Základní rozpor vychází z toho, že bereme mediátory jako právní profesi. Ale mediátorem - a výborným mediátorem - může být psycholog, může být zkušený učitel a může být v podstatě kdokoliv, kdo k tomu má talent. My jsme ustoupili ve vládním návrhu - a nemyslím si, že je dobře, že se ustoupilo ve vládním návrhu - v tom, že se advokátům už v něm dalo jiné postavení. Silnější v tom, že jsme nastavili tyto dvě speciální kategorie. A já je v tom vidím.
        Když pro advokáty mediátory se zkouška skládá před advokátní komorou a pro neadvokáty u Ministerstva spravedlnosti, když vzdělávání u advokátů v oblasti mediace zajišťuje advokátní komora, u neadvokátů Ministerstvo spravedlnosti, tak je tady nastavena dvojkolejnost. Advokáti mediátoři jsou vyloučeni z odpovědnosti za správní delikty podle zákona o mediaci, zatímco neadvokáti přirozeně jsou odpovědni za přestupky podle zákona o mediaci. Je tam nastavena dvojkolejnost. A je pravda, že už je nastavena ve vládním návrhu. Já se domnívám, že už v tom vládním návrhu neměla být, protože mediátor nerovná se advokát.
        Ale to je diskuse, kterou samozřejmě bychom mohli vést dlouho. Já jsem to chtěl jenom doplnit jako názor, odůvodnění toho, proč návrh tady zazněl, a odůvodnění toho, proč převážná část klubu TOP 09 bude hlasovat pro návrh paní poslankyně Chalánkové a paní poslankyně Langšádlové, na jehož pořízení jsem se podílel a jsem za to rád, že jsem tu možnost měl.