Dobré ráno dámy a pánové. Já jsem samozřejmě zvyklý, že efektivita a účinnost mých apelů tady nedosahuje v poslední době nějakých vysokých výsledků a nějakých úspěchů, takže pokud má někdo pocit, že už bych měl z toho vyvodit nějaký závěr a mlčet, tak bych to chápal. Na druhé straně jsem se trochu vyspal v noci, takže jsem trochu pookřál a říkám si, že možná bych to měl ještě zkusit. Tak se omlouvám těm, kteří už jsou těmi mými vystoupeními unaveni.
        Dovolte, abych se vyjádřil k tomu, co nás čeká v tom prvním hlasování novely zákona o veřejných zakázkách. Já jsem byl také jedním z těch, který to zřejmě naivně bral vážně, to, že i v této Sněmovně se mluvilo o skutečném zápalu a o odhodlání provést v této zemi nějaký zásadní krok v boji s korupcí. To už se skoro člověk bojí vyslovit, boj s korupcí, protože je z toho taková otřepaná fráze. Ale když tedy odhlédneme od toho, jak často se těmito slovy šermuje, tak taková prostá fakta jako ty žebříčky vnímání korupce v zemích ve střední a východní Evropě, v Evropě vůbec všechny ukazují, že Česká republika dnes bohužel patří k těm, kteří jsou úplně na dně. A také naše vnímání zahraničím, zahraničními podnikateli je v této chvíli velice špatně. Takže úplně jednoduše. Rozhodně by stálo za to, kdyby Sněmovna byla schopna učinit krok, ve kterém by dala najevo, že chce zvýšit průhlednost těch řízení, která se týkají rozdělování veřejných peněz v České republice.
        A ten návrh zákona o veřejných zakázkách je samozřejmě obrovskou příležitostí. Je to příležitost obrovská také proto, protože to, co můžeme udělat tady,nepůjde udělat v žádném ze zákoníku o obchodních korporacích a podobně. To znamená, není to tak, že práce, která nebude odvedena tady, se dá provést jinde. Toto je novela zákona o veřejných zakázkách. Pouze zde můžeme provést úpravy, které učiní to řízení průhlednější. Teď je tedy ten Rhodus, u kterého se má skočit. Nelze to odložit na nějakou jinou úpravu. Já bych byl rád, kdyby tohle bylo jasné. Protože občas taky zaznívalo: uděláme to v zákoníku o obchodních korporacích. Prostě neuděláme, tam to nepůjde. Lze to udělat pouze zde. ***
        Byla kolem toho debata, kolem návrhů, které předkládalo Ministerstvo pro místní rozvoj, a pro mě osobně bylo docela významné to, že se té debaty účastnily i veřejné instituce. Nadace fondu boje s korupcí, občanské sdružení Veřejnost proti korupci, občanské sdružení Oživení, Transparency International. Byla to taková situace, kdy - protože tu existuje určitá shoda, že problém je vážný - mi bylo sympatické, že se do toho zapojily všechny tyto organizace. Také jsem si dal práci, že jsem se snažil s nimi komunikovat, abych zjistil, jaký mají dojem z té debaty, a připadalo mi, že se skutečně rodí něco, co by mohlo - já neříkám, že ten zákon samozřejmě může věci spasit sám o sobě, ale mohl to být významný krok, mohlo to být něco, co by i z hlediska těch, kteří Českou republiku sledují, vedlo k závěru, že se tady něco významného, jeden podstatný krok stal.
        Přátelé, víme, jak ta situace před hlasováním vypadá. Víte stejně jako já, že byl zpracován návrh, na kterém se právě tyto organizace, které jsem jmenoval, poměrně významně podílely. Nebyla to žádná amatérská práce. Ony spolupracovaly také s Národní ekonomickou radou, NERVem, s Radou Evropské unie a s týmem ekonomických expertů, na základě kterých předložily jakousi úpravu té novely, ve které se snažily formulovat podmínky, které by skutečně přinutily ty, kteří uspějí v těch soutěžích o veřejné zakázky, to znamená, ti vítězové by se skutečně museli takříkajíc svléci donaha. Což de facto znamená, že by museli odhalit svou vlastnickou strukturu až do fyzického vlastníka nebo obchodovatelné společnosti. Takže tento návrh nakonec byl připraven. Byla kolem něj debata i v rámci odborné veřejnosti. Měl od nich podporu, tak jak já jsem se s nimi setkal, jak jsem s nimi o tom mluvil.
