Stenozáznamy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2010_41_00352


Schůze 41/2010 11.07.2012

Téma 23. Žádost o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání poslankyně Vlasty Parkanové

Vlasta Parkanová (Místopředsedkyně PSP ) ( délka 56 minut )

        
Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, Police ČR požádala Poslaneckou sněmovnu o mé vydání na základě tvrzení, že jsem naplnila všechny znaky trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm.c) a odst. 2 písm. c) trestního zákona a o porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1 a 3 trestního zákona. Svým jednáním jsem České republice měla způsobit škodu ve výši 658 482 064 Kč, když jsem po stránce subjektivní měla jednat dokonce v eventuálním úmyslu. Těchto činů jsem se měla dopustit tím, že jsem nedostatečným způsobem ověřila přiměřenost ceny, která podle policie měla být ověřena znaleckým posudkem. Vzhledem k tomu, že se v posledních dnech a týdnech okolo nákupu letounů CASA hodně napsalo a hodně namluvilo, a vznikl tak dojem, že se kauza rozrůstá, že je mnohem složitější a že se netýká pouze sporu o to, jakým způsobem měla být ověřena cena, rozhodla jsem se, že zde policejní žádost o mé vydání celou přečtu, pak ji budu komentovat a pak budu vyvracet spekulace v ní obsažené. Výše uvedených trestních činů jsem se podle policie měla dopustit tím, že - a teď budu citovat z policejní žádosti: Ve funkci ministryně obrany vlády ČR jako veřejný činitel byla srozuměna s tím, že nesplní povinnosti vyplývající pro ni z jejího funkčního postavení, a věděla, že svým jednáním poruší povinnosti uložené jí dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku republiky a jejím vystupování v právních vztazích, konkrétně ustanovení § 47 odst. 1, tím, že předložila 17. dubna 2009 vládě ČR návrh na uzavření smlouvy mezi Ministerstvem obrany, sídlem Tychonova 1, Praha 6, a mezi společností OMNIPOL sídlem Nekázanka, Praha 1, aniž by doložila přiměřenost ceny za nákup tří letounů CASA C-295M splňující parametry a specifikace uvedené v příloze 1 smlouvy, které Ministerstvo obrany nakoupilo za částku ve výši 3 mld. 6 mil. 632 747 Kč bez DPH, když předmětem této smlouvy byla dále směna jednoho letounu CASA C- 295M splňující parametry a specifikace uvedené v příloze 1 ke smlouvě za tři jednomístné letouny L-159 a dva dvoumístné letouny L-159T1 ve stavu a konfiguraci uvedené v příloze 3 ke smlouvě, kdy součástí materiálů předložených vládě pro její rozhodování o schválení smlouvy, které bylo provedeno usnesením vlády ČR č. 506 ze dne 20. dubna 2009, byla i příloha č. 3, kde na straně 7 v posledním odstavci bylo uvedeno - cituji: *** Za účelem ověření přiměřenosti ceny při úplatném nabývání majetku v souladu s ustanoveními paragrafu 12 zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, rezort Ministerstva obrany oslovil s žádostí o příslušné stanovisko Ministerstvo financí. Konec citace. Neboť návrh smlouvy vzešel z řízení, kde byl uplatněn § 18 odst. 1. písm. c) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, tedy byla využita výjimka dle tohoto zákona a nebyla vypsána veřejná soutěž, ale byl osloven předem známý zájemce, a to na základě memoranda o porozumění, které uzavřelo Ministerstvo obrany a koncern EADS, přičemž v případě takového nabytí majetku do vlastnictví státu je ve smyslu § 12 odst. 4 zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, povinnost ocenit takovýto majetek dle zvláštního předpisu, konkrétně zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, který v § 2 odst. 1 stanoví, že je třeba stanovit cenu obvyklou, a pokud není majetek pořizován za cenu obvyklou, že je možné, aby Ministerstvo financí dalo souhlas s cenou vyšší. Ačkoliv JUDr. Parkanová skutečně jako ministryně obrany oslovila Ministerstvo financí dopisem ze dne 9. dubna 2009 s žádostí o přiměřenosti ceny, kdy v odpovědi ministr financí uvedl 30. dubna 2009, že Ministerstvu financí nepřísluší udělit tento souhlas, přičemž to, že Ministerstvo financí neprovádí takovéto ověření přiměřenosti ceny, bylo Ministerstvu obrany známo již od dubna 2006, přičemž rovněž Ministerstvo obrany JUDr. Parkanové a magistru Staňkovi, který posléze smlouvu za zadavatele uzavřel, bylo známo, že prvotně má přiměřenost ceny, resp. stanovení ceny obvyklé, provést Ministerstvo obrany tak jako v případě ověření přiměřenosti ceny dle § 12 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve věci pořízení servisní podpory letounů CASA C-295, která byla provedena znaleckým posudkem ze dne 8. prosince 2009 pod číslem 9153 znaleckého deníku znalcem Ing. Miloslavem Hájkem, a teprve v případě nesouladu