Vážený pane předsedající, dámy a pánové, po mnoha dotazech voličů na můj dnešní postoj považuji za správné vysvětlit, proč nemohu dát této vládě důvěru.
        Po odchodu části kolegů z poslaneckého klubu Věcí veřejných jsem loni vládě důvěru dal na základě slibu, že bude dodrženo programové prohlášení a principy koaliční smlouvy. Vyjmenování případů, kdy se tak nestalo, by zabralo hodně času, tak zmíním pouze část.
        Jsem člověk věcný, uznávající fakta, proto vám je zmíním v souvislosti s pod tlakem a pod politickou manipulací prohlasovaným zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi. Žádal jsem z tohoto místa včas o jeho dopracování a vyčištění, protože základní myšlenku považuji za správnou. Jsem pouze přesvědčen, že jde o nesystémové řešení a zmatečně formulovaný dokument, který způsobí další zadlužování státu, ohrožení veřejného majetku, právní destabilizaci na další desítku let a cílenou privatizaci státního majetku určitými vybranými subjekty. Zůstaly v něm i nadále chyby právního i věcného charakteru, výpočet náhrad je založen na užití nesprávných čísel a je v něm spousta dalších nejasností a nepřesností, které již jsou nebo budou příčinou dalších soudních pří a arbitráží. Možná i s nedozírnými následky. Ostatně stejnou zkušenost zažily i další země v našem sousedství, ať už se jedná o Polsko, Slovensko, Maďarsko či Slovinsko. A připomínám, že doposud se jejich soudnictví z toho plně nevzpamatovalo a věc není dořešena.
        Zásadní chybou při projednání tohoto přelomového majetkového zákona je nesporně i fakt, že byl protlačen silou, bez celospolečenské a náležité odborné diskuse, kterou by si takto fatální rozhodování jednoznačně zasloužilo. Církvím bude navracen majetek podle netransparentních parametrů. Postrádám výčtový zákon, způsob provedení a stanovená finanční náhrada je diskriminační vůči ostatním restituentům, a tím je porušována Listina základních práv a svobod občanů ČR. V důsledku zákona může dojít i k prolomení hranice 25. února 1948 a také Benešových dekretů. Zkrátka kdyby výsledek mého projektování byl podobný, jaká je výsledná podoba tohoto i jiných zákonů, mohl bych velmi snadno přijít o autorizaci architekta.
        Moji voliči se po léta řadí převážně ke střední třídě. Nemohu proto mít důvěru v Ministerstvo financí a potažmo tím i vlády, které neustále mění pravidla během hry, samy tato pravidla často nedodržují, nijak výrazně nesnižují zbytečnou byrokratickou zátěž a zabývají se zvyšováním DPH a třeba i spotřebních daní, které nepřinášejí kýžený výsledek.
        Vláda by měla vedle restrikcí hlavně připravit pole pro to, aby všichni pracovití a tvůrčí lidé mohli své schopnosti bez překážek uplatňovat, a to se podle mého názoru neděje. Jistě chápu, že po dvaceti letech pravicových a levicových vlád bez vize, strategie, koncepce a po jejich plýtvání tato vláda nemá lehkou úlohu a nebude ji mít ani žádná jiná. O to víc je nutné mít všechny kroky podložené fakty a čísly a neúnavně je vysvětlovat. Stejně tak je nutné se omluvit a přiznat, když se některý krok nepovede. Každý přece může dělat chyby.
        Nic z předchozího tady však z mého pohledu nefunguje. V této sněmovně probíhá válcování i v případech, kdy to vůbec není potřeba, a pokud shoda nepanuje, tak se ani nehledá. Úplným výsměchem všem pravidlům byl pak způsob schválení uvedeného zákona v Poslanecké sněmovně. Je přece nepřípustné, aby jakýkoli zákon, zejména tak zásadní legislativní změna, jakou je zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, byl hlasován ve chvíli vyhlášení pauzy na jednání poslaneckého klubu. V právním státě a stabilní parlamentní demokracii se prostě nesmí stát, aby se poslancům voleným občany nedostalo jejich zákonných práv a parlamentních zvyklostí, jasně daných pravidly.
        Dnešní důvod pro hlasování o nedůvěře není pro mě tím nejzásadnějším. Pouze jsem navíc ztratil i poslední zbytky důvěry v pana prezidenta. Nemohu ale mít ani důvěru ve vládu, v niž nemá důvěru převážná část mých voličů, a to i přesto, že v některé její členy důvěru mám a s některými jejími kroky souhlasím. Na položenou otázku budu ale povinen poctivě odpovědět a vyslovit tak společně se svými kolegy z Věcí veřejných této vládě nedůvěru. Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk.)