Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, naše země se potýká s nemalými ekonomickými problémy zaviněnými nejen celosvětovou ekonomickou krizí, ale především špatnou hospodářskou politikou naší vlády. Jinak by nebylo možné, aby např. v sousedním Německu, u našeho suverénně nejvýznamnějšího obchodního partnera, ekonomická krize nedopadala na tamní občany tak silně, jako je tomu u nás. A to připomínám, že právě Německo nese na svých bedrech problémy Řecka a dalších zemí, které svými penězi zmírňuje. Naopak česká vláda místo zvýšení konkurenceschopnosti naší země zablokovala její ekonomický vývoj na úrovni třetího čtvrtletí roku 2008. Tehdy jsme ještě sklízeli plody investičního boomu předchozích vlád a navíc se dalo sáhnout do stamiliOnových rozpočtových rezerv. Z těch však nejlepší ministr financí zeměkoule v následujících letech peníze mohutně odsával, aby opticky vylepšil deficit státního rozpočtu. Dnešní realita je tak velmi tristní, rezervy jsou pryč, hrubý domácí produkt od té doby nepřibyl ani o korunu, a tak je na řadě okrouhání státních firem. To jsme to dopracovali!
        A za této situace česká vláda připraví grandiózní - opakuji grandiózní - dar pro katolickou církev v podobě církevních restitucí, který má v plánu nechat zaplatit občany této země, mimo jiné i tím, že opět zvýší DPH. Nižší sazba DPH se jen za posledních šest let zvedla, resp. dle aktuálního vládního návrhu má zvednout o 10 %, tedy z 5 % na dnešních 14, resp. 15 % v roce 2013. Skutečně zvláštní způsob, jak podpořit koupěschopnost obyvatelstva. U české pravicové vlády již nikoho nepřekvapí, že na změny v daňové soustavě tradičně nejvíce doplácí především kdo? Střední třída, nízkopříjmové skupiny obyvatel, důchodci, rodiny s dětmi. Těch se zvýšení daně z přidané hodnoty dotkne nejcitlivěji. Vylepšovat příjmovou stranu státního rozpočtu tím, že vyberu peníze zvýšením cen potravin, léků a vlastně všeho, je mimořádně jednoduché, ale především mimořádně zbabělé směrem k důchodcům, rodinám s dětmi a dalším, kteří mají hluboko do kapsy. Upozorňuji, že v České republice neustále roste počet lidí, kteří se dostávají do neřešitelných situací, které v mnoha případech vedou k tomu, že končí na ulici, a často i vinou exekutorské džungle, která v této zemi panuje.
        Podle sociologických analýz dnes už u nás žije celých 10 % lidí pod hranicí chudoby a 40 až 50 % obyvatel má minimální finanční rezervy, které dosahují výše jejich dvouměsíčního příjmu či důchodu. Pak stačí, aby náhle přišli o zaměstnání nebo přišel jednorázový větší výdaj, a mohou si pomalu vyhlížet místo někde pod mostem.
        Poučování našich pravicových kolegů o tom, jak je v době krize nutné přesunout daňovou zátěž z přímých daní na daně nepřímé, se zcela míjí s realitou. Koaliční vláda očekávala, že zvýšením sazby DPH z 10 na 14 % vzrostou příjmy do státního rozpočtu z této daně o 23 mld. korun. Ve skutečnosti však během prvního pololetí Ministerstvo financí vybralo o více než 2,5 mld. méně než za stejné období předchozího roku.
        Vláda se ve svých návrzích vůbec nesnaží o stimulaci na poptávkové straně. Naopak u nízkopříjmových skupin obyvatelstva doslova řeže do živého. Tak například člověk s hrubým měsíčním příjmem 10 000 korun při navrhovaném zvýšení DPH zaplatí každý měsíc 300 korun navíc. Vládní kolegové se mohou nad takovou částkou pousmát, ovšem pro tyto lidi se nejedná o zanedbatelnou sumu a často se dostávají do situace, kdy musí volit, zda se obejdou bez některých potravin, léků, oblečení, či jednoduše nebudou moci koupit svým dětem učební pomůcky nebo jim zaplatit školní lyžařský či plavecký výcvik. Stimulaci poptávky určitě nepomůže ani změna systému valorizace důchodů, která způsobí, že v následujících třech letech připraví vláda důchodce o 48 mld.korun. Tomu říkám skutečně cynický dárek lidem, kteří celý život pracovali, odváděli peníze na sociální pojištění a nyní nemají žádnou možnost se bránit. Vlastně mají - mohou jít k volbám a v nich hlasovat podle toho, kdo vůči nim drží slovo a kdo se chová neférově a porušuje záruky, které jim dobrovolně poskytl.