        Zdálo se mi, že je tady soulad, dokonce i proto, protože když si vezmu programové prohlášení vlády, tak i v tom programovém prohlášení vlády - a vy ho určitě znáte, protože to je vaše programové prohlášení - bych vám mohl citovat, že jste se tam zavázali k tomu, že ve strategii vlády - omlouvám se, je to Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011-2012, kdy "požaduje se ve vztahu k prevenci střetu zájmů předložit takovou novelu zákona o veřejných zakázkách, aby se veřejných zakázek směly účastnit pouze subjekty, které prokáží celou svou vlastnickou strukturu nebo ovládací strukturu". Cituji vám ze strategie vlády pro boj s korupcí v letech 2011-2012. Které odhalí - opakuji - celou svou vlastnickou strukturu. Nebo ovládací strukturu, jak je tam formulováno.
        Mohl bych vám tady, přátelé, stejně tak citovat usnesení onoho poradního orgánu NERV, Národní ekonomické rady vlády, myslím si, že znáte dobře ten pasus, ve kterém vám NERV doporučuje, a říká to poměrně dost jednoznačně, že to, co je první předpoklad v této zemi, má-li se bojovat s korupcí, je učinit to řízení transparentní z hlediska vlastníků, kteří jsou účastni nebo v něm uspějí. Já to tady nebudu teď říkat z hlavy, je to asi pět vět. Já si myslím, že víte, o co jde. Ale máte jednoznačné doporučení vašeho NERVu, který vám říká, že tohle je mimořádně významný krok. A ten důraz, který na to NERV klade, je značný. V tom se snad můžeme shodnout.
        Já teď tady operuji a oháním se vašimi dokumenty. Strategií boje s korupcí - vaší vlastní - na rok 2011-2012, stanoviskem orgánu NERV. A vypadalo to v jisté fázi, že tady je skutečně vzácná shoda. Že vy sami tady jste formulovali své intence, vy sami jste formulovali své záměry a dali jste najevo, že tohle je cíl vašeho vládnutí. A samozřejmě, že to je v relaci s tím, co je dneska takový obecný veřejný požadavek. Já jsem viděl nedávno výzkum veřejného mínění, ze kterého vyplývalo, že pro českou veřejnost, když se hodnotí nejvýznamnější priority toho, co by si česká veřejnost přála, tak na prvním místě jako hlavní problém byla otázka nezaměstnanosti a velmi krátce nato, okamžitě, jako druhý největší problém, byla otázka korupce. A já bych nechtěl mluvit o korupci jenom v tom širokém, příliš širokém slova smyslu. Mně připadá, že to, co nás zajímá, a to, co i mě zajímá, je korupce na veřejných penězích. Parazitování na veřejných penězích. To si myslím, že je jádro celého problému. My jako poslanci, jako Sněmovna, jsme předevčírem schvalovali rozpočet. To, jak se zachází s penězi, to je naše prvořadá starost. A je to - opakuji - i z hlediska veřejného zájmu. Je to mezi průzkumy druhá nejvýznamnější priorita na tom skoro nejvyšším žebříčku z hlediska vnímání veřejnosti. A vy jste se ve svých vládních dokumentech, kolegové, zavázali k tomu, že v tom podniknete jasné kroky.
        A teď, jak říkám, je ten Rhodus, kdy se tedy má skočit, teď je ten okamžik, kdy se to má ukázat a prokázat, jestli to tedy uděláte, nebo ne. A já jsem se domníval, že to je právě jedna z těch věcí, ve kterých nemusí spolu bojovat ani opozice s koalicí, protože tady prostě jsme neměli co - jako nebudeme si tady povídat, co bylo apod., tady jsme mohli společně utvořit něco, co by mělo smysl a co by před veřejností byl jako příklad. Nakonec by to byl výsledek vaší vlády, a ne opozice, kdybychom se dohodli, že něco konkrétního uděláme.
        A není to tak neproveditelné. Já dokonce si myslím, tedy je to můj názor, že to, co se tady objevilo jako součást té novely, to, co jsem tady zmínil, ten návrh, aby se v případě vítěze rozkryla vlastnická struktura až do fyzického vlastníka nebo obchodovatelné společnosti, je věc, která je i selským rozumem pochopitelná. Tam bylo vlastně řečeno to omezení pouze na toho účastníka, včetně subdodavatelů, kterými se podílí - více než 250 tisíci, takže to je poměrně opravdu - je to prostě plošně, jednoznačně takové, že tam vám už nic neunikne významného, tak si myslím, že to je opatření, o kterém bychom skutečně mohli říci, že je transparentní. A já jsem doufal, že pro to najdeme dostatečně širokou dohodu. Připadalo mi, že tady mnoho politiků i na vaší straně dostatečně jasně deklarovalo, že chce něco udělat. Myslel jsem si, že to je věc, o které budeme hlasovat všichni, bez rozdílu politických stran. Prostě podle toho, jak si řekneme, že s korupcí je třeba něco dělat.