ceny pořizovaného majetku s cenou zjištěnou podle zvláštního předpisu má Ministerstvo obrany oslovit Ministerstvo financí s žádostí o souhlas s výší ceny vyšší, než je cena zjištěná zákonným postupem, při jejich srozumění s povinnostmi jim uloženými zvláštním právním předpisem, zákonem číslo 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, kdy JUDr. Parkanová předložila vládě České republiky návrh na uzavření smlouvy bez toho, aby zajistila jako ministryně obrany ověření přiměřenosti ceny, kdy musela být srozuměna s možnými následky svého jednání tak, jak to upravuje ustanovení § 47 odst. 2 zákona číslo 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, když podle tohoto zákonného ustanovení odpovídá za porušení stanovených povinností a za škodu, která by státu vznikla mimo jiné v rozsahu trestněprávních předpisů, a to ve vztahu k dosažení ceny obvyklé na majetku pořizovaného do vlastnictví státu, a poté vydala prostřednictvím úkolového listu pod bodem 4 ze dne 30. března 2009 pokyn k uzavření smlouvy, který splnil magistr Staněk 7. května 2009 tím, že jako zástupce zadavatele za Ministerstvo obrany rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky a smlouvu podepsal, byť musel být srozuměn s tím, že přiměřenost ceny nebyla dostatečným způsobem ověřena, neboť mu bylo známo jednání dr. Vlasty Parkanové, které předcházelo podpisu smlouvy, a musel být srozuměn s možným následkem svého jednání tak, jak to upravuje ustanovení § 47 odst. 2 zákona číslo 219/2000 Sb., o majetku České republiky, když podle tohoto zákonného ustanovení odpovídá za porušení stanovených povinností a za škodu, která tím státu vznikla, mimo jiné v rozsahu trestněprávních předpisů, a to ve vztahu k dosažení přiměřenosti ceny majetku pořizovaného do vlastnictví státu, přičemž znaleckým posudkem bylo zjištěno, že celá obvyklá u tří koupených letounů CASA splňujících parametry a specifikace uvedené v příloze ke smlouvě je 2 miliardy 348 milionů 150 tisíc 683 korun bez DPH, takže JUDr. Parkanová svým jednáním způsobila České republice škodu ve výši 658 milionů 482 tisíc 64 korun." Toto je obvinění nebo žádost o vydání z pera policie. K policejní žádosti následuje odůvodnění. To odůvodnění, text, který jsem vám právě přečetla, dále rozvíjí, nic nového v něm však už neuvádí. Z textu policejní žádosti, kterou jsem právě přečetla, je dostatečně zřejmé, že se jedná o jednoduchý spor, totiž jestli existuje zákonná povinnost v případě nákupu vojenského materiálu určit cenu postupem podle zákona o majetku státu a zákona o oceňování majetku a zda toto ocenění musí být provedeno znaleckým posudkem. Podle policie musí být splněny obě podmínky, zatímco veškeré právní posudky, které mám k dispozici, tvrdí opak a docházejí k závěru, že jsem takovou povinnost neměla, protože to u vojenského materiálu není možné. Vždy se jedná o unikát, jehož vojenská konfigurace je tajná, a proto cenu obvyklou určit nelze. Nejprve mi ale dovolte vyjádřit se k jednotlivým tvrzením policie, přičemž v některých případech budu citovat z odůvodnění policejní žádosti, tedy z té části, kterou jsem zde necitovala celou doslovně. Policie tvrdí, že jsem jako ministryně obrany - cituji - předložila vládě materiál, ve kterém jsem tvrdila, že přiměřenost ceny bude ověřena Ministerstvem financí, i když jsem si byla vědoma ze svého postavení a ze svých znalostí, že Ministerstvo financí toto ověření neprovede a že toto ověření bylo povinno provést Ministerstvo obrany. To, že Ministerstvo financí takové ověření ceny skutečně neprovádí, přitom muselo být Ministerstvu obrany známo minimálně již od 11. dubna 2006, kdy na Ministerstvo obrany zaslal své stanovisko tehdejší ministr financí magistr Bohuslav Sobotka, kdy v žádosti na ocenění majetku pořizovaného do vlastnictví státu ve věci přezbrojení Armády České republiky obrněnými transportéry uvedl, že Ministerstvu financí nepřísluší takovýto souhlas vydat. K tomu je nutno uvést, že ve stanoviscích Ministerstva financí je uvedeno, že v případech letounů CASA a obrněných transportérů se jedná o vojenskou techniku, o vojenský materiál, který nelze ocenit. *** S tímto faktem se policie vzápětí vypořádává těžko uvěřitelnou větou: "Toto stanovisko však nemá žádnou oporu v právních předpisech České republiky a rovněž tak je v rozporu s postupem Ministerstva obrany v případě pořízení servisní činnosti k letounům CASA." K tomu se ještě dostanu. V tomto policejním textu je hned několik lží. Na některé musím upozornit. Příslušné stanovisko ministra Sobotky bylo určeno ministru Kühnlovi. Já osobně jsem toto stanovisko samozřejmě vůbec neznala. Vzhledem k tomu, že se vztahovalo k nákupu