Opět bych se věnoval našemu panu ministrovi zdravotnictví v problémech, které se týkají zase spíš užší části těch lidí, které to zajímá, ale které třeba zrovna mě trápí. Jeden z nich jsou ony již probírané, a ke kterým jsem již dříve mluvil, sterilizace. Je to zákon o specifických zdravotních službách, tisk 407, bod 94. Já jenom vypíchnu čtyři pět řádků, jak to v tom našem navrhovaném zákonu vypadá. ***
        Sterilizace ze zdravotních důvodů se provede pacientovi, který dovršil věk 18 let, který písemně souhlasí. Pacientovi zbavenému způsobilosti nebo nezletilému pacientovi lze provést pouze ze zdravotních důvodů, a to na základě písemného souhlasu jeho zákonného zástupce. Odbornou komisi, která k tomu má být zvolena, tvoří tři lékaři se způsobilostí chirurgie a urologie u muže, tři gynekologie a porodnictví u ženy, klinický psycholog, osoba určená poskytovatelem, nejčastěji právník, a nejméně čtyři členové nesmějí být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, člen kontrolního orgánu poskytovatele nebo statutárním orgánem. K jednání může být přizván ošetřující lékař, ale nesmí pak být součástí pohovoru té komise s pacientem. Pacient a zákonní zástupci jsou vždy přizváni k jednání komise. Odborná komise vypracuje písemné odborné stanovisko, uvede důvod platnosti stanoviska, přitom zohlední naléhavost zdravotního výkonu a musí k ní být souhlas všech členů odborné komise.
        Sterilizace z jiných než zdravotních důvodů je u 21letých a starších, nebrání-li jejímu provedení závažné zdravotní důvody, a to na základě písemné žádosti. Mezi podáním informace a udělením souhlasu musí být přiměřená lhůta. Jde-li o sterilizaci ze zdravotních důvodů, musí být nejméně sedm dní a u druhé alternativy nejméně čtrnáct dní. I pak je potřeba znovu informovaný písemný souhlas k výkonu.
        Já jsem před časem v květnu si nechal pomoci od dvou dam z Parlamentního institutu a poprosil jsem je, jestli by mi pomohly se studií, jak tento zákon vypadá v podobných zemích v Evropské unii, které jsou tak zhruba na naší úrovni. Jenom vám ukážu na pár státech, jak to vypadá po okolí.
        Ve Finsku je ten zákon z roku 1970. Sterilizace se provede na žádost, jestliže žena porodila alespoň tři děti nebo pokud sama či se svým partnerem vychovává aspoň tři nezletilé děti, dále jestliže dosáhla věku alespoň 30 let, nebo pokud by případné těhotenství vážně ohrožovalo její zdraví a život. Provedení sterilizace jako formy antikoncepce na žádost je možné také tehdy, pokud ostatní antikoncepční metody nepřipadají u dané pacientky v úvahu, pokud je zde riziko vážné nemoci nebo vrozené vady u narozeného dítěte, pokud její zdravotní stav či jiné okolnosti omezují její možnost péče o dítě. V případě mentální neschopnosti, kdy to pacientka nemůže pochopit, je v rozhodování zastoupena opatrovníkem. Osoby mladší 18 let nesmějí být sterilizovány. Provedení na základě žádosti je podmíněno souhlasem lékaře, pokud jde o sterilizaci ženy, která dosáhla třicet let věku nebo má již alespoň tři děti. V případě sterilizace prováděné z důvodu možného ohrožení života - tam se to v podstatě dál podobá.
        Ve Francii, tam je zákon z roku 2001. Podle ustanovení části druhé zákona upravujícího zdraví rodiny, matky a dítěte je provedení sterilizace umožněno na základě žádosti pacientky ve zdravotnickém zařízení na základě konzultace s lékařem a musí být poučena o všech možnostech. Po uplynutí zákonné čekací čtyřměsíční lhůty od úvodní konzultace může být tento zákrok proveden,.
        V Německu - německý právní řád vůbec neupravuje přípustnost dobrovolných sterilizací na základě žádosti pacienta. Dobrovolnou sterilizaci mohou podstoupit pouze zletilé osoby. Dnes sterilizaci nezletilých osob zakazuje německý zákoník. Stanoví, že je nepřípustná i v případě souhlasu rodičů či nezletilé osoby samotné. Možnost podstoupit sterilizaci na základě vlastní žádosti je tak dovozována prostřednictvím výkladu z judikatury německých soudů, kdy je použit jeden konkrétní případ, kdy sterilizovali 34letou ženu, matku tří dětí, a pak pravili, že ten zákrok byl protizákonný.
