Děkuji za slovo. Paní předsedkyně, vážená vládo, paní a pánové, já začnu tam, kde předřečník skončil, nebo téměř skončil, těsně před koncem. Ne že bych chtěl cokoli hájit, ne že bych chtěl za každou cenu vystavovat na odiv svoji barvu, ale z toho, co slyším po ulicích, musím odmítnout srovnání, kterého se pan kolega Zaorálek dopustil, srovnání s komunistickou stranou. Ti lidé dnes říkají - a věřte, neříkají to jenom mně, mnozí z vás to slyšíte také, jenom si to nechcete přiznat - že dnes je to podstatně horší. Že ta situace, která je dnes v korupci, která je dnes v aroganci, která je dnes v pocitu bezmocnosti velkých skupin občanů, je daleko horší, než byla. Ale to je věc názorů těch lidí, zcela jistě. Ono je snadné neposlouchat takzvaně ulici a myslet si, že se to přežene, že tam jim tedy přitáhneme šroubek a oni přestanou. Ale věřte, ta názorová hladina mezi řadovými občany, mezi neprivilegovanými občany, mezi těmi, kteří tahají za kratší konec provazu, jsou na tom příjmově bledě a chtějí pracovat a nebo celý život poctivě pracovali, kteří jsou nemocní, ta názorová hladina, když to řeknu velmi jemně, je hodně nepřívětivá vůči současnému vládnutí, vůči současné vládě.
        Strany této vládní koalice nastupovaly se slibem nového stylu vládnutí. Až posléze zjišťujeme, že žádný nový styl vládnutí se nekoná, že jsou to jenom projevy někdy neumětelství, někdy neznalosti, někdy idealismu, někdy naivity, ale téměř vždycky, když se narazí na nějaký problém, tak jsou to projevy pudu sebezáchovy podle hesla, jež má zkratku KDD - každý den dobrý.
        Strany vládní koalice nastupovaly k vládnutí, ba co dím, šly dokonce už do voleb s hesly o boji proti korupci, abychom se pak dozvídali postupně, až se té moci ujaly, až tváře, které stály za mediálním úspěchem a volebním ziskem, se projevily skutečně a reálně, že jednotlivé kauzy, které začaly vznikat a které přinášel život, se týkají začasté, řekl bych nejčastěji, právě korupce, právě podivností, právě problémů, které v zacházení s finančními prostředky protagonisté těch stran mají. ***
        Před volbami se dvě ze tří nyní vládních stran projektovaly jako nová naděje pro Českou republiku, jako nová naděje pro její občany pod heslem boje proti dinosaurům. Pod hesly o odstranění starých nepořádků jsme se pak ale dočkali nepořádků nových nebo pokračování nepořádků starých. Dočkali jsme se objetí s dinosaury a vzájemného se krytí bratrstva kočičí pracky, jen proboha nic nevysvětlovat, jen proboha o tom nemluvit, protože by se mohlo něco provalit. A lidé, občané, dále poměrně trpělivě snášeli ty morové rány, ty egyptské zásahy kobylek, které se vrhaly na jejich kapsy, které se vrhaly na jejich jistoty, které likvidovaly zbytky sociálního státu, který tady ještě pořád dosud přežíval. Pravda, byly to zbytky někdejších sociálních jistot, byly to zbytky, ale přece jenom zbytky významné. A pak se reforma místo zásadních věcí, a slovo reforma říkám v uvozovkách, zabývá podružnými a okrajovými věcmi, které jsou ale pro mnohé lidí zásadní. Ne tak pro vládu.