jiného materiálu, Ministerstvo obrany se snažilo ověřit si nemožnost ocenění ke každému nákupu zvlášť. Kromě toho jsem na vládě netvrdila, jak policie uvádí, že přiměřenost ceny bude ověřena Ministerstvem financí, ale cituji z materiálu pro vládu, jak tuto citaci konečně uvádí i policejní žádost: "Za účelem ověření přiměřenosti ceny při úplatném nabývání majetku v souladu s ustanoveními § 12 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, resort Ministerstva obrany oslovil s žádostí o příslušné stanovisko Ministerstvo financí." Rozdíl mezi souslovím "bude ověřena" - míněna cena - a souslovím "oslovit s žádostí o stanovisko" je více než zřejmý. Pokud policie tvrdí, že jsem tímto vládu uvedla v omyl, tak opět lže. Na vládě, která měla být tímto tvrzením uvedena v omyl, byl navíc ministr financí přítomen. Stanovisko k posouzení ceny podle zákona o majetku u letadel CASA jsme obdrželi od Ministerstva financí a bylo stejné jako u obrněných transportérů, tedy že takové posouzení provést nelze, neboť se jedná o vojenský materiál. A já musím kategoricky zdůraznit, že jsme neměli žádný důvod o tomto stanovisku pochybovat. Stanovisko Ministerstva financí, podle kterého vojenský materiál nelze ocenit podle zákona o cenách, které podepsal ministr Sobotka a v případě letadel CASA ministr Kalousek, je stanoviskem gesčního ministerstva k zákonu o majetku státu a zákonu o oceňování majetku. Z hlediska exekutivy není vyšší autority pro výklad těchto předpisů. Tvrzení policie, že jsem si "byla vědoma ze svého postavení a svých znalostí, že Ministerstvo financí toto ověření neprovede a že toto ověření bylo povinno provést Ministerstvo obrany", je tak zcela absurdní. Jednoduše lze vyvrátit i další tvrzení policie. Podle něho jsme si museli být vědomi rozporu stanovisek Ministerstva financí s právním řádem, a to na základě skutečnosti, že ve věci pořízení servisní podpory letounů CASA si Ministerstvo obrany znalecký posudek ověření přiměřenosti ceny podle § 12 odst. 4 a 5 zákona o majetku České republiky nechalo zpracovat. K tomu je nutno uvést, že servisní smlouva k letounům CASA byla uzavřena v lednu 2010, tedy bezmála rok poté, co byla uzavřena smlouva na nákup letounů, a bezmála rok poté, co již jsem nebyla ministryní obrany. Tvrzení, že postup - uvedu přesnější údaj - tři čtvrtě roku poté logicky zakládá jakoukoli znalost čehokoli tři čtvrtě roku předtím považuji opět za nesmyslné. Kromě toho existence tohoto posudku nic nedokládá. I přesto, že byl vypracován až po mém odchodu z ministerstva, snažila jsem se o tomto znaleckém posudku i důvodu jeho zpracování dodatečně zpětně získat co nejvíce informaci. Musím říci, že i v tomto případě policie zamlčela nebo zkreslila podstatné okolnosti. Jednak je třeba upozornit na skutečnost, že posudek se týká tzv. rámcové smlouvy na servis a nákup předem nedefinovaných náhradních dílů a materiálů, jejichž cenu znalec neposuzoval. Předmětem posouzení byly především servisní služby, přičemž znalec obdržel pro srovnání smlouvy na servis letounů Airbus, což ale ani tento znalec nepovažoval za dostatečné. V samotném posudku proto zpracovatel upozorňuje na skutečnost, že "dodržení ustanovení § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku státu, není posouzeno". Toto přímo uvádí znalec v tomto posudku. V rozporu s tím ovšem policie tvrdí, že tento posudek byl zpracován podle zákona o majetku státu, a to je další lež. Jestliže je samotným zpracovatelem v posudku uvedena výhrada, že tomu tak není, nemůže policie tvrdit opak. Zcela svévolně policie rovněž pracuje s tvrzením, že vojenskou část nákupu tvoří pouze malé množství z celku. Cituji policii: "V případě letounů CASA navíc jde o movitý majetek, který je provozován i v civilní verzi, a skutečně specifickou vojenskou část tvoří pouze malé množství jeho celku. Nepochybně jde o věc, která za použití správných znaleckých postupů je věcí ocenitelnou." Ano, letouny CASA existují pod trochu jiným označením i v civilní verzi, ale co to vypovídá o ceně a ocenitelnosti těchto strojů ve verzi vojenské, která je opancéřovaná, má prvky pasivní i aktivní ochrany, je vybavena speciální navigační technikou a mimo jiné i zařízením pro převoz raněných? O tom to nevypovídá vůbec nic. Policie ostatně toto své tvrzení ničím neprokazuje a vůbec není známo, na základě jakých informací k němu dospěla. Tady bych si ještě dovolila upozornit, že označení nějakého výrobku za vojenský materiál se neděje žádnou libovůlí. Ministerstvo obrany je v tomto případě povinno postupovat podle vyhlášky, která seznam vojenského materiálu detailně vymezuje. A z důvodu právní opatrnosti se Ministerstvo obrany v případě