        Teď už jenom zbývá, abych řekl, jak se situace vyvinula krátce před tímto hlasováním, což zřejmě už není tajemství. Výsledek je prostě ten, že mám dojem, že v té podpoře toho návrhu, který pomohl vypracovat onen Nadační fond boje proti korupci a společnost, občanské sdružení Veřejnost proti korupci, jak jsme s nimi na tom spolupracovali, nejen my, ale dokonce i vy jste s nimi spolupracovali - tak že v tom pravděpodobně zůstaneme sami. Je to kuriózní výsledek. Nakonec tu strategii vlády, vaší vlády zřejmě bude chtít naplňovat pouze opozice. Nakonec na to usnesení NERVu a požadavek NERVu, abyste učinili to řízení transparentní, zřejmě odpoví pouze opozice.
        A víte, jaký bude výsledek? Výsledek bude prostě takový, že ve všech těch kauzách, a dá se to doložit, které dnes jsou diskutovány, ať je to kauza Opencard, ať je to otázka Škody Transportation a to, o čem se diskutovalo, o vlivu Martina Romana v této společnosti, ať je to otázka - třeba problém ProMoPro. Kdybych vám teď tady začal líčit jednotlivé kauzy, tak vám prokážu, že na základě toho, co vy dnes podpoříte, nebudeme schopni se z hlediska dobrání se průhlednosti posunout ani o krok dopředu. Prostě budeme tam, kde jsme byli. V případě firmy ProMoPro podle toho, co vy navrhujete, skončíme maximálně u seznamu, který bude mluvit o té společnosti NWDC, pravděpodobně se ani nedostaneme k té firmě Deeside Service Solutions, která dostala těch 135 milionů od firmy NWDC v kauze ProMoPro. Prostě maximálně dostaneme nějaký seznam subdodavatelů, pokud to odhlasujete, ale zprůhlednění vlastnické struktury, z toho prostě nezbude vůbec nic. Stejně tak v případě Opencard se nedozvíme vlastně nic o tom, kdo je fyzickým vlastníkem, protože v případě veřejného řízení se bude opakovat celá ta kauza úplně stejně, jak proběhla.
        To znamená, na základě přijetí toho, co se dnes přijme, to je ta stínohra, to je ten klam, se v této zemi vůbec nezmění situace nad neprůhlednými veřejnými zakázkami a nad tím, že dneska konstatujeme, že se někam cpou miliardy a my prostě vůbec nevíme komu. Že prostě čelíme střetu zájmu, který je někde pod hladinou a ke kterému se vůbec nejsme schopni dostat. Účel toho zákona byl, aby zítra nebylo možné, aby veřejné peníze v rozsahu miliard čerpaly společnosti, u kterých nevíme, kdo se za nimi skrývá, a u kterých se nedá vyloučit dokonce, že i některý z nás politiků, ať už celostátních, nebo komunálních, nakonec nemá podíl v těch zakázkách, které stát, obce vypisují. To byl přece smysl. To je to, co říkám - parazitování na veřejných penězích, kontrola nad tím, kam veřejné peníze plynou. Tahle novela měla tohle změnit. ***
        Ty kauzy, které tady ve Sněmovně řešíme, dokonce se tady opakovaně k tomu snažíme dělat mimořádné schůze a vy se tomu bráníte, tak ty kauzy budou pokračovat, a dokonce budou vznikat nové. My touto novelou na tom nezměníme nic. Dále budeme mít kauzy ProMoPro, dále budeme mít kauzy Opencard, dále budeme mít miliardové investice z veřejných peněz, ve kterých se budeme až později dovídat, kam plynuly, ale z hlediska skutečných vlastníků se to nakonec nedovíme nikdy. Takže všechny ty řeči o transparentnosti, o boji s korupcí, které byly tak časté i před posledními parlamentními volbami, kdy snad nebyla politická strana, která by neřekla a nezavázala se, že v tomhle slibuje voličům, že v tom udělá pořádek, tak všechny ty řeči byly bohužel opravdu jenom planými jablky. Bylo to prostě něco, co se říkalo jenom jako spektákl v době, kdy bylo třeba to říkat.
        Dnes, kdy budeme hlasovat, tak vy budete hlasovat na základě koaliční dohody, kterou jste učinili na nějaké vaší K9, že vlastně nebudete podporovat návrhy, na kterých se společně nedohodnete. A výsledek je, že nejde o argumenty, nejde o to, že vám tady mohu prokázat, že ten váš systém neřeší nic a že ten systém, který je tady navrhovaný, by vedl skutečně k tomu, že bychom se dobrali toho, kdo je vlastníkem firem, které vítězí v soutěžích o veřejné peníze, tak ty argumenty jsou na nic. Vy na ně tady ani nemusíte odpovědět, když o tom mluvím, a pravděpodobně se ani nebudete namáhat.
