Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vzal jsem si s sebou tři své oblíbené knihy. Vzal jsem si s sebou bibli, talmud, a když dovolíte, třetí není kniha, ale je to taková útlá brožurka a jmenuje se Poděbradské artikuly. Já bych si dovolil z těchto Poděbradských artikulů - jsou čtyři, a budu citovat pouze a jenom z jednoho - dovolil bych si zacitovat. Nevezmu nám příliš našeho společného času.
        Občanská demokratická strana nepřistupuje k řešení problému nahodile. Nepředkládá sto na sobě nezávislých receptů na sto oddělených otázek. Snaží se místo nepřehledné hromady klíčů používat jeden klíč univerzální. Zná zvláštnosti jednotlivých skupin společenských problémů, ale nedá se jimi zmýlit natolik, aby se v bludišti dnešní složité doby chovala chaoticky, nekoncepčně a bez pevného kompasu. Co je tedy tím pevným kompasem, nebo co bylo tím pevným kompasem.
        Za prvé. Soukromí je nedotknutelné a Občanská demokratická strana jej bude chránit. Nedotknutelnost soukromí je předpokladem svobody. Proto je pro ODS prioritou. Zneužívání svobody je rubem samotné svobody. Útok proti svobodě vždy začínal jako líbivý krok k pořádku. ODS není pro anarchii. Stejně jako veřejnost vidíme leckdy obtížné a pomalé prosazování práva i vady v postupech vyšetřujících orgánů a soudců. Přejeme si bezpečnější ulice i korektnější podnikání a víme, co pro to musíme udělat. ODS odmítá laciná, líbivá řešení, jejichž realizace by znamenala vpád státu a jeho represivních složek do života a soukromí milionů poctivých lidí. Víme, že se každá další pravomoc státu preventivně omezovat svobodu, aby náhodou nebyla zneužita či každé další přitvrzení represivních funkcí státu, nakonec může obrátit proti nevinným. A to nedopustíme. Vážíme si totiž soukromí a individuálních svobod jako hodnoty nejvyšší a vždy budeme hledět, aby cena za údajné větší bezpečí nebyla zaplacena příliš draze.
        Dámy a pánové, já bych se tímto prostřednictvím rád přihlásil k pozměňovacímu návrhu pana kolegy Floriána, kterému tímto děkuji. Koneckonců jsem se jednou jej pokusil vznést. Shodou náhod nebo okolností a nebo nějakého jiného běhu událostí jsem byl záhy konfrontován s odposlechovou aférou, která nepochybně takovým zásahem do svobody nebo individuálních práv nejednoho, ale řádově desítek a možná stovek lidí byla. A musím vám říci, že to je něco, co bych nikomu z vás nepřál, nebo resp. nikomu z vás bych něco tak zlého nepřál.
        Pozměňovací návrh pana kolegy Floriána obsahuje v zásadě tři jednoduché věci. Pro úplnost si je dovolím zopakovat.
        Za prvé. Zásah represivních orgánů státu, v tomto případě Bezpečnostní informační služby, do bankovního tajemství a jeho prolomení je možné s odkazem na důvodovou zprávu, který ovšem nemá ale žádnou reflexi v samotné dikci navrhovaného zákona. Tedy pouze a jenom jedná-li se o hrozbu mezinárodního terorismu. ***
        Tedy můj návrh, nebo respektive návrh kolegy Floriána, který je, říkám, vlastně zrcadlovým obrazem návrhu, který jsem se pokusil v tom původním druhém čtení přednést já, v zásadě rozšiřuje zdůvodnění na to, aby tento instrument zásahů do osobních individuálních svobod, které jsou nedotknutelné podle mého soudu, bylo možno použít pouze a jenom v případě, kdy se jedná o hrozbu mezinárodního terorismu.
        Za druhé. Tam, kde dochází k nějakému vstupu nebo zásahu do individuálních svobod občanů, by asi měly být definovány kontrolní nástroje. Je tomu tak v činnosti zpravodajské služby. Ta má povinnost v případě, kdy vstupuje do osobního soukromí tím, že odposlouchává, to orwellovské ucho, ten Velký bratr, který je neustále nablízku, ať už jakýmkoliv prostřednictvím, tak slyší, ale má taky povinnost být viděn, resp. být slyšen. Takže zákon o zpravodajských službách definuje takový kontrolní nástroj a dává jej do ruky mimo jiné také tomuto orgánu, tomuto sboru, Poslanecké sněmovně. Čili druhý návrh v tom pozměňovacím návrhu kolegy Floriána se týká kontrolních nástrojů. Nechce se zde nic jiného než to samé, co je dnes aplikováno v případě odposlechů.
        A za třetí. Samozřejmě v té konkrétní interakci mezi Bezpečnostní informační službou, zpravodajskou službou a bankou by mělo docházet k nějaké standardizované intervenci. Ta standardizovaná intervence je, že se příslušný pracovník Bezpečnostní informační služby prokazuje při prolamování bankovního tajemství nějakým papírem, nejlépe nějakým papírem s kulatým razítkem, nejlépe s kulatým razítkem, které ukazuje rozhodnutí příslušného, v tomto případě, nepletu-li se, Vrchního soudu v Praze. Takže ta třetí část tohoto návrhu definuje povinnost příslušné zpravodajské organizace prokázat se platným legitimním rozhodnutím soudu. To, že by takové rozhodnutí mělo obsahovat nebo mohlo obsahovat nějaké bankovní tajné, nebo respektive tajné informace, je lež! Není pravda. Takové rozhodnutí obsahuje pouze a jenom rozhodnutí soudu, které prolomení bankovního tajemství umožňuje. Žádný takzvaný tajný žalobní petit.
        Dámy a pánové, já bych se moc přimlouval - a v zásadě děkuji velmi panu ministrovi za jeho... Rozumím tomu, že prostě jako představitel vlády předkládá vládní návrh a musí se chovat tak, jak se bude chovat, protože konzistentnost v zodpovědném rozhodování, v zodpovědné práci je jedna z dobrých ctností. Na druhou stranu si také vážím jeho neutralizace, řekněme, tvrdosti, případné možné tvrdosti toho stanoviska. A tímto mu za to vaším prostřednictvím, paní předsedající, děkuji.