Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych navrhl upřesnění toho, co se schválilo na organizačním výboru, kde se prohlasovalo to, že bychom chtěli, nebo já bych si přál, abychom ve Sněmovně projednali informaci premiéra Petra Nečase o posledním jednání Evropské rady. Nicméně vím, že premiér se zúčastní v pátek Ecofinu a příští týden 13. a 14. dalšího jednání Evropské rady. Takže to, že ten bod je na programu, je ještě málo, protože jde o to, abychom se včas zabývali tím, co bude na pořadu na Evropské radě teď v polovině prosince.
        Já to tady navrhuji a chci navrhnout zařazení tohoto bodu dnes proto, protože jsem si prakticky jist, že to, co se odehrává v současné době v evropských institucích a na Evropské radě, je naprosto klíčové. Obávám se, že Česká republika v tom, jak se situace vyvíjí, se stále více ocitá na slepé koleji. Připomenu, že ve středu Evropská komise navrhla jakýsi jízdní řád dalšího pohybu a integrace eurozóny, ve kterém se mluví už o takových věcech, jako je například autonomní rozpočet eurozóny. Vystoupení šéfa Evropské centrální banky zaznělo v tom smyslu, že je schopen kontrolovat přes tisíc bank. Mluví se o společných dluhopisech. Je evidentní, že představa dalšího pohybu eurozóny získává stále přesnější a konkrétnější obrysy. A co je důležitější - do toho zaznívají hlasy, že země eurozóny už si nenechají mluvit do pohybu další integrace, pokud někdo se nehodlá na této věci účastnit, tak prostě se jím nenecháme brzdit a půjdeme dále sami. Tohle zaznívá opakovaně. Já jenom připomenu, že je celá řada zemí jako Dánsko, Polsko, Švédsko, které dávají najevo, že na tomto pohybu v každém případě chtějí participovat, i když nejsou členy eurozóny, a stále častěji se mluví o těch, kteří se evidentně toho účastnit nehodlají. A v evropských médiích se jmenuje Velká Británie a vedle ní také Česká republika.
        Jsem přesvědčen, že pokud bude tady tento pohyb pokračovat, pokud tento rozjetý vlak pojede dál, tak jak se to prozatím děje, tak znovu čelíme nebezpečí, že Česká republika je zemí, která dále bude závislá na hospodářském rozvoji eurozóny. ***
        Budeme s ní těsně spojeni, ale přitom se budeme zbavovat schopnosti mluvit do pravidel, budeme se zbavovat možnosti mluvit do toho, jaký bude další vývoj eurozóny. Zdá se mi, že nás čeká situace, kdy vlastně proti nám budou hlasovat jednak země eurozóny, země, které se dohodly na fiskální dohodě, země, které dneska pracují na projektu bankovní unie. A tohle může mít důsledek také nejenom ten, že prostě budeme bez vlivu a bez schopnosti mluvit do společných pravidel, ale také to může vést v těch horších scénářích dokonce i k hospodářské izolaci země, může to vést k tomu, že to ovlivní a sníží množství investic a přitažlivost České republiky pro investory. Já se prostě obecně obávám toho, že tento typ politiky vede Českou republiku někam na východ. Mohl bych říct, že se přibližujeme k zemím, jako je Maďarsko, jako je Rumunsko, a je to podle mě změna zahraničněpolitické koncepce tohoto státu.
        My jsme po revoluci vyhlásili, nebo tehdy se tady mluvilo o heslu "návrat do Evropy". Nám se podařilo do Evropské unie vstoupit v roce 2004. Já připomínám, že po roce 2004 Česká republika zaznamenala největší hospodářský rozvoj a největší růst vlastně v celé své novodobé historii. A v současnosti děláme pohyby opačným směrem. Mně to připadá, že je to něco, čemu bych docela rád čelil a bránil. Vím, že na to jako představitel opoziční strany mám omezené prostředky, ale domnívám se, že pokud už tedy něco takového se děje, tak česká sněmovna, česká Poslanecká sněmovna o téhle věci musí mluvit. Pro mě je to změna orientace země, změna pohybu, změna zahraniční politiky.
        A samozřejmě, že s tím souvisejí také ty aktuální události. A nechci to teď rozebírat detailně, ale fakt, že se Česká republika neúčastní předávání Nobelovy ceny Evropské unii, je pro mě jenom potvrzením, to je jen kamínek do té mozaiky situace a chování, pozice, kterou Česká republika dnes v Evropě zaujímá. Já to, že se toho nezúčastníme, pokládám za projev nezralosti a nekulturnosti. Pro Evropu je to, jako kdyby tady významná instituce řekla: Evropská unie je ve světě potřeba, a z České republiky zazní, že pro nás to zřejmě zdaleka tak důležité není, nás se to netýká, nás to celé vlastně vůbec nezajímá. Mně to připadá, že tím vlastně jenom potvrzujeme to, že navzdory tomu, o jak vážných věcech se dnes v Evropě mluví, Česká republika a čeští politici nestojí o to u toho být, a samozřejmě jsem si jist, že se nám tento typ chování vrátí.
        Dokonce bych chtěl říct, že tato vláda má jednu z vládních stran, která se tvářila, že je proevropská a která je vedena ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, nicméně jestli mě tedy nepřekvapí vystupování prezidenta a bohužel už ani premiéra, tak musím říci, že v tomto případě selhal i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. To, že nedokázal v téhle situaci jako ministr za Českou republiku nabídnout svou účast a snažit se tu podle mě nepříjemnou, podle mě takovou nekulturní reakci nějakým způsobem korigovat, tak se o to pan ministr Schwarzenberg ani nepokusil.
        Takže já prostě musím trvat na tom, že všechny tyhle věci, které se sčítají a skládají, stále více posilují obraz České republiky, která nemá zájem a necítí jako vážnou věc zabývat se tím, co se v současné Evropě děje. Dneska už ani není brána jako plnoplatný a plnokrevný účastník těchto rozhovorů a já bych byl rád, kdyby nás premiér o tomto chování informoval a aby nám také řekl, jak si další vystupování na Evropské radě představuje, jak a s čím hodlá na příští Evropské radě vystoupit.
        To jsou důvody, proč vás žádám, abychom dnes na schůzi po těch pevně zařazených bodech, které vím, že jsou plánovány, tak po těch pevně zařazených bodech zařadili ten dneska už v programu schůze existující bod Zpráva premiéra Petra Nečase o jednání Evropské rady. A mám na mysli jak tu minulou, tak tu příští 13. až 14. prosince.