Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, dámy a pánové, vidím, že po konzultaci s kolegou Vidímem je všechno v pořádku, takže mi dovolte, abych jménem klubu poslanců KSČM zdůvodnil, proč poslanci KSČM připodepsali onen návrh na svolání dnešní mimořádné schůze a proč podporujeme vytvoření oné vyšetřovací komise, která by měla vnést aspoň trochu světla do akvizičních procesů, které probíhají na Ministerstvu obrany.
        Dovolte mi jen stručně zdůvodnit, proč jsme tak učinili a proč si myslíme, že by Poslanecká sněmovna měla tento krok udělat. Já trošičku odbočím. Považuji za nutné vysvětlit, proč KSČM specificky k problémům armády vystupuje tak, jak vystupuje. Problematika armády, a to je docela zajímavý fakt, se na půdu Sněmovny dostává jen velmi zřídka. V minulosti to bylo o něco častěji, když jsme se zabývali vysíláním našich vojáků do zahraničních misí, tak byla příležitost se k tomu vyjádřit. Od té doby jsme se vlastně omezili už jen na to, že cyklus předkládání těchto informací se zdvojnásobil, a my dnes můžeme vlastně komentovat jen vojenská cvičení a jiné relativně méně významné věci. Zásadní meritorní diskuse o tom, kam by měla armáda směřovat, jak by měla být např. vyzbrojována, na co by se měla prioritně orientovat, to zůstává v gesci vlády a na půdu Poslanecké sněmovny se tyto informace zpravidla dostávají jen zprostředkovaně anebo v rámci projednávání nějakého jiného bodu.
        Akviziční procesy, které probíhají v armádě, jsou předmětem velké pozornosti veřejnosti a mělo by to tak být i u nás politiků prakticky od vzniku české armády. Já si vzpomínám na setkání s reprezentanty Generálního štábu Armády České republiky zhruba před deseti lety a v tu dobu tito lidé, kteří bezesporu velmi kvalifikovaně věděli, o čem mluví, a kteří připravovali podklady pro politickou reprezentaci, která právě v čele ministerstva stála, tak byli přesvědčeni o tom, že stav armády - před deseti lety, kdy byl více než dvojnásobný, než je dnes - tak ho považovali za jakousi hranici, za něco, co je nepodstupitelné, že ve chvíli, kdy klesnou počty jen o nepatrné množství, tak že už armáda nebude schopna zajistit to základní, co jí vyplývá z ústavy, a to je obrana země, obrana teritoria a občanů.
        Když potkám náčelníka generálního štábu, tak zpravidla slyším poznámku: pane poslanče, mějte nás aspoň trošku rádi. Ale vážení, to je hluboké nedorozumění. Není to tak, že by poslanci komunistické strany Čech a Moravy neměli armádu rádi, není to tak, že by poslanci Komunistické strany Čech a Moravy chtěli, aby se Česká republika dostala do situace, že snad armádu mít vůbec nebude. ***
        My se ztotožňujeme s myšlenkou, že armáda je nezbytně nutnou součástí suverenity každé země. Žijeme v době, žijeme v prostředí, kdy to prostě jinak nejde. My to naprosto respektujeme, ale jsme přesvědčeni o tom, že orientace naší armády, vynakládání velmi značných finančních prostředků, obrovského intelektuálního úsilí na obranu by mělo být směřováno prioritně jinam, než jak je tomu v posledních letech.
        Především od doby, kdy jsme vstoupili do Severoatlantické aliance, a od chvíle, kdy byla zavedena plná profesionalizace armády, dostal charakter armády takové rysy, které se nám prostě nelíbí. A naše kritika tedy není a priori vedena proti armádě jako takové, ale proti tomu, jakým způsobem politická reprezentace této země, a pochopitelně tedy promítnuta i do Ministerstva obrany, potom směřuje jejich další vývoj. Zahraniční mise -