nákupu letounů CASA dotázalo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Tento úřad svým dopisem ministerstvu sdělil, že aplikace výjimky ze zákona o veřejných zakázkách je v tomto případě zcela na místě. To bylo, pokud si správně pamatuji, v létě 2008. Oprávněnost nákupu letounů jako vojenského materiálu posléze potvrdil i Nejvyšší kontrolní úřad. Není pravdou to, co jste mohli x-krát slyšet v médiích, že Nejvyšší kontrolní úřad tvrdí opak. Ne. Nakonec to potvrdila i Evropská komise. Ta uplatnila jedinou výhradu, totiž že letouny lze za výjimečných okolností použít i k civilním účelům, což je samozřejmě pravda, ale na faktu, že se jedná o vojenský materiál, to nic nemění. Policie v odůvodnění dále uvádí, že jako ministryně jsem musela vědět, že "jednou z priorit vlády České republiky ve vztahu k resortu Ministerstva obrany je zbavení se nepotřebných letounů L-159 z majetku České republiky a přezbrojení Armády České republiky." Dále pak trochu nepochopitelně a také stylisticky nesmyslně policie pokračuje: "Pořízené letouny CASA tvoří páteř dopravního letectva Armády České republiky a o této otázce jednala vláda České republiky opakovaně a otázka tohoto přezbrojení byla i v rámci NATO a Evropské unie." Já s tím souhlasím. Jen nevím, z čeho potom vyšetřovatel soudí, že jsem podle těchto kritérií nejednala, ba co víc, že jsem jednala v rozporu s nimi. *** Vždyť právě spojení nákupu letounů CASA s výměnou pěti nepotřebných letounů L-159 za jeden tento letoun bylo klíčové pro rozhodnutí vlády o celém kontraktu. Vycházeli jsme přesně z toho, co vyšetřovatel píše, totiž že jednou z priorit vlády ČR ve vztahu k resortu Ministerstva obrany je jak zbavení se nepotřebných letounů L-159 z majetku ČR, tak přezbrojení armády ČR transportními letouny. Nákupem a směnou letounů CASA jsme obě tyto priority řešili souběžně. Mně připadá kuriózní, že v tomto případě je mi policií vytýkáno plnění priorit vlády, a to dokonce plnění vědomé. Celkově lze tuto část policejní žádosti o mé vydání shrnout takto: Jsou zde popsány tři kroky, z nichž první a třetí odůvodňují závěr, že jsem v kroku druhém nesplnila určitou povinnost, a tím jsem spáchala dva úmyslné trestné činy. Prvním krokem má být znalost dopisu, jehož obsahem bylo, že žádnou takovou povinnost nemám. Třetím krokem je uzavření jiné smlouvy jindy a někým jiným, přičemž ani tato smlouva policií požadované náležitosti podle zákona o majetku státu nesplňuje. A to je prosím celá logická konstrukce toho, jak měly být spáchány oba trestné činy. Nyní mi dovolte věnovat se znaleckému posudku, který si na cenu letounu CASA nechala zpracovat policie od firmy American Appraisal. Z toho, co o tomto posudku vím, je zřejmé, že nebyl zpracován na základě znalosti skutečné konfigurace vojenské části letounu CASA. Mj. i proto, že tato firma podle mých informací ani nedisponuje bezpečnostní prověrkou. Stejně tak nemohl znalec této společnosti srovnávat cenu s vojenskou verzí, kterou nakoupily jiné státy. Vojenská konfigurace pro každou armádu vychází ze specifických požadavků a potřeb každé armády, je vždy jiná a vždy tajná. Přístup firmy American Appraisal k informacím o těchto konfiguracích lze zcela vyloučit. A přesto znalec podle policie - cituji: "dospěl po provedeném zkoumání ve svém znaleckém posudku k závěru, že cena obvyklá těchto letounů je 2 348 150 683 Kč". Znalec - prosím nerušit. "Znalec byl rovněž dotázán na posouzení ceny jednoho letounu CASA a pěti letounů L-159, kdy bylo nutno nejen stanovit cenu obvyklou jednoho letounu CASA a pěti letounů L-159, ale i další náklady pro Armádu ČR, potažmo Ministerstvo obrany, kdy znalec dospěl k názoru, že rozdíl mezi těmito cenami je nula. Z podaného znaleckého posudku a dalších částí spisového materiálu tedy vyplývá, že zatímco pořízení letounu CASA prostřednictvím směny za L-159 odpovídá požadavkům zvláštních právních předpisů a ceně obvyklé, tak pořízení tří letounů CASA nákupem neodpovídá ceně obvyklé a cena těchto letounů v nákupu pro ČR byla významným způsobem předražena," tvrdí se v citaci a tímto citaci končím. K tomu je nutno uvést, že postup při oceňování majetku je dán zákonem o oceňování majetku, na který zákon o majetku ČR odkazuje. Tento postup je stanoven tak, že se zjišťuje obvyklá cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, případně obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku. A zde se jedná o tři podmínky, které musí být splněny souběžně. Jde tedy o obvyklý obchodní styk, musí to být v tuzemsku a musí to být ke dni ocenění. A ať už je ve zmiňovaném posudku ceny uvedeno cokoli, je zřejmé, že u letadel CASA ani u letounů L-159 nelze určit