Děkuji, paní předsedající. Vážená vládo, vážení kolegové, vážené kolegyně, za to, že jste mě tak pěkně oslovila, a za to, že pan ministr mi velmi vstřícně odpověděl na předchozí otázku, tak vás ušetřím aspoň poloviny svého projevu o zákoně o zdravotních službách, tisk 405, bod 93. A než dorazím k poslední větě, která v podstatě je to, co bych vám chtěl říct, tak přečtu jenom část toho, proč si myslím, že rušení kojeneckých ústavů v České republice v tom systému, jak jsem četl, že je plánováno, nepovažuji za úplně optimální.
        Rozumím tomu, že jsme dlouhodobě kritizováni pro to, že máme velký počet malých dětí v kojeneckých ústavech a v ústavech. Přestože je v kojeneckých ústavech a dětských domovech přes 7,5 tisíce dětí, k adopci se jich každý rok dostane tak zhruba 500. Děti ve styku s biologickou rodinou nejsou právně volné, mnohdy prý ale k nové rodině ani nechtějí. Mám tady čísla tabulky, kolik dětí je v různých ústavech, v pěstounských péčích, osobní péči poručníka, děti svěřené do výchovy jiné osoby. Sám pan premiér Nečas psal v nějaké souvislosti s homosexuálními páry a adopcí, že si uvědomuje, že ve skutečnosti volných dětí pro adopci je jen pár desítek. Když jsem si to tak spočítal, tak v roce 2010 bylo asi 549 dětí, v roce 2009 543 dětí a vzhledem k 7,5 tisíci dětí, které se pohybují v těchto systémech domovů a kojeneckých ústavů, tak je to asi 7,25 % dětí, které jsou vlastně adoptovány.
        Z kojeneckých ústavů se dnes 54 % dětí vrací do své rodiny, a teprve dalším opatřením v řadě je pěstounská péče. Předpokládá se, že do systému, který by měl vzniknout, se bude potřebovat zhruba 300 až 500 profesionálních pěstounských rodin, které děti pojmou. V dětských domovech jako takových mimo kojenecké ústavy, četl jsem ve statistice, je zhruba 5 tisíc dětí a tam se tak různě diskutuje o tom, k čemu jsou vhodné, jestli je mohou přijmout nové rodiny. Část dětí se ani nechce adoptovat, protože furt doufá, že se vrátí k původní rodině, část dětí má různé psychosomatické onemocnění, pro které jsou potom také hůře schopné se dostat do rodin k adopcím nebo do formy pěstounského typu péče. V České republice je 34 kojeneckých ústavů a celkově stojí jejich péče ročně 788 mil., což je asi 37 341 korun na jedno dítě, a chápu, že v pěstounské rodině péče stojí zhruba deset tisíc korun, že ministerstvo jednoznačně vypočítá, že je to pro ně podstatně levnější alternativa i z finanční stránky.
        Řada odborných společností pediatrických a neonatologických se však domnívá, že převedení této péče pod Ministerstvo práce, o kterém se uvažuje, zatím jsem to v zákoně nenašel, že by bylo nešťastným, a pokud k tomu má dojít, tak doufají, že k tomu dojde až po nějaké delší diskusi právě s těmito odbornými společnostmi.
        Kromě toho, že jsem lékař porodník, jsem také zastupitel kraje Vysočina a tam jsme v loňském roce otevřeli nový pavilon, rehabilitační pavilon Dětského centra Jihlava, což je v podstatě kojenecký ústav, a pokud by se tam přestaly děti umísťovat, protože jsme na pavilon dostali 26 mil. dotace, tak naráz nebudeme schopni provést takovou tu minimální pětiletou udržitelnost činnosti a třeba i tento problém nás bude trápit a nevím, jak ho budeme řešit a kdo nám s ním pomůže.
        Když to úplně tak zkrátím a dorazím k poslední myšlence, tak není ani moje, ale je to myšlenka paní ředitelky Kojeneckého ústavu Ústeckého kraje a ta řekla, že základní myšlenka zrušení kojeneckých ústavů je krásná, ale příliš ideální, protože do kojeneckých ústavů se dostanou děti, které nikdo nechce a jsou tak malé, že nikdo jiný než zdravotnické zařízení se o ně nemůže starat.
        Děkuji za vaši pozornost.