... registrace v roce 1920. V roce 2001 99 tisíc věřících, v roce 2011 39 tisíc věřících. Církev římskokatolická, v roce 2011 2,7 mil. věřících, v roce 2011 1,080 mil. Československá církev evangelická, v roce 2001 117 tisíc věřících, v loňském roce necelých 52 tisíc věřících. A tak bych mohla pokračovat. V podstatě všem církvím v naší republice ubývají počty věřících, přesto jim budeme vracet majetky, jako by byly v nejvyšším rozpuku. (Hluk v sále trvá.)
        Mé vystoupení doufám nebude dlouhé.
        V historii církev obohatila nebo chudla úměrně svému vlivu. Vždy záleželo na vládcích země, nakolik se chtěli o víru opírat při svém panování, a podle toho církvím dávali nebo brali. Brali jim vliv i majetky. Největšího rozmachu tak církev dosahovala za Karla IV. a Přemysla Otakara II. Naopak chudla v dobách husitských bouří, za císaře Josefa II. a ve druhé polovině minulého století. Jaký vliv má mít církev dnes? Měl by tomu v historických souvislostech odpovídat i majetek? A jak tyto kroky církev vysvětlí svým věřícím důchodového věku, z jejichž kapes dnes vláda finanční prostředky vytahuje? Jak to vysvětlí svým věřícím, postiženým občanům, kteří museli pochopit, že na jejich sociálních dávkách musí tato vláda šetřit, jak to církev a vládní koalice ODS a TOP 09 vysvětlí věřícím hasičům, policistům, učitelům a všem těm, kteří mají úspory státu chápat? Je to opravdu jen církev, kdo má na podporu ze strany státu nárok?
        Dámy a pánové, jak tento krok bez uzardění vysvětlíte svým rodičům? Počátkem 90. let řekl Kardinál Tomášek, že církev nemá vůči státu již žádné další požadavky. ***
        A na závěr svého vystoupení si dovolím zčásti odcitovat novináře Ivana Hoffmana, který je shodou okolností od nás ze Zlína. Jeho komentář, který jsem přednedávnem slyšela v Českém rozhlase, mě velmi oslovil, a tak si ho dovoluji vám tady předestřít. Cituji: "Stoupenci církví zdůrazňují, že jde spíše o dobré mravy než o peníze. Co bylo ukradeno, má se okradenému vrátit. Společnost nemůže dobře fungovat, nejsou-li v pořádku účty a nejsou-li dodržovány zákony. Odpůrci církví pak buď zpochybňují nároky církví, nebo tvrdí, že církve peníze nepotřebují, neboť jejich úkolem je pečovat o lidské duše, nikoliv podnikat. Obě strany mají pravdu. Současně je nepochybné, že církvím sluší skromnost a jejich bohatství by mělo být spíše duchovní povahy než té hmotné. Správně by tedy právní stát měl ve svém zájmu ukradený majetek církvím vnucovat a církve by se s ohledem na své duchovní poslání měly vracenému majetku bránit. S církevními restitucemi tedy nemáme jeden problém, ale dva. Nenechavý stát..." (Poslankyně se odmlčela pro silný hluk v sále.)