Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, paní poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych se i já v krátkosti vyjádřil k novele zákona o ochraně ovzduší vrácené Senátem.
        Snad se mnou budete souhlasit, že těžko lze najít v oblasti práva a životního prostředí zákon, který by byl tak důležitý, jako je ochrana ovzduší. Všichni snad se mnou budete souhlasit, že v této oblasti má Česká republika pravděpodobně největší problémy z hlediska stavu péče o životní prostředí v České republice. Je všeobecně známo, že jednou z nejpostiženějších oblastí z hlediska špatného ovzduší je Moravskoslezský kraj, ze kterého pocházím. Z těchto důvodů je pro nás, lidi z tohoto kraje, tento zákon tak důležitý. Proto mi dovolte říci k tomu několik vět. ***
        Již jsem zde několikrát ve svých vystoupeních zmiňoval, že průměrné denní koncentrace jemného poletavého prachu PM10 a PM2,5 během roku v tomto kraji mnohonásobně běžně překračují zákonem povolené imisní limity. Ty je, pro vaši informaci, povoleno překročit v kalendářním roce jen maximálně 35krát. Ale například v Karviné byl imisní limit prachových částic PM10 v roce 2011 překročen 126krát, v Českém Těšíně 127krát, v Bohumíně 119krát a v Ostravě-Radvanicích, pane ministře, 118krát, atd. atd. V roce 2012 k dnešnímu dni byl tento zákonný limit pro vaši informaci ve Věřňovicích překročen 51krát, v Bohumíně 46krát, v Ostravě-Radvanicích 60krát atd. To znamená, že zhruba od konce února zde dochází každý den k porušování zákona.
        Česká televize odvysílala nedávno šokující reportáž o tom, jak děti z jedné mateřské školky na severní Moravě tráví zimní měsíce v bunkrech civilní ochrany. Pohybovat se vně dobře izolovaných budov je totiž zdraví nebezpečné.
        Obyvatelé řady měst na Ostravsku si už za první čtvrtletí stihli vydýchat svoji celoroční normu toxických látek. Nebezpečí je v tom, že na tyto prachové částice, které pronikají až do plicních sklípků, se nabalují další nebezpečné rakovinotvorné látky, jako je například benzopyren. Mnoha vědeckými studiemi bylo prokázáno, že zdejší znečištěné ovzduší prokazatelně ovlivňuje u zdejších obyvatel mechanismus integrity DNA a potlačuje funkci imunity. Zásadní rozdíl mezi znečištěným ovzduším v našem kraji a ostatními oblastmi v České republice je ve vysokých koncentracích již zmíněného benzopyrenu, které jsou například v Ostravě-Porubě 4krát, v Ostravě Bartovicích 8krát a například 7krát vyšší v Karviné než v Praze. To znamená, že ve stejném množství jemných prachových částic PM2,5 je vázáno několikrát více lidského karcinogenu.
        Toto zdejší znečištěné ovzduší zde žijícím lidem prokazatelně zkracuje délku života, zvyšuje celkovou nemocnost i úmrtnost, snižuje imunitu jednotlivců. Způsobuje významná oxidační poškození u dětí a zvýšené nemoci dýchacích cest. U dětí se ve zvýšeném množství objevuje nejen astma, alergie, ale také akutní respirační onemocnění. Důsledkem tohoto stavu je i to, že ve zdejším regionu je zkrácení střední délky života mužů o dva roky. Spolu s Ústeckým krajem je zde nejvyšší výskyt kardiovaskulárních i nejvyšší výskyt například nádorových onemocnění jak u dospělých, tak bohužel dnes i u dětí.
        Je nezpochybnitelné, že jedním z hlavních znečišťovatelů jsou zde největší průmyslové podniky, jako je například ArcelorMittal a jiné. A co na to vláda? Někteří ministři se snaží. Myslím tím pana ministra životního prostředí Chalupu. Ten sem tam jezdí tam, ale je to výjimka. Je to taková modrozelená vládní vrána. Bohužel jeho jiný kolega, ministr zdravotnictví, se v televizi nedávno vyjádřil v tom smyslu, že si za to lidé v Moravskoslezském kraji vlastně mohou sami tím, že jsou prý málo vzdělaní, více kouří či hodně pijí alkohol neboli nehorázně chlastají.
