Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolím si ještě požádat o zařazení jednoho bodu, který navazuje též na mé tvrzení, že pravicová vláda vyrábí z aktivních občanů České republiky pasivní příjemce sociálních dávek, a to je bod dotýkající se mého, nebojím se říci, pravicového skuhrání na pana premiéra od podzimu loňského roku. Dotýká se propadající se konkurenceschopnosti České republiky, dotýká se propadu v mnoha dalších ekonomických parametrech, kde Česká republika je na skluzavce, kde se předhání v pádu na úroveň takových velikánů, jakými jsou africké či některé jihoamerické rozvojové země. Dovolte mi v tomto duchu tady citovat několik základních čísel, která by myslím neměla Sněmovna ani napravo ani nalevo zapomínat.
        Podle nejnovějších dat České národní banky, Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu se propadáme ve všech významných ekonomických ukazatelích a jedinými rychle stoupajícími čísly jsou nezaměstnanost a státní dluh. Nezaměstnanost v prosinci minulého roku dosáhla již 9,4 %, což znamená, že tady dnes máme přes půl milionu - konkrétně 545 311 - lidí bez práce. Příčin je mnoho a jedna z nich však více než bije do očí: naprosto neadekvátní hospodářská politika vlády České republiky.
        Ihned na začátku podotknu několik formalit. Nezaměstnanost v České republice se měří pomocí dvou různých metodik. A podle té odpovídající požadavkům Mezinárodní organizace práce tady máme bez práce pouhých - a to říkám, podotýkám, ironicky a v uvozovkách - 359 500 lidí. Tedy - znovu podotýkám - pouze 7,2 %. Nicméně i podle této mírnější metodiky v naší zemi meziročně přibylo 44 200 osob nezaměstnaných. Dovolím si jako bývalý generální ředitel firmy s jedenapůl tisícem českých zaměstnanců podotknout, že byla léta, kdy jsem naopak skuhral, že v Čechách je nezaměstnanost malá a že lidé si práce neváží. Souhlasím s pravicovými ekonomy, kdy je zapotřebí si férově přiznat, že určitá skupina lidí nikdy pracovat nebude, a proto neříkám, že pléduji za nulovou nezaměstnanost. Ta je stejně nezdravá. Přezaměstnanost je stejně nezdravá jako vysoká nezaměstnanost. Ale nezaměstnanost nad 5 %, nad 6 % je dle mého názoru už velký problém, který je zapotřebí řešit. A mělo by minimálně dojít k tomu, že když vláda tady od podzimu říká, že teď bude dělat aktivní kroky k tomu, aby rostla zaměstnanost, aby byla zde prorůstová aktivní opatření, aby se nastartovala ekonomika, tak nastartování, obrácení toho trendu, toho, že nezaměstnanost neporoste, ale naopak bude klesat, je z tohoto hlediska velmi zásadní indicie a velmi zásadní signál.
        Dalším smutným obrazem je stav našeho hrubého domácího produktu. V prvním čtvrtletí 2012 přineslo Ministerstvo financí informaci o tom, že pokles HDP bude o 0,7 %. Ve druhém čtvrtletí šlo o minus 1 %. Ve třetím čtvrtletí minulého roku již zaznamenalo recesi na úrovni minus 1,3 % HDP. Aby se neřeklo, že jsem negativní, přidám k horšímu ještě další číslo a tím je výše státního dluhu. Když Miroslav Kalousek rozesílal svoje složenky o výši státního dluhu, rozesílal složenky na 121 000 korun. Kdyby je náhodou dnes chtěl rozesílat znovu, což při tom, jaký je to šprýmař, vůbec nevylučuju, tak by na této složence vedle podpisu jeho jednoznačné odpovědnosti bylo číslo 159 000 korun na každého občana. Když k tomu přidám to, jak v roce 2008 ministr financí ve vládě Mirka Topolánka Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Hospodářské noviny naše občany ujistil, že i přes zpomalení ekonomiky vše, co v roce 2008 hrozilo, je pomalejší bohatnutí než doposud, dnes si dovolím přidat jenom další parametr toho, jak se tady ničí pravicovou vládou střední třída, a uvedu to na průměrné mzdě, na kterou - podotýkám, průměrnou a vyšší než průměrnou mzdu - v České republice dosahuje přibližně jedna třetina zaměstnanců. Přes tento parametr je zapotřebí konstatovat, že dnes pod tlakem Kalouskových a Nečasových pseudoreforem došlo k poklesu reálné průměrné mzdy na jednoho Čecha o 1,8 %.
