Přemýšlím, co je to za křik, ale myslím si, že v této chvíli se asi nemusím ptát.
        Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, je víc důvodů, proč zákonodárné sbory projednávají vládou předložený zákon, kterým se mají vypořádat některé křivdy způsobené církvím a náboženským společnostem v době nesvobody.
        Česká republika je jedinou postkomunistickou zemí, která ještě svůj vztah k církvím neupravila oboustranně přijatelným způsobem.
        Listina základních práv a svobod uvádí, že církve mají svou činnost vykonávat nezávisle na státu. To, že stát platí duchovní, když jejich zaměstnavatelem je církev, také není systémově nic, co by konvenovalo právnímu řádu České republiky. Pro vydání zákona svědčí i nálezy Ústavního soudu, které byly přijaty přímo k problematice historického církevního majetku. Jedná se především o nálezy z poslední doby, tj. nález z června 2009, z července 2010, z února a března 2011, ze srpna 2011 a také z února tohoto roku. Stát tak stále drží podstatnou část historického církevního majetku, majetku, na kterém církve po staletí hospodařily a ze kterého čerpaly výnosy pro svou duchovenskou a charitativní činnost. (Neustálý hluk v sále.)
        Stát financuje církve podle zákona z roku 1949, který ponechává církve v hospodářské závislosti na státu. Majetek, který má být vypořádán, je přitom dostatečně určen, jak uvádí v plenárním nálezu ze dne 1. července 2010 Ústavní soud. Cituji: "Vymezení okruhu dotčeného majetku v ustanovení § 29 zákona o půdě je dostatečně určité, neboť existence věcného práva (respektive pozbytí práva k majetku, jehož odejmutím byla způsobena křivda) v rozhodném období je objektivně právně průkaznou skutečností -"