        Mám dvě malé děti, které chodí do školky v jednom postiženém městě v Moravskoslezském kraji. I v této školce jako jinde se v tomto kraji se u dětí vyskytuje vyšší výskyt nemocí dýchacích cest, respiračních onemocnění a alergií než například v Praze. S tím vzděláním to chápu. Je to jenom mateřská škola a zatím se toho moc nestihli naučit, ale musím zjistit, jak je to u nich s tím alkoholem a kouřením, když to tvrdí sám pan ministr zdravotnictví. Podle mě neví, co říká. Místo aby ministr zdravotnictví jednal ve prospěch lidí ohrožených na zdraví velkými znečišťovateli, šíří jakési divné zvěsti. I takové máme my ministry a pak se kolegové z pravice divíte, proč tak protestujeme.
        Nyní konkrétně k předložené novele. Ve svém vystoupení v rámci druhého čtení v Poslanecké sněmovně jsem varoval před předloženým pozměňovacích návrhem hospodářského výboru, neboť jsem ho považoval za největší hrozbu. Hrozbu pro budoucí financování různých ekologicky příznivých projektů. Bohužel v den třetího čtení jsem musel odjet s některými kolegy z našeho kraje na pohřeb našeho bývalého kolegy Petra Jalowiczora do Bukovce, a tak jsem se nemohl zúčastnit závěrečného hlasování. Naivně jsem si myslel, že je vše jasné a bezproblémové, ale průmyslová lobby, která v Poslanecké sněmovně nikdy nespí, pravděpodobně využívá dezorientace některých poslanců a výsledky už znáte.
        Následně mi, jako mnohým z vás, začalo chodit do emailů mnoho nesouhlasných reakcí od lidí a různých občanských sdružení z našeho kraje. Asi jsem v Poslanecké sněmovně příliš krátkou dobu, a tedy nezkušený. Ani ve snu by mě totiž nenapadlo, že tato vážená Sněmovna může podpořit pozměňovací návrh, který zbavil průmyslové znečišťovatele závazku ke znečišťování ovzduší a otevřel tak cestu k prohlubování obnovených nepříznivých trendů bez možnosti alespoň takto regulovat nepříznivý vliv průmyslu na zdraví obyvatelstva. Osobně považuji toto hlasování Poslanecké sněmovny o zákonu o ochraně ovzduší za vážnou chybu. Tímto svým hlasováním se někteří poslanci zčásti vědomě a zčásti - věřím, že z větší části - nevědomě postavili proti všem dosavadním prohlášením a legislativním snahám v oblasti ochrany životního prostředí a zdraví obyvatelstva.
        Toto usnesení Poslanecké sněmovny je zcela zjevně v rozporu s dosavadním směrem vývoje v oblasti ochrany životního prostředí u nás a vyřazuje naši zemi z prostředí moderních evropských zemí, kde je realizováno heslo "znečišťovatel platí". Tento krok může zařadit Českou republiku mezi státy zaostávající jak v technologické úrovni ochrany prostředí, tak zejména i v jejím legislativním ukotvení a vymahatelnosti zákonů upřednostňujících kvalitu života obyvatelstva před zájmy průmyslové lobby. Nesouhlas s tímto usnesením následně vyjádřila většina představitelů měst a obcí z ostravsko-karvinského regionu, komise pro životní prostředí Akademie věd České republiky, vědecká rada ministra životního prostředí, mnoho občanských sdružení z našeho kraje a mnoho jiných a vyzvala vážené senátory, aby zákon nepodpořili a vrátili ho do Poslanecké sněmovny s pozměňovacím návrhem.
        Senát toto volání vyslyšel, alespoň zčásti tuto chybu svým pozměňovacím návrhem opravil, ale bohužel jen částečně. Tento senátní pozměňovací návrh, který někteří označují za kompromis kompromisů, je jako pacient, kterého v Senátu operovali a vrátili nám ho zpět. Operace nedopadla ovšem ideálně, jak bychom si všichni jistě přáli. Vážení senátoři něco částečně opravili, ale operace se jim trošku vymkla z ruky a do těla zákona o ochraně ovzduší i něco přidali. Je z toho takový malý Frankenstein.