cenu obvyklou ve smyslu uvedeného ustanovení, neboť nejsou předmětem obvyklého obchodního styku v tuzemsku. Letoun L-159 v obvyklém obchodním styku, jak se ukazuje, ani prodán být nemůže. To dokazuje i skutečnost, že společnost EADS pro ně žádné uplatnění nenašla, a jistě to nebylo způsobeno tím, že by se o to EADS nesnažila. Z pohledu Ministerstva obrany se o ceně letounu L-159 dá dokonce říci, že je to cena záporná. Tyto letouny ve stávajícím stavu v každém případě znamenají věcnou a finanční zátěž, kdy strmě klesá šance na jejich odprodej a naopak rostou náklady na jejich uložení. Ty náklady se pohybují okolo 70 milionů ročně. Náklady na zprovoznění jednoho letadla byly v době nákupu letounů CASA už 80 milionů a od té doby se ještě zvýšily. Ještě zpět ke znaleckému posudku firmy American Appraisal. Z policejní žádosti je zřejmé, že posudek hodnotí celý kontrakt jako dva obchody. Zvlášť výměnu letounu CASA za pět letounů L-159 a zvlášť nákup tří kusů letounů CASA. To ale není možné. Rozhodnutí o nákupu bylo jak pro Ministerstvo obrany, tak pro vládu klíčové spojení obou transakcí, kdy ve veřejném zájmu byl nejen odbyt pěti nepotřebných letadel L-159, ale též zvýšení šance na možné další uplatnění zbývajících nepotřebných letounů L-159 v zahraničí. Každý, kdo s podobným materiálem někdy obchodoval, vám potvrdí, že pro odbyt takového materiálu je nesmírně důležitá reference z jiného než z domovského státu. Lze jednoznačně říci, že bez spojení nákupu letounů CASA s výměnou za pět letounů L-159 bychom k celému kontraktu nepřistoupili. Stejně tak ovšem platí, že bez přímého nákupu tří letounů CASA by EADS nikdy nesouhlasila s výměnou jednoho svého stroje právě za vyměňované L-159. Dovolte mi věnovat se ještě samotnému posouzení ceny letounů. V této otázce policie kromě znaleckého posudku argumentuje též marketingovou studií Ministerstva obrany na pořízení transportního letounu, která pracovala s nabídkou EADS ve věci letounů CASA z roku 2006 - cituji: "kdy nabídková cena za čtyři letouny CASA v podstatě odpovídá později sjednané ceně za koupi letounů tří". Jenže policie nejenom nezohledňuje vývoj cen v čase, vývoj směnných kursů, ale zejména pomíjí skutečnost, že letouny nakoupené na základě smlouvy z roku 2009 se svými parametry a vybavením významně liší od letounů, jež byly předmětem prvotní nabídky z roku 2006. Konečná konfigurace vychází z potřeb a požadavků Armády ČR, která v roce 2006 specifikována nebyla. Na základě těchto specifických požadavků pak cena letadel stoupla zhruba o 1/4 a to u vojenské techniky není nijak neobvyklé. Vojenská konfigurace totiž může cenu vojenské techniky zvýšit až o 50 %. Samotné posuzování ceny, za kterou jsme letouny CASA nakonec zakoupili, probíhalo na Ministerstvu obrany velmi intenzivně. Kromě vyjednávacího a projektového týmu nabídku dodavatele posuzovala i speciální hodnoticí komise. V průběhu vyjednávání tato komise ve své zprávě o posouzení nabídky doporučila neakceptovat první cenovou nabídku dodavatele a pokračovat v jednáních s cílem zredukovat celkovou kupní cenu a tak se také stalo. Smlouvu i s cenou pak vedle sekce vyzbrojování ve vnitroresortním připomínkovém řízení hodnotila též sekce ekonomická, sekce správy majetku, odbor interního auditu, inspekce ministryně, Vojenské zpravodajství, vojenská policie, odbor legislativní a právní, Generální štáb, další složky armády. Celkem se jednalo o 27 připomínkových míst. Konečnou podobu smlouvy jednohlasně doporučilo ke schválení kolegium ministryně, kde jsou zastoupeny všechny zmiňované složky jak ministerstva, tak armády. *** Součástí povinností ve vnitroresortním připomínkovém řízení je přitom i posouzení účelnosti a efektivity nákupu. Nikdo z uvedených organizačních složek neměl připomínku k ceně. Teprve po tomto projednání byla smlouva i s cenou projednána a jednohlasně schválena vládou, což je orgán, který je nadřízený jak Ministerstvu obrany, tak Ministerstvu financí. A zde mi dovolte malou odbočku. Ze zákona byl v tomto kontraktu povinný prostředník. Tím prostředníkem je firma Omnipol. Ministerstvu obrany bylo již v průběhu vyjednávání známo, že jeho marže bude okolo 3,5 % z celkového objemu zakázky. To nelze považovat za nějak přemrštěnou výši. Zbytek ceny zaplatila Česká republika konsorciu EADS. Toto konsorcium je vlastněno německou a francouzskou vládou. Já tuto informaci uvádím proto, abych vyloučila, nebo se pokusila vyloučit různé mediální spekulace o obří odměně prostředníka. Cenu jsme tedy posuzovali, jak jsem uvedla, velmi důkladně a policie to ani nerozporuje. V čem tedy podle policie spočívá ona nedostatečnost posouzení ceny. Jednoznačně ne v tom, že