        Máme před sebou program, jehož čtyři body jeden za druhým dokumentují bezmoc občanů a bezmoc opozice, schopnosti bránit se aroganci, bezohlednosti, lumpárnám a zlodějnám! Já jsem v posledních dnech slyšel jednoho z kolegů z vládních stran, že jestli je někde nějaká nepravost, ať se tedy odhalí - pardon, jednu z kolegyň z vládních stran, abych byl genderově přesný. Tady jsou na stříbrném tácu podávány pochybnosti, podávána podezření ze čtyř docela dost velkých nepravostí a lumpáren. A kdybych měl věřit, že máte zájem, kolegyně a kolegové z vládních stran, na vysvětlení lumpáren, na odhalení nepravostí, pak bych chtěl alespoň na okamžik věřit tomu, že spolu s námi, byť ani jeden z těch bodů není naším návrhem, tedy návrhem klubu KSČM, jako jeden muž a jedna žena program mimořádné schůze podpoříte. Věřte, vyčistilo by to vzduch. Věřte, možná by vám to jako vládním stranám trošku pohnulo preferencemi směrem nahoru. Možná by vám lidé začali alespoň trošičku věřit, že předvolební hesla, se kterými vás zvolili, jste mysleli alespoň trošičku vážně.
        Jenže zpátky z pohádky do reality. Tato vláda ale vejde do dějin, vejde do dějin jako vláda bezhlavých a bezohledných škrtů, jako vláda, která je velmi šetřivá zejména na úkor druhých, na úkor slabých, na úkor bezbranných, na úkor zaměstnanců, na úkor důchodců, na úkor nemocných, na úkor měst a obcí, na úkor životního prostředí, na úkor toho, co se tady léta a desetiletí budovalo pro lidi. A teď nemyslím jenom ta poslední desetiletí nebo předposlední desetiletí, myslím celé 20. století. Zcela jistě tato vláda vejde do dějin jako vláda nejarogantnější, jako vláda mnoha nevysvětlených korupčních kauz, jako vláda rozkradených a rozházených miliard, o které pak obírá vlastní občany, a ti to zatím trpělivě snášeli, ale nebudou. Jestli chodíte mezi lidi, tak slyšíte, co si myslí. To samo už je důvod k odchodu. Nevysvětlíte-li dnes alespoň ty čtyři kauzy, nepodpoříte-li program, zamyslete se vážně nad tím, že jste ztratili právo vládnout této zemi!
        Desetina, možná setina podobných byť i jen podezření v každé jiné, jak vy říkáte civilizované zemi, vede k pádu příslušného ministra či jiného funkcionáře, případně k pádu celé vlády. Vede k novému rozdání karet, vede k nové žádosti o důvěru občanům. Ne tak u nás! Proto tato vláda také vejde do dějin jako vláda hroší kůže.
        Dámy a pánové, vysvětlete, dámy a pánové, nebojte se pravdy nebo alespoň jejího hledání, byť by bylo bolestné, byť by bylo nepříjemné, možná pro mnohé z vás fatální, ale i k tomu nás občané ve volbách povolali, abychom v případě, že něco takového je, nastane, se k problému postavili čelem, nikoliv zády. Občané jsou právem hodně naštvaní, mají právo na vysvětlení a vy jim to, kolegyně a kolegové z vládních stran, buď umožněte, nebo okamžitě odejděte.
        Komunistická strana Čech a Moravy a její poslanecký klub jednomyslně podpoří návrh programu této schůze a vždycky tak učiní i příště. A možná si pamatujete, že podobný návrh programu jsme se pokoušeli prosadit i v uplynulých měsících. Ujišťuji vás, že i v příštích týdnech a měsících budeme v tomto směru aktivní. Dlužíme to spolu s vámi, kolegyně a kolegové, občanům České republiky.
        Závěrem mi dovolte velmi stručné vyjádření k onomu včerejšímu incidentu a bude to vyjádření doopravdy stručné. Musím říci, že programové dokumenty Komunistické strany Čech a Moravy odmítají násilí jako prostředek k řešení sporů, ať už politických či jiných, a věřte, přes dvě desetiletí nadávek, napadání slovního i fyzického, se kterým jsem se já i mnozí moji kolegové setkávali na ulicích Prahy i jiných měst a obcí v České republice, ale i tady v této místnosti, v této budově, jsme nikdy nesáhli k facce. Facka totiž podle našeho názoru skutečně není žádným argumentem.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)