        Průmyslová lobby, která v Poslanecké sněmovně nikdy nespí, má pravděpodobně bohužel svá chapadla i v Senátu. Jak jinak si vysvětlit to, že mimo polovičatou a nedostatečnou opravu poplatků za znečištěné ovzduší například doplňuje do návrhu Poslanecké sněmovny implementaci evropské směrnice o průmyslových emisích způsobem, který poskytuje průmyslovým podnikům více než čtyřletý odklad zavedení povinností plnit evropské limity pro oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky a oxid siřičitý? Původní termín byl 1. 1. 2016 uvedený v evropské směrnici odkládán na 1. 7. 2020.
        Výsledkem senátní úpravy zákona o ochraně ovzduší tedy je i to, že odkládá povinnost průmyslových podniků plnit evropské imisní limity o více než čtyři roky, a výsledkem je to, že zvítězila snaha průmyslových podniků odložit povinnost vyplývající z evropské směrnice a snížit si tak roční náklady na zavádění moderních technologií čištění ovzduší.
        Výsledkem je také zkušenost, jak šikovně se dá odehrát mediální kampaň. Zaměření pozornosti médií a veřejnosti na téma poplatků, kde je celkový dopad na průmyslové podniky v řádech jen směšných několik stovek milionů korun ročně, umožnil průmyslovým podnikům ušetřit ročně desítky miliard korun, které by do roku 2016 musely investovat do modernizace technologií čištění svých emisí. Nezbývá než průmyslovým podnikům pogratulovat za skvěle odvedou PR práci. Bohužel. ***
        Máme tedy před sebou tři možnosti: Za prvé návrh Poslanecké sněmovny odeslaný do Senátu, který je dle mého názoru zcela zjevně v rozporu s dosavadním směrem vývoje v oblasti ochrany životního prostředí. Za druhé senátní, který má spoustu vad, není dokonalý a podle mého názoru by měl být daleko tvrdší. Ale díky aspoň na to. A pak za třetí - nepřijmout ani jednu verzi. Tím by ovšem zákon o ochraně ovzduší takzvaně spadl pod stůl a nebylo by nic - a to by bylo podle mě úplně špatně.
        Já osobně i přes vyřčené podporuji senátní verzi, která alespoň částečně odstranila nesmysl, který zbytečně sníží příjmy státního rozpočtu o půl miliardy korun ročně, a to na úkor projektů, ze kterých jsou například podporovány ekologické aktivity i v našem kraji, ať už jde o ozdravné pobyty dětí, nebo dokonce ekologičtější vytápění v domácnostech.
        Je škoda, že debata, která se často vede o tomto zákonu, vlastně celé první čtvrtletí, se v podstatě soustředí na poplatky. Důležité je zde na rovinu říct, že zákon o ochraně ovzduší není jenom o poplatcích. Poplatky jsou významnou částí tohoto zákona, ale ne jedinou.
        Tento zákon řeší mimo jiné řadu stejně důležitých oblastí, jako například otázku způsobu a kvality uvádění jednotlivých kotlů na trh a mnohé jiné. V zákoně se například jasně uvádí, že od roku 2014 v České republice nebude možné na trhu uvádět kotle, které mají nižší než třetí emisní třídu. Zároveň se v zákoně například uvádí, že nejpozději do deseti let od nabytí účinnosti tohoto zákona by všechny české domácnosti měly změnit své domácí kotle, které jsou součástí akumulačního systému, obnovit na třídu, která bude třetí a vyšší. Tím se mimo jiné významně sníží množství vypouštění škodlivých látek do ovzduší - prachu, ale také benzopyrenu, již zmiňovaného, který má největší vliv na zdraví místních obyvatel a zejména dětí; to by kleslo skoro o polovinu v případě vytápění uhlím.
        Je pravda, že toto opatření jistě současně finančně zatíží české domácnosti, a proto musí být Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí připraveno na realizaci dalšího pokračování dotačních programů. Pilotně se toto již zkouší v takzvaném programu na podporu výměny stávajících ručně plněných kotlů na tuhá paliva za nové, nízkoemisní automatické kotle na uhlí nebo uhlí a biomasu v Moravskoslezském kraji - takzvaný Kotlík.