bychom ji na Ministerstvu obrany nebo ve vládě nedostatečně posuzovali, ale v tom, že toto posouzení neproběhlo formou externího znaleckého posudku. Na takový postup jako jediný správný v žádosti o vydání policie několikrát odkazuje, aniž by však policie doložila, z jakého ustanovení zákona vychází a o co jej opírá. Ve skutečnosti totiž žádný zákon takovou formu posouzení nenařizuje, a to dokonce ani v případech, kdy je posouzení ceny podle zákona o majetku státu potřebné. Jinými slovy, nikde v zákoně není uvedeno, že by takové posouzení mohl udělat pouze příslušný znalec. A právně pochybné je rovněž další tvrzení policie - opět budu citovat: "Pokud je znaleckým posudkem zjištěno, že cena pořizovaného majetku není obvyklá, je možno zajistit ve veřejném zájmu u Ministerstva financí souhlas s cenou vyšší." Přestože s tímto tvrzením nesouhlasím, že u letounů CASA lze stanovit obvyklou cenu a tuto musí stanovit příslušný znalec, pořád platí, že pokud obchod včetně smlouvy s uvedenou cenou schválí vláda, což se také stalo, tak toto rozhodnutí má vyšší právní sílu, než kdyby ji odsouhlasilo pouze Ministerstvo financí. Tím se dostávám k právnímu posouzení otázky, zdali v tomto případě mohlo dojít k porušení povinnosti řádně spravovat majetek. Policejní orgán porušení této povinnosti dovozuje z porušení zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky. Podle jeho názoru nebylo postupováno v souladu s § 12 odst. 4 a 5 tohoto zákona. Já tyto odstavce ocituji: Odstavec 4. Při úplatném nabývání majetku lze sjednat cenu pouze do výše rovnající se ocenění tohoto majetku podle zvláštního právního předpisu. Ve veřejném zájmu může Ministerstvo financí dát předchozí souhlas ke sjednání ceny vyšší. To platí obdobně, je-li majetek nabýván v dražbě. To není náš případ. Odstavec 5. Pokud sjednaná cena překročí výši přípustnou podle odst. 4 a nejde přitom o nabytí majetku v dražbě, je dohoda o ceně neplatná v rozsahu rozdílu, o který sjednaná cena příslušnou výši překročila. Je-li úplatné nabytí majetku předmětem veřejné zakázky podle zvláštního právního předpisu, platí odst. 4 pouze v případě - a teď, prosím, pozor - má-li být smlouva uzavřena na základě výsledku jednacího řízení bez uveřejnění. A tady musím uvést krátkou, stručnou reakci. Smlouva na nákup letadel CASA nebyla uzavřena na základě výsledku jednacího řízení bez uveřejnění, i kdyby to napsalo stonásobně víc redaktorů, než se doposud stalo. Byla uzavřena na základě § 18, tedy výjimky ze zákona, což je úplně jiné ustanovení tehdejšího zákona o veřejných zakázkách, a proto se na ni odst. 4 a povinnost sjednat cenu pouze do výše rovnající se ocenění tohoto majetku uplatnit nedá. A dále: Zvláštním právním předpisem, o kterém se hovoří v odst. 4, se rozumí zákon č. 151/1997 Sb.,, o oceňování majetku, kde je základní postup oceňování uveden v § 2 odst. 1. Majetek a služba se podle něj oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, případně obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Jak jsem uvedla, že se jedná o ty tři kumulativní podmínky, které všechny musí být splněny najednou, což u vojenského materiálu, tedy ani u letounů CASA ani letounů L-159 není možné. Závěr můj a všech právních posudků, které mám k dispozici, je jednoznačný. Povinnost vypracovat znalecký posudek na cenu jsem neměla, protože to postupem podle zákona není možné. Často je možné slyšet, že na tuto věc mohou být různé právní názory. Ano, vždy se v médiích objeví právníci, kteří bez znalosti reálií řeknou, že ministr je odpovědný za své jednání, že musí nakládat s majetkem státu s péčí řádného hospodáře apod. Ale to přece nikdo nepopírá. Takové tvrzení není ani v rozporu s právními expertizami, které obvinění policie odmítají. Jde o to, že policejní obvinění vychází z chybného a účelového tvrzení, že jsem nesplnila povinnost, kterou jsem neměla, a údajnou škodu určuje na základě posudku, který nemůže být objektivní. Pokud totiž posudek na cenu v tomto případě nelze zpracovat, pak ani posudek, který si policie zadala u firmy American Appraisal, nelze brát vážně, protože jeho zpracovatel nemohl mít dostatek informací. Z těchto důvodů nemohl být vypracován v souladu se zákonem o oceňování majetku, a nelze jej tedy považovat za důkaz předražení nákupu. Na závěr mi dovolte několik poznámek. Jedna je k opakujícím se zprávám o tom, že armáda letouny CASA nechtěla a na tehdejšího náčelníka Generálního štábu byl vyvíjen nátlak, aby jejich nákup podpořil. Jak víte, s mým obviněním tato věc nijak nesouvisí, a proto jen velmi stručně. Já nevím, jestli na něj byl vyvíjen jakýkoliv nátlak. Zato však vím, že k nákupu vydal celou sérii kladných