Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, je tomu téměř deset let od zvolení prvního veřejného ochránce práv Otakara Motejla. Přestože se tento institut prosazoval v České republice velmi dlouze a s mnoha obtížemi, stal se dnes již neodmyslitelnou součástí veřejného života v naší zemi. Dnes mají ombudsmana téměř v každé zemi na světě. Bez nadsázky však mohu říci, že zdaleka ne v každé zemi se podařilo, aby když se řekne ombudsman, každý věděl, kdo to je a byl pro lidi tak důvěryhodnou osobou, jakou byl doktor Motejl.
        Nechci Otakara Motejla nahradit, ani by to nešlo. Ale ráda bych na to, co s celým týmem, jehož jsem byla součástí, vybudoval, tvořivě navázala. Není to úkol přízemní. Je výrazem mého realismu.
        Velmi často jsem v souvislosti s volbou dotazována, zda nemá ochránce málo pravomocí a zda není třeba jeho pravomoci rozšířit. Nechystám se bojovat za další pravomoci. Myslím, že se stále vrací určité nedorozumění. Ombudsman nemůže činit rozhodnutí a nahrazovat tak činnost úřadů. Jeho úkolem je na nejrůznější pochybení upozorňovat a přesvědčovat a přesvědčit orgány, že mají samy nedostatek napravit.
        Síla ombudsmana ve vztahu k úřadům je dána především silou argumentů a věrohodností osoby, jež úřad v očích veřejnosti ztělesňuje. Právě s přirozenou autoritou stojí a padá úspěch instituce. Ombudsman by měl mít důvěru občanů, měl by být respektován pracovníky veřejné správy a měl by dokázat dobře spolupracovat s Parlamentem, od něhož je odvozen a jehož prostřednictvím může realizovat některé své návrhy.
        První, základní a tradiční úkol ombudsmana je chránit občany při komunikaci s úřady, před porušením zákona nebo před špatnou správou. Důležité je dělat to citlivě vůči občanům a důsledně, ale spravedlivě vůči úřadům. Zákon o veřejném ochránci však prošel v posledních letech významnými doplněními. Ochránce se stal takzvaným národním preventivním mechanismem, tedy dohlížejícím orgánem nad právy lidí všude tam, kde je omezena lidská svoboda, ať už jde o omezení veřejnou mocí nebo v závislosti na péči ve zdravotnickém zařízení, v zařízení sociálních služeb nebo ve školském zařízení.
        Již třetí rok působím jako expertka v obdobném orgánu zřízeném Radou Evropy, ve výboru proti mučení, a mám možnost mezinárodního srovnání. Odpovědně mohu říci, že se v České republice podařilo vybudovat nástroj účinný a respektuhodný. Přispívá ke zlepšení podmínek lidí v těchto zařízeních již dnes.
        Ochránce je z rozhodnutí vás, poslanců, také tím, kdo má poskytovat odbornou podporu občanům ve věcech diskriminace a vydávat stanoviska v těchto otázkách. Je to úkol poměrně nový a svou věrohodnost na tomto poli si musí ochránce teprve získat.
        Na to vše je třeba navázat. Jsem člověkem dialogu, komunikace a konsensu, ale také člověkem pevných zásad. Mám za sebou čtyřicet let dospělého života, jehož hlavní obrysy každý z vás zná. Nejsem pro vás nepopsaný list. Za svůj život jsem zanechala spousty stop; každý, kdo ty stopy chce v dobré víře přečíst, má příležitost.
        Na závěr bych chtěla pro odlehčení připomenout, že ombudsman není superman, není ani svatý Mikuláš a je to také jenom člověk. Měl by to být věrohodný člověk.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk napříč politickým spektrem.)