        Protože média si bohužel tento zákon takzvaně mediálně scvrkla na poplatky, když daný zákon není jen o poplatcích, dovolte mi k nim říci několik vět. Je nutné si uvědomit, že tento poplatek za znečištění životního prostředí je jedním z významných vlastních příjmů Státního fondu životního prostředí České republiky. Jak mnozí víte, tento fond je specificky zaměřenou institucí, která je významným finančním zdrojem pro podporu realizace opatření k ochraně a zlepšování stavu životního prostředí v jeho jednotlivých složkách. Je jedním ze základních ekonomických nástrojů k plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv o ochraně životního prostředí, členství v Evropské unii a uskutečňování státní politiky životního prostředí. Tento fond podporuje různé ekologicky příznivé projekty, a to zejména formou dotací a půjček z tohoto fondu. A jak jistě možná všichni tušíte, bez zajištění vlastních příjmů, a tedy i příjmů z poplatků za znečištění ovzduší, to prostě nebude v budoucnu možné, nebo v lepším případě velice obtížné.
        Vlastní příjmy bude Státní fond životního prostředí České republiky tedy potřebovat i po roce 2016 - za prvé pro kofinancování projektu z předpokládaného nového operačního programu, který by navázal na nynější operační program Životní prostředí, který bude jen do roku 2013, respektive realizace a financování projektu do 2015.
        Za druhé pak pro financování doplňkových, nicméně podle mého názoru velice důležitých národních programů, které jsou z výnosu z poplatků financovány již od devadesátých let. Důvodem, proč poplatky za znečišťování ovzduší existují, jsou především prokazatelné negativní dopady na životní prostředí a především lidské zdraví. Přesné vyčíslení těchto dopadů sice může být předmětem diskuze, jakkoliv střízlivé odhady však ukazují na v průměru mnohonásobně vyšší náklady způsobené jednou tunou emisí, například prachových částic do ovzduší, než kolik jich činí poplatek na tunu tuhých látek placený velkými znečišťovateli podle stávajícího zákona o ochraně ovzduší. Argument pro zachování poplatků je tak zjevný. Největší znečišťovatelé by měli skrze poplatky alespoň částečně nahradit škody, které v důsledku jejich činnosti vznikaly a vznikají. Prostředky z poplatků za znečišťování ovzduší mohou být použity na kompenzaci některých souvisejících škod - například již zmíněné programy v našem kraji.
        Poplatek za znečištěné ovzduší využívá i řada jiných zemí v Evropě. Ze zemí Evropské unie mají poplatek za znečištění ovzduší zaveden: Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Španělsko - některé regiony ve Španělsku, vlastně jsem říkal, Švédsko. Další země používají poplatek pouze takzvaný sankční, tj. je placen jen při překročení emisního limitu, například: Belgie, Bulharsko, Estonsko, Francie, Litva či Rumunsko atd.
        Co se týče pochybného argumentu o ohrožení konkurenceschopnosti, tak je určitě vhodné zmínit, že příjmy z poplatků od roku 1996 klesají. Zatímco v roce 1996 se jednalo o celkovou sumu 3,3 miliardy korun, tak v roce 2006 hovoříme o částce cca 474 milionů korun. Stav za rok 2011 k dnešním dni podle mě je 430 milionů korun, což je k v poměru k ziskům hlavních znečišťovatelů úplně směšné. V rámci stávajícího systému poplatků dlouhodobé zatížení znečišťovatelů klesá. Sazby poplatků za tunu emisí nebyly od platnosti předchozího zákona nikdy valorizovány.
        Právo na zdravé životní prostředí a právo žít a dýchat vzduch, který nebude negativně ovlivňovat jeho zdraví, zdravotní stav a v konečném důsledku ani kvalitu a délku jeho života, je podle mého názoru jedním ze základních práv každého občana České republiky. Zároveň povinností každého, kdo znečišťuje životní prostředí, je podle mého přesvědčení dodržovat zákonem stanovené limity a formou ekologických daní a poplatků přispívat ke zlepšení a ochraně životního prostředí a ochraně zdraví obyvatel. Proto i přes řadu výhrad, které vůči senátnímu návrhu mám, doporučuji, jak již jsem dnes jednou řekl, přijetí senátní verze novely zákona o ochraně ovzduší.
        Všem poslouchajícím děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)