Děkuji, paní předsedkyně. Já skutečně ve stručnosti. Spoustu toho, co již řekl pan Kubata, můj předřečník, jsem chtěl říct já. Nicméně pouze jedno ubezpečení. My jako navrhovatelé nechceme zkrátit právo soudu, aby o tom rozhodl. Samozřejmě bude to a zůstává to pořád v gesci soudu, který jediný může rozhodnout na základě takovéto žádosti o podmíněném propuštění. A to rozlišení mezi přečinem a zločinem je dáno v tom zákoně jednoznačně. Na druhou stranu vím, že soudci samozřejmě sedí v kanceláři, které mají čtyři stěny, a s těmi odsouzenými nepřicházejí do kontaktu. ***
        Přečin je samozřejmě nižší forma trestního odsouzení. Já si myslím, že v případě toho odsouzeného možnost jeho nápravy umí lépe posoudit ředitel věznice, který ovšem pořád pouze dává příslušný návrh soudu. A soud na základě dispozice, která je zde uvedena v návrhu zákona, si sám může říci, zda podle podkladů, které má, odsouzený vede, či nevede podle něho řádný život. Ředitel to musí doložit. Umím si představit, že bychom tuto část věty ještě dále rozšířili o nějaké další hledisko, které by zde mohlo být uvedeno, ale to je asi pro debatu do ústavněprávního výboru.
        Tudíž já jsem si vědom toho, že debata, jak ji nastínili pan zpravodaj i paní kolegyně Nedvědová, nemůže být jednosměrná. Je jasné, že musíme reagovat na výtky, které zde padly. Na druhou stranu si myslím, že řada z nich je neopodstatněná, a chtěl bych o tom své kolegy na půdě ústavněprávního výboru přesvědčit. Děkuji.