        Obecně. Neustálou mylností Kalouskových prognóz by se měla zabývat nějaká rozsáhlá ekonomická studie, ne-li rovnou celý výzkumný ústav, aby ujasnil ono tak časté mýlení se našeho ministra financí.
        V tomto kontextu musím nevzpomenout na svoje studium na Policejní akademii, kde nás učili v rámci studie davu, jak dav reaguje na určité signály, jak kupříkladu se davu nemá říkat moc často "zůstaňte v klidu", protože když tomu davu budete příliš často říkat "zůstaňte v klidu, nic se neděje", o to více ten dav zpanikaří, protože ví, že se mu lže. Mohli bychom říct, že ono neustálé uklidňování pana Miroslava Kalouska, jak nám v této zemi bude lépe a lépe a jak bude růst, který naopak se vždy pravidelně projevuje propadem, a jak se vůbec Česká republika pohybuje směrem k lepšímu a k lepšímu, mohlo by se opravdu stát, že naopak dav oněch decimovaných ovcí závislých na sociálních dávkách pochopí, že se mu lže a že ony signály o tom, že bude v zemi lépe a lépe, jsou ve skutečnosti jen kňučením zastírajícím reálný propad české ekonomiky.
        A dovolte mi v tomto směru, jenom v tomto směru, připomenout, především panu ministrovi financí, že když v posledních dnech se tak rád chlubí, že podle hodnocení International Budget Partnership ve Washingtonu je v České republice v průhlednosti státního rozpočtu Česká republika na devátém místě ve světě - tak když tuto informaci zkonfrontujeme s hodnocením Světového ekonomického fóra právě v komplexním žebříčku konkurenceschopnosti, tak jenom podotýkám, že v transparentnosti ve vytváření vládní politiky jsme na 98. místě. ***
        V průhlednosti hospodaření s veřejnými prostředky jsme na 27. místě, v klientelismu jsme na 23. místě, v neefektivitě státních výdajů jsme na 119. místě a v zátěži státních regulací, což je, bych řekl, v přímé kontradikci k tomu, že máme pravicovou vládu, tak v zátěži státních regulací jsme na 125. místě na světě.
        Jinými slovy řečeno, když jsem zde se snažil v prosinci předávat basu piva panu ministrovi financí s tím, že jsem ho upozorňoval, že plzeňský Prazdroj držící takřka 50 % trhu místo toho, aby byl tlačen hypermarkety ke snižování ceny, aby se muselo o cenách piva vyjednávat, tak místo toho nám plzeňský Prazdroj tiskovou zprávou diktuje to, jak se cena piva zvyšuje. Totéž nám dělá pan Babiš s rohlíky, s chlebem, kde jestliže cena pšenice vyrostla za poslední dva roky o 19 %, cena rohlíků, housek, chleba vyrostla o 50 až 60 %! Někdo se tady minule smál, když jsem říkal, že někdo nezdražuje a naopak zmenšuje prodej, zmenšuje prodávané výrobky, jako kupř. tyčinky Nestlé, že se jedná o drobnost. Ne. Jedná se jenom o další zrůdnost toho, proč v Německu jsou potraviny o 20 % levnější než v České republice. Jedná se jenom o další příklad, jak naprosto nesmyslnou státní regulací, kterou chráníme potravinářské kartelové dohody, kterou chráníme před agresí jednání o ceně ze strany hypermarketů, pana Babiše a další kartelové a oligopolní struktury českých potravinářských kolosů před zdravou konkurencí malých a středních firem.
        Proto v tomto kontextu, když zde uvádím konkrétní Světovým ekonomickým fórem propadající se v žebříčcích konkurenceschopnosti parametry České republiky, prosím uctivě pana ministra financí, resp. - pardon - pana premiéra, aby vysvětlil, v čem, jakými tedy konkrétními kroky chce zastavit propad konkurenceschopnosti České republiky. Jaké státní regulace chce začít rušit tak, abychom nebyli na 125. místě z hlediska zátěže státních regulací.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk posl. Skokana.)