a mnohé další otázky, nebo lépe řečeno absence odpovědí na ně mě nutně vedou k tomu, že na výzvu pana předkladatele - projednat tuto informaci pochopitelně můžeme, ale podporu alespoň od členů našeho klubu rozhodně čekat nelze.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)