        O tom, že současná vláda je zcela nekompetentní pro vyvedení naší země z krize, svědčí mj. i to, že naši občané jezdí ve stále větším množství za levnějšími nákupy běžného z boží do zahraničí. Nejedná se o spekulanty, kteří by kvůli kšeftování jezdili za hranice kupovat tu zlato, tu nemovitosti a tak podobně. Jak zde na minulé schůzi ukázal můj kolega, předseda Národních socialistů - levice 21. století Jiří Paroubek, pořídíte v Německu levněji zhruba o třetinu chleba, rohlíky, máslo a další základní potraviny, navíc ve vyšší kvalitě. Srovnávat příjmy průměrného občana České republiky a Německa raději nebudu, to by byl velmi tristní pohled. Dnes už se navíc za hranicemi vyplatí nakupovat i benzin.
        Vím, že politici naší země, zvláště za situace, kdy řeší její vážné ekonomické problémy, nemají mezi svými prioritami pomoc sportu. Jsou zde mnohem naléhavější potíže, se kterými se potýkají, nicméně jako bývalému sportovci mi nedá, abych se nezastavil i u této oblasti. Mnozí lidé si totiž vůbec neuvědomí, že i sport, přistupuje-li k němu vláda té které země efektivně, přináší danému státu nemalý ekonomický přínos. To bohužel neplatí pro Českou republiku. U nás projde sportovním prostředím každý rok zhruba 60 mld. korun, z toho do státního rozpočtu, do státní kasy prostřednictvím daní putuje 9 mld. korun, zatímco výdaje na sport ze strany státu se pohybují kolem 8 mld. korun. Z toho evidentně vyplývá, že sport je z hlediska státních financí čistým plátcem. Za situace, kdy se v naší zemi potýkáme s prudkým nárůstem obezity zejména u mládeže, ještě zvýšíme DPH, aby i sportovní aktivity byly dražší, a tudíž hůře dostupné. Už dnes nemohou mnozí rodiče dát své dítě do některého sportovního kroužku či oddílu, protože na to rodinné finance zkrátka nestačí. Rekreační sportování je rovněž rok od roku nákladnější a přitom připomínám důležitý fakt, kdy podle davoského ekonomického fóra jedno euro investované do sportu ušetří čtyři eura ve zdravotnictví při řešení civilizačních a dalších onemocnění způsobených nedostatkem pohybu a špatnou životosprávou.
        Zvýšením DPH rovně podraží vstupenky na sportovní klání. Právě při nich mohou děti vidět v akci pozitivní vzory. Politici se hrozně rádi se sportovci identifikují při jejich úspěších, což názorně ukázala i poslední olympiáda v Londýně. To se s nimi fotí a točí jim pivo, ale jen co euforie opadne, už se k nim otáčejí zády a o to, že i reprezentanti musejí trénovat a mnohdy v nedůstojných podmínkách, o finančním zázemí ani nemluvě, se vůbec nestarají. Dle chování politických kolegů na pravici mám pocit, že si berou příklad z Bulharska. To je země, kde se z celé Evropské unie dává na sport ze státních prostředků nejméně. Bulhaři získali v roce 1988 na olympijských hrách v Soulu 35 medailí včetně 10 zlatých. ***
        Na přelomu tisíciletí v Sydney už cenných kovů měli jen 13, z toho 5 zlatých. A letos? Letos z Londýna odjeli jak spráskaní psi s jednou stříbrnou a jednou bronzovou medailí. Až na takové dno mohou klesnout reprezentanti země s tak velkou sportovní tradicí, pokud je političtí představitelé hodí přes palubu.
        Připomínám, že naše země je ve financování sportu v rámci Evropské unie třetí od konce. Nenechme se ošálit velkým úspěchem v Londýně. Těch úžasných deset medailí získaly velké individuality díky své dřině a talentu, které nejsou produktem propracovaného systému.
        Strmě klesající úroveň kolektivních sportů je jasným důkazem, že pokud se politická reprezentace neprobudí, ocitneme se velmi rychle na bulharské cestě. A já rozhodně jako bývalý sportovec si to nepřeji a nechci.
        Závěrem chci říci, že zvýšení DPH je špatným krokem, což mimochodem marně současné vládě vysvětluje nejen opozice, ale i ekonomičtí odborníci a například i prezident Klaus. A jelikož Národní socialisté - levice 21. století nehlasují pro návrhy, které jsou hloupé a škodí občanům této země, budeme já i můj stranický kolega Jiří Paroubek proti.
        Děkuji za pozornost.