Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za slyšení ve věci zdůvodnění pozměňovacích návrhů Senátu ke změně zákona 372/2011.
        Můžeme říct už úvodem, že zákon o zdravotních službách se nepovedl a to bylo také důvodem, proč Senát už k původnímu zákonu měl celou řadu námitek a vrátil ho se zamítnutím. Nečekali jsme jistě, že vydrží 45 let jako jeho předchůdce, nečekali jsme možná, že vydrží 45 měsíců, ale byli jsme pod určitým tlakem od 1. dubna 2012 jeho nabytí účinnosti, aby vůbec byly některé věci konzumovatelné, protože zejména před tím prázdninovým obdobím se některá ustanovení prostě nemohla naplnit. Takže už v červnu 2012 Senát podal pět bodů na novelizaci tohoto zákona. Ty přijaty nebyly, a tedy 45 týdnů po nabytí účinnosti tohoto zákona jsme dostali do Senátu tuto opravu, kterou jsme jistě vítali, protože pan poslanec Heger tak vlastně opravoval zákon, který jako ministr Heger navrhl. Myslím si, že je třeba opravu přivítat, protože je nutná.
        Já bych začal pozitivně. My jsme velice přivítali, že byl vypuštěn úchop jako věc v medicíně nestandardní, protože já osobně jsem rád, když mě při odběru krve sestřička uchopí, abych jí necukl. Vy možná také. Dále jsme byli velice rádi, že se nemusí každých 30 dní ze zákona znovu pacient poučovat o jeho chronické diagnóze. Když je třeba odmalička diabetikem, tak by to znamenalo za život několik set poučování dvanáctkrát ročně. Tak to jsou ty pozitivní věci, které jsme přivítali. Říkám, že celkově postoj Senátu, i když ta oprava byla trošku později, než mohla být, že jsme vítali a byl k tomu přístup pozitivní. Přesto si myslíme, že minimálně ve třech paragrafech je potřeba ještě dodat některé věci, které možná zavdají příčinu, aby zákon zas nebyl opravován v brzkém budoucnu.
        V § 35 navrhujeme, aby se řešila situace, kdy opatrovník nebo rodič evidentně nesouhlasí, ať už z vlastní neinformovanosti, ignorance, neříkám zlé vůle, s léčebným postupem, který je konsensuálně navržen a který může znamenat ochranu zdraví nebo záchranu života pacienta, který v té době není schopen o sobě rozhodovat, a že takové to situace by měl řešit soud. Jestliže je nebude řešit, tak to zůstává pouze na zápisu lékaře v dokumentaci a ty věci se mohou v budoucnu komplikovat. Ty případy, kdy zjevné dobrodiní, které medicína chce dítěti nebo opatrovanému občanu prokázat, a odmítá to opatrovník nebo rodič, nejsou úplně raritní a jsou problémem pro lékaře. To je bod 35, kde jsme si dovolili opravu, resp. úpravu.
        Dále v § 40. Zase z praxe. Omezení pacienta, ano, pokud s tím souhlasí předem. Samozřejmě to je věc standardní. Ale jsou situace, kdy pacient ani neví, že bude muset být omezen, kdy vznikají náhlé výpadky vědomí, náhlé delirantní stavy, pooperační stavy, a jestliže se soudy cítí natolik nevytížené, že všechny tyto banální situace, které medicína běžně denně řeší, patrně i v těchto hodinách, se budou muset oznamovat jako věc zcela protizákonná nebo nová řešená soudem, tak to si tedy přidáme poměrně starostí. Takže jsme navrhovali, aby alespoň po dobu osmi hodin, kdy se většina situací upravuje třeba z pooperačních stavů, aby tyto zákon řešil také.
        V § 65, který tady byl zmíněn jako kontroverzní a s tím, že členové komor, a to nejenom lékařské, ale také farmaceutické a stomatologické by si snad osnovovali právo nahlížet do lékařské dokumentace, jenom upozorňuji, že lékaři tak činí v rámci své praxe mnohokrát denně a lékařskou dokumentaci vytvářejí a určitě nijak nesoutěží o to, aby dělali nějaké posudky. ***
        Jestliže ale ze zákona tento posudek udělat mají, pacient nemá zájem, aby se do té dokumentace nahlédlo, protože se je třeba vědom, že by ten závěr mohl být proti jeho zájmům, tak nepokládáme za logické dávat jedním zákonem úkol členům lékařských komor, aby posudky vytvářeli, a jiným zákonem jim v tom zase bránit. Myslím, že to, co kdysi v zákoně bylo, se podařilo tehdy nějakým návrhem na změnu prosadit panu bývalému poslanci Šnajdrovi, který buď chtěl lékařské komoře tím ulehčit, nebo naopak přitížit, to nevím, ale každopádně si myslím, že bychom se měli vrátit k původnímu stavu, který byl neproblémový po celá léta a umožňoval, aby členové komor, kteří nejsou prosím vás delikventi, jsou to lékaři, kteří s dokumentací běžně pracují, aby s ní mohli pracovat i tam, kdejde o posudek.
        A jinak bych skončil opět pozitivně tím, že všechna ostatní ustanovení této změny Senát podpořil a je rád, že k té opravě dochází. Ovšem výhrady máme pouze k těmto třem bodům a v tomto smyslu jsme podali pozměňovací návrhy.
        Já vám velice děkuji za pozornost.