stanovisek, vydal expertní posudek. V médiích dementoval všechny zprávy, že je snad proti, a svůj postoj stvrdil i na vládě, kde se smlouva schvalovala a generál Picek ji osobně podpořil. Pokud nejednal v souladu se svým názorem, pak je mi líto. Ale nejsem to já, kdo nebyl v takovém případě člověkem na svém místě. Mně osobně se se svými pochybnostmi nikdy nesvěřil. Na kolegiu Ministerstva obrany, které nákup schvalovalo, jsem se všech přítomných dotazovala, zda s nákupem souhlasí, a současně jsem je upozornila, že v případě jakýchkoliv vyjádřených pochybností návrh do vlády nepředložím. Všichni přítomní nákup podpořili. Druhá poznámka se týká tvrzení, že pokud nebudu vydána, nebude moci být kauza CASA náležitě vyšetřena. To je přece naprosto skandální přikývnutí teorii, že mám být obviněna z nesmyslných trestných činů jen proto, aby se policie přes mé stíhání dostala k rozkrytí jiné trestné činnosti jinými pachateli. Jinak takovému názoru rozumět nelze. *** Absence mého trestního stíhání přece policii nijak nebrání v tom, aby cokoliv vyšetřovala a příslušné osoby, pokud se něčeho dopustily, obvinila. Já nejsem obviněna z korupce při nákupu letounů CASA, nebo jak to z některých médií vypadá, z nepřípustného ovlivňování náčelníka Generálního štábu. Já mám být obviněna a věřím, že jsem to přečtením policejní žádosti o vydání prokázala, z toho, že jsem nedostatečně posoudila cenu, neboť jsem k ní nenechala zpracovat znalecký posudek. Nic víc, nic míň. Otázka tedy zní, zda jsem takovou povinnost měla a zda je to vůbec možné. Já tvrdím, že nikoliv, a pokud budu vydána, věřím, že se obhájím, protože obvinění je nesmyslné. Nemohu však říci, že bych věřila v nestranný a objektivní postup policie a příslušného státního zástupce. Jak jsem ukázala, žádost o mé vydání je plná lží a zcela účelových výkladů zákona. Policie fakticky tvrdí, že jako právnička jsem údajně musela vědět o tom, že stanoviska Ministerstva financí, a tím i dlouholetá praxe při nákupech vojenského materiálu jsou v rozporu s právními předpisy. Samozřejmě jsem nic takového nevěděla a vědět ani nemohla. A správnost těchto stanovisek mi dnes potvrzuje Ministerstvo financí, Ústav státu a práva, místopředseda Legislativní rady vlády a další právní experti. Pokud by orgány činné v trestním řízení nebo soud dospěly k jinému závěru, otevírá se Pandořina skříňka. Stačí si nechat vypracovat v uvozovkách znalecký posudek na kteroukoliv zakázku na nákup vojenského nebo jiného speciálního materiálu, ve kterém znalec bez znalosti specifikace konkrétního materiálu a bez možnosti jakéhokoliv srovnání odhadne cenu, a policie bude stíhat každý obchod, kde se jí nákup na základě takového odhadu bude jevit jako předražený. To je prostor pro obrovskou policejní zvůli. K doložení toho, co jsem zde uvedla, mohu v případě vašeho zájmu předložit posudek doktora Bárty, ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd. Krátce ocituji: "Omezení ceny podle § 12 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky veřejných zakázek, platí pouze v případě, má-li být smlouva uzavřena na základě jednacího řízení bez uveřejnění. V posuzovaném případě tomu tak nebylo. Nákup byl proveden s uplatněním výjimky podle § 18 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, jenž stanoví, že zadavatel není povinen veřejné zakázky zadávat postupem podle tohoto zákona, jestliže jde mimo jiné o veřejné zakázky na výrobu vojenského materiálu nebo obchod s ním." Dále posudek doktora Petra Mlsny, místopředsedy Legislativní rady. Jen stručně jednu větu. Cituji: "Je nepochybné, že se na tuto veřejnou zakázku nevztahuje ustanovení § 12 odst. 4 zákona o majetku státu, jinými slovy, zadavatel neměl ve výše uvedeném případě povinnost zpracovat znalecký posudek, neboť se nejednalo o veřejnou zakázku v rámci jednacího řízení bez uveřejnění." Dále posudek Ministerstva financí jako garanta autority této oblasti. Cituji: "V případě speciálního majetku státního významu, který se běžně obvykle neprodává, nelze stanovit cenu obvyklou. Jakékoliv ocenění znalcem by bylo pouze jeho vlastním názorem, nikoliv obvyklou cenou. Předpokladem pro objektivní cenové srovnání je existence věrohodného měřítka v kvalitativním i kvantitativním smyslu. V případě majetku, jako je vojenská technika, finální konfigurace reflektuje konkrétní potřeby zákazníka, a proto se její výše případ od případu často zásadně liší." Konečně posudek doc. dr. Tomáše Hřivny, Ph.D., advokáta a tajemníka katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Cituji: "Jsem přesvědčen, že u letadel CASA nelze určit cenu obvyklou ve smyslu citovaného ustanovení, neboť nejsou předmětem obvyklého obchodního styku v tuzemsku. Ze všech uvedených hledisek docházím k závěru, že cena není v tomto případě právním předpisem regulována." Ráda bych vám ještě poskytla stručnou informaci o tom, které další materiály mám k dispozici. Jednak je to dopis předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Ing. Martina Peciny z 1. 