Děkuji. Nelze očekávat, že reklama o propagovaném výrobku či službě bude mluvit jinak než v superlativech. Nesmí ale obsahovat nepravdivé údaje a neměla by ani žádné podstatné informace zamlčovat, aby neuváděla v omyl, v takovém případě by se totiž jednalo o klamavou reklamu, která je protiprávní. Osobám, jejichž práva byla takovouto reklamou dotčena, zákon umožňuje, aby se na původci klamavé reklamy domáhaly náhrady škody. Pokud jejich nároky odmítne, mohou se obrátit na soud. Mezi zakázané nekalosoutěžní praktiky kromě klamavé reklamy dále patří například klamavé označování zboží a služeb a srovnávací reklama. Klamání spotřebitele je zakázáno. Uvádění veřejnosti v omyl vysloveně zakazuje i zákon o ochraně spotřebitele. Původní ustanovení § 8 obsahuje zákaz klamání spotřebitele, zejména uváděním nepravdivých, nedoložených, neúplných, nepřesných, nejasných, dvojsmyslných nebo přehnaných údajů a nebo zamlčením údajů o skutečných vlastnostech výrobků. (V sále je velký hluk.)
        Zákon o ochraně spotřebitele v platném znění ve své příloze obsahuje výčet obchodních praktik, které je třeba vždy považovat za klamavé. Výslovně je tak zakázána například vábivá reklama spočívající v nabídce výrobků a služeb za podmínek, které jejich dodavatel či poskytovatel nakonec nemusí být schopen zajistit. Klamavou je také mimo jiné obchodní praktika spočívající v lákání zákazníků zdůrazňováním přednosti nabízených výrobků či služeb, které vyplývají přímo ze zákona. Na klamavé reklamy a nekalé obchodní praktiky lze v Česku narazit skoro na každém kroku a prozatím se nic neděje. Platí totiž, že kde není žalobce, není ani soudce. Zdejší spotřebitelé většinou nevědí, jaká práva mají a jak se mohou nekalým obchodním praktikám bránit. Prokázat příčinnou souvislost mezi klamavou reklamou na čokoládové výrobky a nabranými kilogramy by asi bylo obtížné, o vyčíslení vzniklé škody nemluvě. V některých jiných případech by to ale zase tak složité být nemuselo.
        Příkladem může být nabídka stavebního spoření. Stavební spořitelny ve svých reklamách a prospektech klientům slibovaly výnosy, kterých nyní nedosáhnou. Krom toho atraktivita jejich nabídek spočívala v nabídce práv, která účastníkům stavebního spoření vyplývají přímo ze zákona. Jejich reklamy nezněly: nabízíme vám produkt, jehož výhodnost je dána podmínkami zákona o stavebním spoření, ale uzavřete s námi smlouvu o stavebním spoření a při vkladu 20 tisíc korun každoročně dostanete 3 tisíce korun plus úroky. Výhodnost svých nabídek stavební spořitelny obvykle dokládaly údajem o celkovém úrokovém výnosu, kterého klient může dosáhnout. Jeho správnost si ale klient nemohl ověřit, není totiž zřejmé, co v údaji bylo a co nebylo zahrnuto. Lze pouze dovodit, že obsahoval úrok poskytovaný a garantovaný stavební spořitelnou a státní podporou poskytovanou a z dnešního pohledu negarantovanou státem. Byly ale ve výpočtu zohledněny například i poplatky za uzavření smlouvy a vedení účtu?
        V kontextu výše uvedených ustanovení zákona o ochraně spotřebitele byl kontroverzní i způsob prezentace výhody spočívající v osvobození výnosů ze stavebního spoření od daně z příjmu fyzických osob. Tato výhoda totiž vyplývala ze zákona. Loňská smršť vládních úsporných opatření ukázala, že její zachování bylo zcela mimo kompetenci stavebních spořitelen. Od letošního roku proto budou svým klientům připisovat úrokové výnosy snížené o patnáctiprocentní daň obdobně, jako tomu je u ostatních bankovních vkladů. Kontroverzní je i zkratková prezentace výhody spočívající v odpočtu úroků z úvěru poskytovaného stavební spořitelnou od daňového základu. Pokud by klient stavební spořitelny daňový odpočet uplatnil, aniž by splnil podmínky stanovené zákonem o daních z příjmu podle § 15 odst. 3 a 4 zákona č. 586/1992 Sb., se zlou by se potázal. To, že uvedený odpočet lze uplatnit mimo jiné pouze ve zdaňovacím období, po jehož celou dobu poplatník byt či dům vlastnil a užíval ho k trvalému bydlení svému či svých blízkých příbuzných, si uvědomí málokdo.
        Stavební spořitelny se jistě mohou bránit, že radikální změnu přístupu státu k podpoře stavebního spoření nemohly očekávat. Ony samy přece podmínky klientům nezhoršily. To je pravda, ale na druhé straně určitě mohly a měly být ve svých obchodních nabídkách daleko opatrnější a profesionálnější. Tristní je, že svůj přístup dodnes vesměs příliš nezměnily. Nadále klienty lákají příslibem výhod, které nemusejí získat. O tom, že se v některých případech jedná o klamavou reklamu a nekalé obchodní praktiky, asi nemůže být pochyb. V jejich reklamách a prospektech se nadále objevují neúplné a zavádějící informace, které mohou uvést zájemce o sjednání stavebního spoření v omyl.
        Problémem pro stavební spořitelny se tak mohou stát nejen jejich stávající klienti nespokojení s vývojem situace, ale i klienti noví. Kdykoliv v budoucnu při změně podmínek totiž budou moci namítat, že byli o vyhodnocení výhodnosti stavebního spoření špatně informováni, a pokud měli správné informace, smlouvu by neuzavřeli. Tento problém se aktuálně týká internetových stránek přinejmenším tří z pěti v Česku působících stavebních spořitelen. Děkuji.