        V Norsku v sedmdesátých letech vznikl sterilizační zákon a oproti původnímu staršímu zákonu, úpravě omezené na provádění sterilizací především ze zdravotních důvodů, zavádí zákon nové pojetí sterilizace založené na vůli matky. Zákon o sterilizaci upravuje pouze dobrovolnou sterilizaci, ta původní zůstává v tom původním zákonu. Zákon stanoví možnost osobám žijícím v Norsku, přičemž tento zákon podmiňuje dosažení alespoň 25 let. Osobám, které nedosáhly této věkové hranice, může být povolena sterilizace na základě žádosti v případě, že by těhotenství či porod představovaly závažné riziko pro život či fyzické a psychické zdraví ženy nebo pokud by tím ohrozila vážně zdraví toho dítěte. Dále může být sterilizace povolena ze sociálních důvodů, kdy by případná péče o dítě ženu postavila do mimořádně obtížné finanční a životní situace. Sterilizaci osob mladších 18 let pak zákon povoluje jen ze zvláštních důvodů. Žádost o sterilizaci podává osoba, jíž se sterilizační zákrok týká. V případě osob trpících závažnou duševní chorobou, pro kterou pacientka není sama schopna zvážit povahu tohoto výkonu, podává opět žádost opatrovník. Žádost o sterilizaci se podává lékaři pacientky, popř. jinému lékaři či lékařskému zařízení. V případě žádosti o sterilizaci osob mladších 25 let se tato žádost podává lékaři nebo lékařské sterilizační komisi.
        V Portugalsku je vůbec nejbenevolentnější tento zákon, dokonce v roce 1988 bylo sterilizováno 3,6 % žen a 0,3 % mužů. Zákon o sexuální výchově a plánovaném rodičovství upravuje dobrovolnou sterilizaci ve svém desátém článku, kdy stanoví, že sterilizaci může postoupit osoba, která dosáhla 25 let, a to na základě podepsaného písemného prohlášení obsahujícího nepodmíněný informovaný souhlas se zákrokem, informace o povaze a důsledcích provedení sterilizace, jakož i označení totožnosti a podpisu lékaře, který byl o zákrok požádán. Požadavek hranice 25 let nemusí být naplněn v případě, že provedení sterilizace je nezbytné ze zdravotních důvodů. Takže tam je v podstatě zcela benevolentní, kdy stačí zažádat k jednomu jedinému lékaři.
        V Rakousku také není přímo jednoznačně upraven tento zákrok jedním konkrétním zákonem a v podstatě ta věková hranice je tam také 25 let.
        Slovenská forma je v podstatě nejmladší, z roku 2004, a praví, že sterilizací se pro účely tohoto zákona rozumí zabránění plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz osoby. Podle slovenského práva je možno sterilizaci provést pouze na základě písemné žádosti a písemného informovaného souhlasu po předchozím poučení osoby žadatele nebo jeho zákonného zástupce. Sterilizaci není možné provést dříve než po uplynutí 30 dnů od poskytnutí informovaného souhlasu. Poučení musí obsahovat zákonem stanovené informace, a to zejména o alternativních metodách antikoncepce, o plánovaném rodičovství, o možné změně životních okolností. Žádost přijímá a sterilizaci posléze vykonává lékař se specializací v oboru gynekologie a porodnictví. Součástí právní úpravy byla dřív také směrnice, která obdobně jako česká požadovala určitý věk a počet dětí, které ta žena má mít.
        Když vynechám ještě Švédsko, které se tomu také velmi podobá, tak v podstatě v žádném z těch zákonů nenacházíme tak poměrně komplikovanou komisi složenou z pěti členů, z nichž čtyři nesmějí být pracovně vůbec zařazeni v tom regionu, a která se bude velmi obtížně svolávat a která bude jen velmi obtížně řešit tyto případy. Navíc většina těch zákonů požaduje, aby ty ženy byly o něco starší, než umožňuje naše zákonná navrhovaná norma. Ten věk bych možná až tak nezpochybňoval, ale stále bojuji s tou odbornou komisí a prosím, jestli není možné tuto metodu nějak zjednodušit. Děkuji.