7. 2008. Tady se jedná o stanovisko, že pořízení letounů CASA je možné provést na výjimku z působnosti zákona o veřejných zakázkách, neboť se jedná o pořízení vojenského materiálu. Dále rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 25. srpna 2008. Jedná se o rozhodnutí, kterým Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zamítl stížnost společnosti Alenia, to byl konkurent, proti Ministerstvu obrany, kterým se dodavatel konkurenčních letounů snažil zabránit přímému nákupu letounů CASA bez výběrového řízení. Tímto rozhodnutím Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potvrdil, že se jedná o pořízení vojenského materiálu, na který lze využít výjimku ze zákona. Dále znalecký posudek posuzovatele pana Kořínka na uzavření servisní smlouvy k letounům CASA. Zde je na straně 5 uvedeno, že se nejedná o posudek ve smyslu příslušných ustanovení zákona o majetku státu. To zde uvádím proto, že policie neohroženě tvrdí, že přesně tento posudek dokazuje pravý opak. Dále je zde vyjádření České republiky, konkrétně místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí Jana Kohouta, v řízení o porušení Smlouvy o fungování Evropské unie. Vyjádření je z 2. července 2010. Je adresováno Michelu Barnierovi, členovi Evropské komise. Argumentace pana místopředsedy vlády Kohouta k Evropské komisi je v tom smyslu, že v případě nákupu CASA šlo o nákup vojenského materiálu. Dále je zde rozhodnutí Nejvyššího kontrolního úřadu o námitkách. Toto rozhodnutí je z 9. března 2011. Tady se jen pozastavím v tom, že pokud je mediálně velmi frekventované původní rozhodnutí Nejvyššího kontrolního úřadu, dost dobře nerozumím tomu, proč se stejná pozornost nevěnuje tomuto následnému rozhodnutí o námitkách, které významně některé věci mění. V tomto rozhodnutí Nejvyššího kontrolního úřadu se totiž dává za pravdu Ministerstvu obrany a uznává se, že letouny CASA jsou vojenským materiálem. A konečně expertizní posudek dokumentace projektu ISPROFIN, taktický transportní letoun - nákup. Tento posudek je posudkem generála Picka a on v tomto materiálu definitivně za armádu podpořil nákup letounů. Všechny materiály, které jsem zde ocitovala, jsem dala členům mandátového a imunitního výboru k dispozici. Kolegyně a kolegové, z výše uvedeného je zřejmé, že odmítám jakékoliv nařčení z trestného činu. Rovněž tvrdím, že v žádosti policie o mé vydání není jakýkoliv hodnověrný důkaz o tom, že letouny CASA byly předraženy a že České republice vznikla škoda. V rámci pořízení těchto letounů jsme cenu hodnotili a posuzovali, jak už jsem uvedla, velmi důkladně. Zvolený postup byl mnohdy nad rámec platných předpisů. Já nevím, co stojí za tímto obviněním. Spíš mám zatím dojem, že účelem je stíhání samotné. Stíhání v politice totiž znamená hektolitry špíny, které na vás opakovaně vylijí, přičemž očištění je malá kostička mýdla, kterou média jednou otisknou na straně 6, a to ještě v lepším případě. V horším se napíše, že to stejně bylo nějak jinak a že to stejně bylo zameteno pod koberec. To je v mediálním světě ono očištění, které mi mnozí pro mé údajné dobro tak horlivě doporučují. Nicméně nebudu vás žádat o nevydání. Nechám na každém z vás, jak tuto kauzu vyhodnotíte a zda v tomto případě shledáte důvody pro využití imunity, či nikoliv, či zda jde o podezření ze spáchání trestného činu, anebo se jedná o kriminalizaci výkonu politické funkce, politického rozhodnutí, za kterým stála vláda, přičemž ani není podstatné, která vláda to byla. Děkuji vám za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk zprava.) ***

V projevu zmínění politici:

Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/041schuz/s041056.htm


Záznam v JSON https://www.hlidacstatu.cz/api/v2/datasety/stenozaznamy-psp/zaznamy/2010_41_00352
Popis API

Databáze nově na Hlídači

Pokud máte tip na zajímavý zdroj dat, podělte se s ostatními. Anebo se koukněte na nápady ostatních.

Chybí vám zde nějaká data? Přidejte je a pomozte i ostatním, je to snadné.

Pomozte nám udržovat český stát transparentní

Za tři roky nám 678 lidí darovalo 1 845 877 Kč .

  • Kontrolujeme politiky a úředníky, zda s našimi penězi zacházejí správně.
  • Stali jsme se důležitým zdrojem informací pro novináře.
  • Zvyšujeme transparentnost českého státu.
  • Pomáháme státu zavádět moderní e-government.

Pomozte nám i vy