Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo.
        Vážení kolegové, vážené kolegyně, dnešní den projednáváme bod, který se nazývá důvěra vládě. Všichni víme, že tato vláda má historicky nejmenší důvěru mezi občany České republiky. Dá se říci, že má většinovou nedůvěru, proto by bylo paradoxní, kdyby ve Sněmovně tuto důvěru dostala. Může se to stát, ústava samozřejmě takové paradoxy dovoluje.
        Tato vláda je neoblíbená především proto, že provádí vyloženě asociální politiku, která škodí většině obyvatel této země. Tato nedůvěra je vyvolána tím, že určité skupiny lidí tlačí k hranici chudoby nebo až za tuto hranici - například část důchodců, část mladých rodin, téměř většinu zdravotně postižených atd. Čili je nutné říci, že tuto nedůvěru si vláda zaslouží. Je tedy mnoho důvodů, proč tato vláda má toto své nepříjemné postavení ve společnosti.
        Existují mnohé důvody, mnohé další důvody, které jsem nezmínil, které tuto nedůvěru vládě budou ještě zvyšovat. Já si všimnu některých konkrétních z nich.
        Myslím si, že velmi negativním krokem, negativním činem této vlády je snaha prosadit tzv. zákon o církevních restitucích, nebo přesněji řečeno zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Tento zákon je některými experty i občany dokonce nazýván vládním zločinem na českém národu. Jistě víte, že pokud tento zákon projde, pokud bude schválen, tak velká část státního majetku, velká část financí ze státního rozpočtu bude převedena církvím a náboženským společnostem. Předpokládá se, že za dobu celého toho transferu, který bude proveden po schválení tohoto zákona, bude ze státního rozpočtu celkově odčerpáno až 130 miliard korun. Jsou to peníze, které samozřejmě by mohly být využity pro výnosy státu, které by se potažmo využily ve prospěch všech občanů České republiky. A bohužel k tomu patrně nedojde, pokud tato vláda získá dnes důvěru.
        Hlavní argumenty vlády pro prosazení tohoto zákona jsou různé. Jeden z nich je také ten, že zákon se schvaluje kvůli tomu, aby byly napraveny křivdy. Napraveny křivdy z minulosti - k tomu se ještě dostanu v další části výkladu.
        Dalším důležitým argumentem ze strany vlády je to, že tento zákon umožní provést postupně v budoucnosti úplnou odluku církve od státu. Samozřejmě toto tvrzení je velmi podivné, protože jistě víte, že sedmnáct let ještě po schválení zákona budou dostávat církve na svoji činnost dotace ze státního rozpočtu. Takže je velmi zvláštní, že tento stav bude trvat i v budoucnosti. Kromě toho tento postup, takovéto majetkové vyrovnání s církvemi nebylo doposud nikde v civilizovaném světě provedeno. Podobným způsobem bylo provedeno jen v některých státech střední a východní Evropy. A tam, kde to provedli, tak myslím, že toho litují, protože církve stále požadují na opravu svých nemovitostí peníze od tohoto státu. Tento stav lze samozřejmě očekávat i u nás.
        Navíc pokud zákon bude schválen, bude muset být realizován prostřednictvím smluv státu s církvemi. V případě smlouvy státu s římskokatolickou církvi bude tuto smlouvu schvalovat Vatikán. Vatikán, se kterým Česká republika nemá obecnou smlouvu. Navíc tato skutečnost implikuje fakt, že vlastně jakýmsi způsobem bude narušována suverenita českého státu, pokud opravdu Vatikán bude moci ovlivňovat tuto smlouvu právě se zmíněnou církví.
        Samozřejmě jsou ještě další důvody, proč tento zákon neschválit, které bohužel česká vláda nerespektuje. Jsou to důvody především legislativně právní. Totiž dosavadní restituční legislativa umožňovala restituce pouze fyzických osob. Církev a řády jsou právnickými osobami, a proto je zde jistý rozpor z hlediska právního. Restituční legislativa předpokládala pouze částečnou nápravu křivd a jen částečné odškodnění. Návrh zákona je vůči církvím z tohoto hlediska více než velkorysý a předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční dotace, finanční prémie přesně řečeno. Fyzické osoby v podobě restituentů vždy musely svá práva včetně identifikace majetku prokázat a doložit. Tohle se vůbec nežádá po církvích a náboženských společnostech.
        Dále jsou zde argumenty a důvody historické. Je nutné uvést, že církevní majetek neměl nikdy povahu čistě soukromého a ničím neomezeného vlastnictví. Nakládání s tímto majetkem - jeho zatěžování, zcizení nebo způsob užití výnosů z majetku - podléhalo vždy kontrole, a v době pojosefínské dokonce byl tento majetek pod přímým dohledem státu. Návrh zákona tím, že nakládání s majetkem nijak neomezuje ani neupravuje, navrací církvím více práv, než měla před rozhodným obdobím.
