Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, v roce 2009 přijal Senát návrh sněmovního tisku o zákonu č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. Již při jeho projednávání byl znám fakt, který omezoval oprávněné nároky občanů České republiky.
        Právní předpis, který umožňuje ve větší míře kompenzovat výše uvedené nároky občanů České republiky, nabyl účinnosti 1. 1. 2009. Do doby účinnosti tohoto zákona zemřeli všichni bývalí majitelé nemovitostí a jejich děti mají přibližně kolem 80 roků, a tak se jich za dobu účinnosti tohoto zákona přihlásilo asi pouze 600, z nichž většina současnou praxí správního orgánu byla odmítnuta. Bylo vyhověno přibližně 200 žádostem.
        Předkládaný návrh reaguje na praxi při vypořádání se se žádostmi o přiznání nároku dle zákona č. 212/2009 Sb.
        Dovolte mi shrnout stručnou historii.
        Ze smlouvy mezi Sovětským svazem a Československem o odstoupení Podkarpatské Rusi k sovětské Ukrajině bylo dohodnuto, že obyvatelstvo může samo individuálně rozhodnout, zda bude žít v novém státě, nebo bude optovat pro Československo a tam se také vystěhuje. Smluvně bylo slíbeno, že Sovětský svaz finančně vyrovná nemovitosti zanechané optanty na odstoupeném území. V roce 1958 obdržela československá strana od Sovětského svazu 920 mil. korun na vyrovnání za nemovitosti. Na základě vládního usnesení č. 159/1959 bylo vyplaceno pouhých 13 mil. Ostatní peníze snad byly použity na splnění pětiletky.
        Smyslem navrhované změny zákona č. 212 je zejména snaha odstranit tvrdosti, které tento zákon představuje. Nejčastějším důvodem pro zamítnutí žádosti o vypořádání správním orgánem je nedodržení podmínky uvedené v současné zákonné úpravě, a to opuštění a zanechání majetku na Podkarpatské Rusi mezi daty 5. 11. 1938 až 18. 3. 1939, a tedy nedodržení přesného časového úseku přibližně čtyř měsíců, přičemž odjezd převážné většiny poškozených se konal v intervalu více než rok. Toto časové období bylo v zákoně voleno poměrně nešťastně, bez bližšího povědomí o historických událostech daného období a vzhledem k vyhrocenosti situace na území Podkarpatské Rusi. Po celý rok 1938 docházelo k ohrožování obyvatel českého a slovenského původu, kteří žili v těsné blízkosti hranic s Maďarskem, a odtud byli českoslovenští občané našimi úřady evakuováni ještě před termínem uvedeným v zákoně. Jednalo se většinou o rodiny legionářů zemědělců. Státní zaměstnanci, železničáři, poštovní úředníci, financové, četníci, úředníci zase sloužili až do obsazení celé Podkarpatské Rusi, které skončilo 18. 3. 1939, a podle výkladu správního orgánu měli nejpozději tento den - s trochou nadsázky - nasednout do vlaku, který ovšem v té době nejezdil, a odjet.
        V současném zákoně č. 212 jsou nevhodně vymezeny podmínky pro přiznání vypořádání uvedené v § 3 odst. 1 písm. c) zákona, konkrétně vázání vypořádání na splnění podmínky zanechání nemovitého majetku v období od 5. 11. 1938 do 18. 3. 1939 a pozbytí nemovitého majetku po dobu do 23. 5. 1945.
        Dle nového zákona, pakliže jej přijmeme, projde aplikačním testem přibližně o 240 osob více, což představuje osoby, jejichž žádost byla zamítnuta, což bude mít na státní rozpočet dopad přibližně 150 mil. Kč. Lze rovněž předpokládat, že k těmto 240 osobám se připojí přibližně ještě 100 osob, které s podáním žádosti váhaly z pragmatických důvodů, resp. s vědomím, že neprojdou aplikačním testem nastaveným správním orgánem. Celkově lze tedy dopady na státní rozpočet kvantifikovat v řádu 200 až 210 mil. Kč. Zde je nutné připomenout, že když byl původní zákon přijímán, předpokládaly se náklady ve výši 0,5 až 1 mld. Kč. Zatím bylo vyplaceno přibližně 128 mil. Kč, a přičteme-li z hlediska rozpočtu ten nejčernější předpoklad 210 mil. Kč, získáme částku 338 mil. Kč, což je hluboko pod původním předpokladem.
        Proto byla Senátem nakonec přijata úprava, kdy časové rozpětí bylo od 29. září 1938, což je datum mnichovské dohody, na niž navazovala první vídeňská arbitráž, a druhým mezním datem je 29. červen 1945, jež je datem, od kterého postoupila Československá republika Podkarpatskou Rus Sovětskému svazu. ***
        Všechna data jsou samozřejmě nějakým způsobem problematická a zpochybnitelná. Je třeba si uvědomit, že tato oblast v posledních sto letech prošla velmi komplikovanou historií - jen její název se za posledních zhruba sto let změnil šestkrát.
        Žádám vás, kolegové, o přijetí navrhované novely, se kterou vyslovila souhlas i česká vláda. Děkuji.