Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi jenom několik krátkých poznámek. Za prvé já děkuji prostřednictvím předsedající panu předsedovi Sobotkovi, že konečně tady po mnoha dlouhých bezobsažných telefonních seznamech, nicneříkajících projevech někdo konečně promluvil k věci. Musím říct, že vždycky koukám na televizi v kanceláři a vybíhám sem, jenom když energeticky náročný poslanec pan David Rath pískne, aby se šlo hlasovat, ale tentokrát jsem do sálu přišel kvůli vašemu projevu a děkuji za to.
        Myslím, že k debatě patří připomenout tři věci. Za prvé, v únoru já osobně jako ekonomický ministr za Věci veřejné jsem několikrát zdůrazňoval, že chceme jednat s koalicí, nejenom s koalicí, ale i s opozicí, o důchodové reformě. Opakovaně - opakovaně jsem vyzýval při debatách k důchodové reformě, že je zapotřebí s opozicí jednat. V té době vás zajímalo akorát to, jestli budete, nebo nebudete předsedou sociální demokracie, což vám tedy, pardon, vzkazuji prostřednictvím předsedající. Naprosto vás nezajímalo to, jak koalice připravuje důchodovou reformu. Zajímaly vás jenom a jenom vaše primárky. Opakovaně jsme vás vyzývali k tomu, abyste jednali. Já považuji za neskonale trapné, že oficiálně proběhla mezi koalicí a opozicí k důchodové reformě jedna jediná schůzka, která trvala deset minut, potom co vy jste se prostě sebrali a tu schůzku opustili. Po roce, nebo takřka po roce, když už je všechno hotovo, se najednou probudíte, kdy to projde všemi výbory, kdy to projde Poslaneckou sněmovnou třemi čteními, kdy to projde vaším Senátem, a potom, když se to sem vrátí, tak se najednou probudíte a začnete mít geniální nápady o tom, jak jsme to v únoru měli vymyslet. (Předsedající: Pane poslanče, čas!)
        Je to nezodpovědné a populistické!