        Jsou zde samozřejmě i argumenty a důvody ekonomické, které zpochybňují rozsah nárokovaného majetku, jednak toho majetku nemovitého a jednak té finanční prémie, která má také být církvím a náboženským společnostem dána.
        Je zde ještě i čtvrtý zásadní problém nebo důvod proti tomuto zákonu, a to problém možných dopadů zákona na obce a některé další právnické a fyzické osoby. Například návrh zákona neřeší problémy rozvoje obcí. Může způsobovat další křivdy, které budou muset být řešeny soudně, apod. Čili existuje opravdu mnoho důvodů, které ukazují, že vláda, když se snaží tento zákon schválit, působí proti zájmům českého státu.
        Nepříjemné je také to, že návrhy, které jsou jakési kompromisní a které navrhují oddálit vyplácení těchto restitučních požadavků, v uvozovkách, církvím až do období, kdy situace bude hospodářsky lepší v České republice, čili když odezní krize, bohužel není vládou respektována, a dokonce i církev se proti tomuto staví.
        Takže je možné konstatovat, že postup vlády při snaze prosadit tento zákon je velmi negativní z hlediska české společnosti. Vystupuje vláda v této záležitosti tohoto zákona pokrytecky. Ale nejen v záležitosti tohoto zákona. Pokrytecky vystupuje tato vláda i v některých svých prioritních bodech, o kterých hovoří. ***
        Tato vláda se nazývá vládou antikorupční, ale přitom svým způsobem korupci v tomto státě podporuje. Odhady, kolik financí ze státního rozpočtu projde korupčním sítem a zmizí ze státního rozpočtu, jsou v rozsahu 80 až 100 mld., případně více, a to z těch důvodů, že různé zvláštní mafiánské skupiny využívají nekalým způsobem veřejných zakázek, existují daňové úniky, existuje obecně řečeno šedá ekonomika. Když sociální demokracie navrhla jasné zákony, které by sloužily jako prostředek proti tomuto korupčnímu prostředí, vláda a koalice tyto zákony zamítla. Mám například na mysli zákony týkající se anonymních akcií, zákon týkající se majetkového přiznání atd. Čili je možné konstatovat, že vláda, co se týče boje proti korupci, zůstává u verbálních vyjádření a skutečnou praktickou činnost v tomto směru vůbec neprovádí.
        Když si uvědomím, že částka, která uniká v důsledku korupce ze státního rozpočtu ročně, může být až ve výši 100 mld., tak si okamžitě vzpomenu na to, jak vláda zároveň vykládá a zdůrazňuje, že bude podporovat vzdělání a vědu v České republice, protože podporou vzdělání prý dosáhne zvýšení konkurenceschopnosti. Kdyby jenom část z těch zhruba 100 mld. byla dána do školství a do vzdělávání, situace by byla podstatně lepší. Především vysoké školy, veřejné vysoké školy, se v současné době dostávají do naprosto krizové situace. Od roku 2007 se totiž snižují výdaje státu ze státního rozpočtu na vzdělávací činnost, což nutně vede k tomu, že úroveň výuky na veřejných vysokých školách se stále jakýmsi způsobem snižuje. Proto snaha provést reformu veřejného vysokého školství a vůbec celého vysokého školství včetně soukromého, kterou vláda proklamuje, vyznívá podivně, když člověk vezme v úvahu to, že finanční prostředky do veřejného vysokého školství se rok od roku snižují. Bez dostatečné úrovně finančních prostředků věnovaných na rozvoj vysokých škol žádná rozumná reforma provedena být nemůže. A já mám dojem, že snahou prosadit jakousi novou reformu vláda jenom ukazuje opět svůj pokrytecký postoj k řešení ožehavých problémů této společnosti.
        Vláda nejenže nebojuje proti korupci, a tím ze státního rozpočtu ztrácí významné finanční prostředky, které pak vyžaduje prostřednictvím svého působení od většiny občanů tohoto státu, ale dokonce špatně hospodaří i s majetkem, který patří státu. Jako příklad může sloužit podnik Lesy České republiky. Jistě víte, že v nedávné minulosti provedl Nejvyšší kontrolní úřad kontrolu tohoto státního podniku. Výsledky této kontroly jsou naprosto tristní. Já si dovolím ze závěrečné zprávy týkající se této kontroly Lesů České republiky ocitovat některé skutečnosti, které dokreslují to, co jsem právě před chvílí říkal.