        Tak já to tady říkám opět jenom pro pořádek. V tom vašem systému, v tom, kde se budou odkrývat vlastníci do 10 % akcií a ve kterém se bude maximálně dodávat seznam subdodavatelů, a pokud ho, přátelé, někdo nedodá, zaplatí pokutu do 20 milionů korun - ono je to, kamarádi, všechno úplně směšné, protože seznam subdodavatelů je v podstatě k ničemu. To, že se dozvím, že tam někde je subdodavatel firma odněkud z Kypru, to mi neříká vlastně vůbec nic. To mě neposouvá. A navíc, pokud se někomu udělí pokuta do 20 milionů, ono to ani nemusí být těch 20 milionů, to můžou být 2 miliony. V případě půlmiliardové zakázky, kdopak by to nezaplatil, kdyby náhodou takovou tu malinkou, mrňavou pokutu dostal! Takže je to úplná legrace, to, co vy navrhujete. Chápete, z hlediska toho, o jaké peníze se jedná, jsou vaše nástroje úplně směšné. To je skoro slabé říct, že se to dá obejít. To skoro ani nepřinutí toho dotyčného nějak moc zrychlit krok, to, k čemu vy ho nutíte. Vůbec se nedá mluvit o tom, že by na základě toho, co se tady přijme, se skutečně docílilo transparentnosti.
        Já neříkám, že ten samotný návrh zákona a ta novela, tak jak jste ji přijali, by byla nesmyslná nebo že by tam nebyly věci, které jsou podstatné a které mají smysl. To nechci říci, to bych zjednodušoval. Jde mi teď o problém transparentnosti a o otázku, jak součástí této novely učinit také to, aby se vyjasňovala vlastnická struktura, aby se zprůhledňoval tok veřejných peněz. O tento problém se mi jedná. A já říkám, že pokud to přijmeme v té podobě, že tohle se nezmění, že tohle se zásadně neupraví, tak tady máme velikou bezzubost v téhle věci. A právě je to to, co mělo být středem zájmu, co nás mělo zajímat a za co jsme byli zodpovědní, že to změníme.
        Takže řekněme s určitou hořkostí a nespokojeností konstatuji, že pokud jsme vyvolávali ve veřejnosti dojem, že tato Sněmovna provede něco podstatného v boji za transparentnost, zacházení s veřejnými penězi, pokud si veřejnost - a ona už snad ani veřejnost nepodléhá tomu pocitu - tohle je jenom další ujištění o tom, že se nemůže spoléhat na to, co se slibuje třeba před parlamentními volbami, a že nemůže brát vážně sliby, které zaznívají, když se v této zemi mluví o korupci. Protože dnes je ten den, kdy se bude rozhodovat o tom, jestli se skutečně bude něco dělat, kdy se rozhoduje o tom, jestli ta slova přejdou z úst do rukou a jestli se promění v nějaký konkrétní skutek.
        Takže já vám říkám, dá se doložit na kauzách ProMoPro, Opencard a řadě dalších, že vaše navrhovaná úprava na těchto kauzách nezmění do budoucna nic a bude budovat stejnou nejistotu, stejnou nejasnost, stejné pochyby o tom, kdo dneska je příjemcem veřejných peněz.
        Existuje jediné řešení, které dnes máme, pokud chceme předvést takto před očima veřejnosti, že v téhle věci chceme něco podniknout - přijmout ten návrh, který říká, že vlastnická struktura v případě vlastníka musí být odkryta takovým způsobem, že to bude jednak odkrytí vlastnické struktury dodavatele, subdodavatelů u všech zakázek, u všech těch, kteří budou čerpat více než 250 000 korun. Tato úprava je podle mě to, co činí ten proces transparentní, když to trochu zjednoduším, celou tu věc.
        Takže vás žádám, abyste to zvážili v hlasování a abyste nedali další důvod veřejnosti k tomu, aby si poslanců a politiky nevážila. Nevážila proto, protože není schopna plnit slovo. Nevážila proto, protože politik je někým, kdo pokud toto neschválíme tak, jak jsem říkal, je schopen jednu věc slibovat, a pak se zařídit ve Sněmovně úplně jinak.
        Já vás tedy prosím, abyste tohle celé ještě jednou dobře promysleli a aby podle toho proběhlo hlasování ve Sněmovně. Jedná se o jednu z nejcitlivějších a nejvážnějších věcí podle mě dnes v této zemi. Souvisí to i s rozpočtem, který jsme tento týden v prvním čtení schvalovali, protože máme-li rozhodovat o veřejných penězích, musíme zároveň se chovat jako ten, komu není jedno, kam veřejné peníze mizí a který se snaží něco udělat s těmi smutnými, velmi nešťastnými kauzami, které v poslední době skoro každý týden se v médiích řeší. Takže prosím vás proto, abyste vzali vážně to, co jsem tady řekl, a teď už to poroučím pánu bohu.