Vážený pane předsedající, milé kolegyně a vážení kolegové, dovoluji si navrhnout zařazení nového bodu na tuto schůzi Sněmovny s názvem Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zahraničních věcí v oblasti exportní politiky. Nyní se pokusím můj návrh odůvodnit.
        Rád bych pohovořil na téma špatné a možná že až katastrofální spolupráce, možná bych dokonce rovnou měl říci nespolupráce mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí. Tato ministerstva mezi sebou nekoordinují své obchodní, tedy proexportní politiky a výsledkem je potom nekoncepčnost a naprostá nesourodost těchto politik.
        Přestože předmětem mého vystoupení bude velmi tvrdá kritika, jsem docela rád, když mohu začít něčím pozitivním, a snad vám to potvrdí i moji snahu být i maximálně objektivní.
        Náš ministerskobyrokratický systém se nedávno probudil s celoročního spánku a rozhoupal se k činu. Ministerstvo průmyslu a obchodu totiž na začátku srpna sloučilo do jednotné sítě obchodních misí zahraniční pobočky státních agentur CzechInvest a CzechTrade. Síť nyní čítá 38 kanceláří a do konce roku 2013 by jich v 56 zemí světa mělo fungovat 70. Česká republika by tak mohla dokázat mnohem efektivněji podporovat své společnosti na mezinárodních trzích, a to zvláště ty malé a střední, které by se jinak stěží prosadily. O kvalitě jejich dosavadní podpory dnes naprosto jasně vypovídá to, že více než 50 % českého exportu zabezpečuje pouze deset velkých firem. To nelze než pochválit stejně jako to, že se začínají rýsovat náznaky dlouhodobé obchodní strategie České republiky, která nás má konečně vymanit z fatální závislosti na evropských exportních trzích. Jak se říká, radši velmi pozdě než nikdy.
        Je statistickým faktem, že i přesto, že většina světových ekonomik roste, a přesto, že se ekonomika Evropy potácí mezi mnohaletou stagnací a mnohaletou recesí, náš export i nadále směřuje více než z 80 % právě do zemí Evropské unie. Tomuto problému sice bezprostředně čelíme nejméně od roku 2009, avšak proces byrokratických změn trvá dlouho a jde velmi velmi pomalu. Kéž by však bylo možno alespoň střízlivě pochválit i spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí. V tomto směru, jak se zdá, žádné změny zatím nehrozí. Nejsem si jist, zda je vůbec ve vztahu k Ministerstvu zahraničí slušné volat po probuzení, ale pan ministr se tuhle nechal slyšet, že se cítí docela zdráv, a dokonce by rád sáhl po podstatně vyšší funkci, tak si to snad mohu dovolit.
        Podle tvrzení české Asociace exportérů, tedy těch, koho se celá tato záležitost nejvíce týká, mají tato dvě ministerstva dvě oddělené, na sobě zcela nezávislé a v nespočtu věcí dublující se a často si dokonce protiřečící strategie. Ministerští úředníci nejsou schopni či ochotni tyto koncepce spolu koordinovat a nejednou tak napáchají českému exportu více škod než užitku. Martin Kuba, ministr průmyslu a obchodu České republiky, však před několika týdny ve veřejnoprávní televizi prohlásil, že se vlastně nejedná o tak velký problém.
        Víte, pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, export, to není žádná legrace. Vlastně je to v současné době bohužel naše jediná naděje a jediná možná strategie. Vzhledem k hospodářské politice vlády je totiž export tím jediným, co naše hospodářství ještě vůbec drží nad vodou. Je ovšem zapotřebí si jasně uvědomit, jak vysoká je v této zemi světová konkurence, jak velké jsou ztráty pro naše hospodářství, zaměstnanost, a tedy i blahobyt každého občana s sebou přináší nerozhodnost. Apatie a někdy i naprostá neprofesionalita vládních úředníků. Já si myslím, že je to velký problém a že je tady nejvyšší čas ho řešit.
        Česká republika má v zahraničí 481 diplomatů, z nichž se ekonomickou agendou země zabývá pouhých 28 %. Severní i Jižní Ameriku spravuje všeho všudy 15 diplomatů. To je prosím pěkně méně lidí, než má americký kontinent nezávislých států. Řekněte mi, možná by nebylo od věci propustit několik desítek zbytečných úředníků, kteří se na obou ministerstvech zabývají touto věcí, a jejich často neplodnou činnost či nečinnost nahradit a z ušetřených peněz zaplatit několik létajících diplomatů, kteří by alespoň nějak připomněli tamním dynamickým rostoucím ekonomikám, že o jejich trhy má ve středu Evropy někdo zájem.
        Nezbytně nutné je i konečně sáhnout do principu odměňování státem placených úředníků, kteří mají podporu exportu zabezpečovat. Dnešní, bohužel dlouhými roky zakonzervovaný systém je takový, že celkem nadějní a přitom docela dobře jazykově vybavení vesměs mladí lidé jsou delegováni do nejrůznějších víceméně atraktivních zemí a tam se jim dostane velmi dobrého platu, velmi dobrých lukrativních diet, luxusního ubytování a dobře vybavené kanceláře. Logickým výsledkem nemůže být nic jiného než naprostý nezájem o jakoukoliv exportní, ale i jakoukoliv jinou pracovní agendu, protože pobyt je přece si potřeba řádně užít a nebudou tam přece věčně. Co nejvíce si zacestovat a zúčastnit se co nejvíce společenských večírků. Vždyť mladí jsou přece jenom jednou. Zákonitým výsledkem kohokoliv, kdo je požádá o proexportní spolupráci, je potom obrovské rozčarování, které vyplývá nejen z naprosté neodbornosti, ta jediná je celkem pochopitelná, a dokonce i tolerovaná, ale především z totálního ignorantství a jemného, chtělo by se říci diplomatického dávání vám najevo, že vlastně obtěžujete.
        Jediné možné řešení je až neskutečně prosté. Stát by rozhodně neměl hradit nic víc než tu nejzákladnější pobytovou režii, minimální mzdu, pouze to nejzákladnější vybavení a vše ostatní musí být postaveno na zcela legální provizi z asistovaných obchodů, které exportéři jistě rádi zaplatí. Stát ušetří nemalé prostředky. Bude si moci dovolit delegovat daleko více mladých a nadaných lidí a výsledné efekty mnohonásobně vzrostou. To vše jsou naprosto normální obchodní principy mnohokrát osvědčené a vyzkoušené.
        Proč to stále ještě není vyřešeno? ODS a TOP 09 tato ministerstva ovládají už léta. Co může být vyšší prioritou zodpovědné vlády než hospodářský prospěch země a správný chod státní správy? Že by snad pochybné církevní restituce? Možná že už jen prosté přežití ve funkcích. Za to vás ale, dámy a pánové, naši voliči ze svých daní neplatí a naší povinností je sloužit našim voličům.
        Vážený pane předsedající, já navrhuji zařazení tohoto nového bodu jako předposlední před body vrácenými Senátem. Děkuji.