Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, jak už zde bylo řečeno, Ministerstvo školství předkládá vládní návrh zákona, který společně s návrhem zákona o sociálně-právní ochraně dětí jde ruku v ruce. Pan ministr zde shrnul základní body tohoto návrhu. Já si dovolím některé z nich ještě vyzdvihnout.
        Účelem novely je to, že přispívá ke zlepšení péče poskytované školskými zařízeními pro preventivně výchovnou péči i pro ústavní a ochrannou výchovu. Umožní ohroženým dětem i jejich rodinám v širokém rozsahu využívat nabídky poradenských služeb ke zmírnění rizikového chování dětí.
        K zásadním navrhovaným změnám patří posílení preventivně výchovných služeb v rámci systému péče o ohrožené děti, ustanovení střediska jako samostatného druhu školského zařízení - tedy ustupujeme od ústavní péče a zaměřujeme se spíše na preventivní. Dále poskytování ambulantní formy v ústavní výchově, která umožňuje systém odborné komplexní péče přímo v rodinách ohrožených dětí - tedy systém specialisté do rodin. Změna poskytovaných služeb v diagnostickém ústavu, a to tak, že tedy nebudou zaváděny dobrovolné a dlouhodobé pobyty a diagnostika se bude provádět spíše ambulantní formou. Pracovníci, jak už zde bylo řečeno, vyjedou za dětmi například do dětských domovů, děti nebudou vytrženy ze svého prostředí, specialista zkrátka pojede za dítětem. Diagnostické ústavy budou mít charakter ambulantních služeb v ústavu.
        Úpravy pro oblast preventivních služeb jsou následující. Jednak, jak už zde bylo také zmíněno, se mění název stávajících středisek výchovné péče na střediska preventivních služeb a dochází také k posílení role poradenských služeb, které jsou podstatou preventivní složky, tedy preventivních služeb, které se poskytují za účelem snížení počtu dětí v ústavní a ochranné výchově.
        Část týkající se péče ve střediscích preventivních služeb konkretizuje účel poskytované preventivní péče. Smyslem je tedy předcházet nebo minimalizovat ústavní péči. Dále specifikuje klientelu a příjemce preventivně výchovných služeb. Dříve se na střediska výchovné péče obraceli pouze zákonní zástupci a nebyl zaveden informovaný souhlas. Nově by se mohly obracet děti, školy, pedagogičtí pracovníci, osoby odpovědné za výchovu, například dětské domovy, což dříve nemohly, obracely se přímo na diagnostické ústavy.
        Tato část dále definuje služby střediska, jejichž cílem je poskytování všestranné preventivní pomoci, a to v prvé řadě formou ambulantní péče se zaměřením na snížení závažnosti rizikového chování dětí. Vzhledem ke službám poskytovaným na úrovni školských poradenských zařízení se zavádí i zde informovaný souhlas v souladu s dalšími právními předpisy. Nové znění konkrétně definuje účel a cíle střediska a jejich poskytované služby. Definuje okruh příjemců, klientů služeb a formy těchto služeb. K těmto formám patří forma ambulantní, celodenní, která zajišťuje největší efektivnost, protože ráno může být klient ve škole v rámci střediska výchovné péče, odpoledne následuje terapie, práce s rodinou a potom návrat domů. Další formou je forma internátní a nově je upravena forma terénní, tedy psycholog a speciální pedagog mohou chodit do rodin a pracovat s nimi v rámci terapie. Prostředí je třeba nastavit tak, aby mohla fungovat výchova, posléze rodina.
        Upřednostňuje se, jak už zde bylo řečeno, péče ambulantní před péči internátní. Výslovně se zakotvuje institut informovaného souhlasu. Vymezuje se spolupráce střediska s ostatními subjekty, například s pedagogickopsychologickými poradnami a podobně.
        Zavedení možnosti používat tiskopisy a razítka označená pouze činností střediska má zabránit takzvané stigmatizaci klientů střediska. Stanoví se také počty klientů ve výchovné skupině a počty výchovných skupin v jednom středisku s možností udělení výjimky - počet z 6 dětí na 4 a ve skupině celkem 8. Pro účelné využívání služeb celodenních a internátních služeb střediska se stanoví nejvyšší počet opakovaných pobytů klienta, a to na dva v roce. Povinnost prokázat psychickou způsobilost mají pedagogičtí pracovníci zařízení a středisek, která poskytují pobytové služby.
        Dochází také k úpravě pro oblast náhradní výchovné péče. Je umožněno poskytování ambulantní formy péče v rodině dítěte. V rámci konzultací v rodině dítě může být na zkoušku doma za pomoci ústavu, je to tedy takový jakýsi otevřený systém. Dále je tu možnost poskytovat péči nezaopatřeným osobám, které již byly z ústavní péče propuštěny, zrušení dlouhodobých a dobrovolných pobytů v diagnostických ústavech, omezení pobytu v diagnostickém ústavu na nejvýše osm týdnů, snížení počtu rodinných skupin v dětských domovech a dětských domovech se školou, specifikace klientely výchovných ústavů a jejich přednostní zřizování odděleně pro jednotlivé kategorie dětí.
        Upravují se také práva ředitele. Ředitel může žádat o informace o poměrech v rodině dítěte, o zprostředkování pěstounské péče nebo jeho osvojení za spolupráce s OSPOD. Ředitel také může zastoupit dítě i v zásadních věcech, neplní-li zákonní zástupci své povinnosti nebo nejeví-li o dítě zájem. A konečně jsou také upraveny povinnosti ředitele. Ředitel musí projednat opatření vztahující se k dítěti se zákonnými zástupci a orgány sociálně-právní ochrany dětí. Musí oznamovat útěk dítěte Policii České republiky bezodkladně po jeho zjištění. Má zmocnění k vydání vyhlášky o standardech kvality pro preventivně výchovnou péči a pro výkon ústavní a ochranné výchovy. A konečně má také zmocnění k vydání nařízení vlády, kterým se stanoví.
        Jsem přesvědčena, že je nutné zaměřit se především na péči v terénu, na péči preventivní a je třeba minimalizovat péči ústavní. Jak bylo řečeno, tato novela přichází ruku v ruce s novelou o sociálně-právní ochraně dětí, a proto jsem přesvědčena, že je třeba, aby jak tato novela, tak již dříve zmíněná novela o sociálně-právní ochraně dětí byla řádně prodiskutována v parlamentních výborech.