        Ve zprávě je např. uvedeno: U Lesů České republiky bylo prověřeno zejména plnění základních povinností při hospodaření s majetkem státu. Ministerstvo zemědělství, které je zakladatelem tohoto podniku, bylo pověřeno využíváním práv a plněním povinností zakladatele toho podniku. Nedostatky byly z jištěny jak u státního podniku, tak u zakladatele, tedy ministerstva, a tedy potažmo u vlády. Ministerstvo zemědělství nemělo informaci o skutečnosti, že generální ředitel státního podniku vykonával souběžně funkci místopředsedy představenstva akciové společnosti, což je konflikt zájmů. Ministerstvo zemědělství nevyhodnocovalo, jak členové dozorčí rady jmenovaní zakladatelem hájí zájmy státu při jednání dozorčí rady státního podniku. Lesy České republiky v součinnosti s ministerstvem uskutečnily v roce 2010 směnu více než 1000 ha uceleného komplexu lesa v chráněné krajinné oblasti s fyzickou osobou za pozemky roztříštěné na devíti katastrálních územích po celé České republice. Tato směna nebyla v souladu s programem scelování lesního majetku s právem hospodaření podniku Lesy České republiky. Směna tohoto majetku byla pro stát jednoznačně nevýhodná.
        Mohl bych uvádět další skutečnosti, které říkají ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, že nejen české lesy, Lesy České republiky, špatně hospodaří se svěřeným státním majetkem, ale že i vláda v tomto směru koná nedbale a nedůsledně a že se přímo podílí na těch ztrátách financí, které jsou spojeny se státním podnikem Lesy České republiky.
        Když to člověk zváží, tak zjistí, že vláda ztrácí pomalu a jistě důvěru i u těch vrstev společnosti, u kterých by se dalo očekávat, že by důvěru měla mít. Mám na mysli představitele, vysoké představitele českého hospodářství, českého průmyslu, českého bankovnictví. I u těchto lidí, kteří by měli z principiálního hlediska podporovat pravicovou vládu, tato Nečasova vláda ztrácí důvěru. Je to možné např. demonstrovat na nedávném prohlášení prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Ing. Hanáka, který - volně citováno - řekl, že vláda postupuje tak, že prostřednictvím svých škrtů se celá společnost proškrtá k chudobě.
        Zajímavé je, že tito představitelé byznysu a průmyslu mají výrazné kritické připomínky i k legislativní činnosti, která se týká finanční oblasti. Jistě jste dostali a přečetli si dopis, ve kterém se někteří z těchto představitelů obracejí na poslance v souvislosti se zákonem, který se týká rozpočtových pravidel. Je to sněmovní tisk 660. Tam na několika místech je jasně řečeno, že pokud tento vládní návrh bude schválen, bude to mít velmi neblahé důsledky pro české hospodářství. V tomto dopisu se např. tvrdí, že návrh zásadně porušuje ústavní právo na samosprávu obcí. Dále se tam tvrdí, že novela posouvá Českou národní banku do role banky komerční, což bude negativní z hlediska činnosti ostatních bank. Dále se tam říká, že tento zákon by umožnil nebo způsobil zdražení úvěrů pro podnikatele i pro samosprávné celky, že by zřejmě došlo i ke zdražení financování státního dluhu. Čili i v této legislativní oblasti zřejmě představitelé - mimochodem, jsou zde podepsáni Dan Jiránek, předseda Svazu měst a obcí, Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy, Petr Kužel, prezident Hospodářské komory, Pavel Kavánek, prezident České bankovní asociace - čili tito lidé jasně kritizují vládu i v oblasti legislativní, která se týká daňové a finanční oblasti.
        Když to tak zvážím, tak vlastně musím dojít k závěru, že tuto vládu vlastně nepodporuje skoro nikdo. Ani zaměstnanci, ani důchodci, ani podnikatelé. Jedině snad jsem došel k závěru, že tuto vládu mohou podporovat jenom ti, kteří z její činnosti mají prospěch, a to bohužel vypadá jenom na nějaké mafiánské skupiny. Takže docházím k závěru, že tato vláda pracuje jenom ve prospěch těchto mafiánských skupin, a proto tyto mafiánské skupiny tuto vládu podporují. A to je jeden z hlavních důvodů, proč nemohu hlasovat pro důvěru této vládě a proč zřejmě nebudou pro tuto důvěru hlasovat všichni opoziční poslanci. Chtěl jsem ale rozumné a slušné poslance z koalice vyzvat k tomu, aby učinili totéž, aby byly předčasné volby, které změní - jsem téměř přesvědčen - politickou mapu v České republice.
        Děkuji za pozornost. ***