Vážený pane předsedající, vážení a milí poslanci a poslankyně a vážení občané, kteří sedíte po celou dobu trpělivě na balkoně nad námi, velmi jsem zvažovala, jestli v tomto pokročilém čase, pro nás náročném na vyslechnutí všech vašich příspěvků, vlastně přečíst svou dlouhou dvoustránkovou závěrečnou řeč, ve které jsem se pokusila provést, protože jsem to tady tak slyšela a protože jsem si taky myslela, že je to správné, jakýsi krátký a zásadní exkurz do historie, kde bych připomenula, co se vlastně stalo a proč se stalo to, že máme takový postoj právě k církvím. Já jsem se nakonec rozhodla, že tyto dvě stránky své závěrečné řeči skutečně zkrátím a opravdu se omezím na to nejzákladnější.
        K návrhu zákona o nápravě některých křivd způsobených církvemi - nebo církvím, promiňte - a náboženským společnostem... (smích v sále) ... takže křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody jsme slyšeli mnoho reakcí, ať už to byly reakce pozitivní, a ty byly taky, ale také spousta reakcí negativních. Na všechno podstatné jsem přesvědčena o tom, že v průběhu času bylo reagováno. Srozumitelné informace lze kdykoliv - a teď se stejně tak jako náš kolega odkážu na webové stránky Ministerstva kultury. Na webových stránkách tedy můžeme najít odpovědi, na které budete mít samozřejmě právo a které budete chtít znát.
        Každý z nás na historii a současnost nahlíží z pozice svého osobního či politického názoru, a proto je zřejmé, že není možné se na některých věcech společně shodnout. Pro mne jako předkladatele zákona je důležité, že zákon byl za mnoho měsíců, kdy se připravoval a kdy procházel touto Poslaneckou sněmovnou, za těch mnoho měsíců byl mnohokrát prodiskutován, a to ze všech možných úhlů pohledu. Jsem přesvědčena, že nebylo nic opomenuto, a jsem přesvědčena, že přímá souvislost, která se stala hraniční, což je rok 1948, únor 1948, a jednáním dnešním, že tu spojitost tady mám a že tady prostě je.
        Jsem přesvědčena taky o tom, že kdyby nebyly porušeny demokratické principy v minulosti, možná bychom se v této chvíli zabývali úplně něčím jiným. (Veselost v sále.) V této chvíli však, protože se to však tak stalo, se i my zabýváme nápravou křivd také z pohledu církví. Je na Sněmovně, aby svým rozhodnutím i v tomto případě dokázala vrátit, zachovat a ctít právo. O tom, že církvím patří odebraný majetek, rozhodl Ústavní soud. Když Parlament zákon nepřijme, vracení majetku tím nezabrání a navíc budeme ještě hradit platy duchovních ve stále se zvyšujícím počtu církví. Přijetím zde předkládaného návrhu učiníme zadost nejen Ústavnímu soudu, rozhodnutím Ústavního soudu, ale také Listině základních práv a svobod, kde se mluví o nezávislostí církví na státu.
        Přemýšlím nad tím, jestli snaze o podporu prosazení tohoto návrhu zákona by možná nepomohlo si připomenout si to, že církve byly jedním z hlavních, ne-li vůbec nejdůležitějším nositelem také kultury a kulturních tradic. Za ní a díky ní vzkvétala architektura a vzdělanost. Dodnes tradičně církve pomáhají udržovat identitu národa a to, na čem je postavena evropská kultura. Pokud se nám podaří prosadit tento zákon, po 22 letech může skončit období nejistoty, období, ve kterém také obce neměly možnost rozvíjet své stavební či komerční aktivity kvůli některým nedokončeným restitucím. (Výrazný pokřik a smích zprava.)