Dobrý den, dámy a pánové. Já bych si dovolil také navrhnout změnu programu. Chtěl bych navrhnout jiný první bod dnešního programu schůze. Ten bod jsem tady vlastně už avizoval v minulosti. Já bych chtěl připomenout, že jsme se tady zabývali v lednu nedůvěrou vládě a já jsem v souvislosti s projednáváním nedůvěry vládě navrhl usnesení. Možná si vzpomenete. To usnesení mělo dva body. V tom prvním jsem navrhoval, aby Poslanecká sněmovna odmítla článek II amnestie prezidenta republiky z 1. ledna tohoto roku. Ve druhém článku usnesení jsem navrhoval, aby se vláda zabývala osudem obětí, které jsou amnestií postiženy. Pokud si také dále vzpomínáte, tak došlo k tomu, že Sněmovna odhlasovala, že se z procedurálních důvodů nebude tím usnesením zabývat.
        Dovolte mi, abych navrhl bod, který by zněl "Návrh usnesení k rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013". Jak jsem vlastně již uváděl, navrhuji, abychom se zabývali tímto návrhem usnesení dnes a aby to byl první bod jednání Sněmovny.
        Dovolte mi jenom několik slov. Já nechci opakovat rozpravu, která tady zazněla, ale jenom bych chtěl připomenout, že od té doby, kdy tady Sněmovna jednala, se v té věci rozhodně situace nijak zásadně nevyjasnila. Zaslechl jsem od mužů prezidenta Václava Klause, že účelem amnestie bylo posílit snášenlivost mezi obyvateli. Zároveň jsem si dnes všiml průzkumu veřejného mínění, podle kterého popularita prezidenta poklesla z 54 % tuším na 26 %. Chci tím říci, že veřejnost rozhodně amnestii nevnímá s pochopením, s milosrdenstvím. Naopak ji vnímá jako velikou nespravedlnost. Ta situace se opravdu dodnes neuklidnila. Já jsem to zažil včera ve své kanceláři v Ostravě, kdy lidé odkazovali na to, co se v té věci spíše neděje. Požadují stále, abychom k tomu zaujali stanovisko. To je to, co já vlastně chci.
        Dovolte mi, abych uvedl ještě jednu věc. Debata o amnestii se nám zajímavým způsobem vrací. Upozorňuji na to, že v posledních dnech se premiér Petr Nečas pozastavil nad výkladem článku 62 Ústavy, podle kterého, jak jsme slyšeli dokonce z úst nově zvoleného prezidenta, by mohl prezident odvolat premiéra. Připadá mi v něčem tristní, že se premiér začal ozývat ve věci výkladu Ústavy až ve chvíli, kdy se to začalo týkal jeho samého. Protože to je článek 62, který se týká odvolání premiéra prezidentem. A toto je pouze o stupeň víc, článek 63, kde se jedná o podobný problém, řekněme výklad Ústavy, na základě kterého prezident provedl amnestii tak, že se podle mne ocitl ve sporu se základními ústavními principy, s právy obětí, s právem občanů na spravedlivý proces a řadou dalších základních práv jednotlivců, občanů v této zemi.
        Připadá mi, že to, co se odehrálo v této amnestii, je tak zásadní, že si nedovedu představit, že by se k tomu Sněmovna nevyjádřila. My totiž přece neseme odpovědnost také za to, že v této zemi neroste pocit chaosu a libovůle při výkladu zákonů, a dokonce i při výkladu Ústavy. A v tomto případě tento řekněme zásadně vadný extenzivní výklad Ústavy vedl k tomu, že máme propuštěných tisíce lidí, kteří si zasloužili pykat za své trestné činy nebo být pravomocně odsouzeni, a to všechno bylo smeteno jediným aktem, který nemá v civilizované Evropě obdobu, protože jsme mezitím zjistili, že nenajdeme podobný příklad abolice použitý masově v amnestii, který by takovýmto způsobem omilostnil ty nejtěžší hospodářské zločiny. Proto si myslím, že Sněmovna dluží toto stanovisko občanům. Myslím si, že to není věc, která by se týkala jenom některých politických stran. Myslím si, že ta kritika je něco, čemu rozumí dnes řada poslanců fakticky ze všech politických stran, které jsou tady v této Sněmovně. Proto bych byl rád, abychom se k tomuto tématu vrátili a abychom se k němu jako Sněmovna vyjádřili.