Děkuji, hezké odpoledne vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych navrhl zařazení nového bodu do dnešní schůze Poslanecké sněmovny. Navrhl bych, aby to byl bod číslo jedna dnešního jednání Poslanecké sněmovny. Název tohoto bodu je Informace předsedy vlády Petra Nečase o situaci ve financování platů zaměstnanců veřejného sektoru s ohledem na zajištění bezpečnosti občanů a dostupnosti zdravotní péče.
        Dnes se scházíme na řádné schůzi Poslanecké sněmovny, ale ona to není tak obyčejná schůze Poslanecké sněmovny. Je to vlastně naposledy, kdy má vláda možnost slyšet názory poslanců předtím, než bude definitivně rozhodovat o podobě státního rozpočtu na příští rok. Zítra má vláda naplánované jednání, na kterém bude hlasovat nejenom o podobě státního rozpočtu, ale také o celé řadě zákonů, které výslednou podobu rozpočtu předurčují a podmiňují. Dnes tedy máme poslední příležitost, abychom se vyjádřili k problémům, které jsou s rozpočtem spojeny, předtím, než ho vláda schválí.
        Chci upozornit na to, že tato Poslanecká sněmovna už rozpočet nemůže podstatným způsobem změnit, je limitována příjmy, které vláda rozhodne, je limitována výdaji, které vláda definuje, a jakmile tedy bude schválen rozpočet v prvém čtení, tak změny, které schválí Sněmovna, už mohou být pouze kosmetického rázu. Jsem přesvědčen o tom, že situace je velmi vážná, zejména pokud se jedná o otázku platů zaměstnanců našeho veřejného sektoru. Podle mého názoru nelze s diskusí rozhodně čekat až na projednávání zákona o státním rozpočtu. Myslím si, že vláda by měla nepříjemné pravdy slyšet předtím, než bude o rozpočtu jako takovém jednat.
        Vláda podle mého názoru zachází se zaměstnanci veřejného sektoru ponižujícím způsobem. S hasiči, zdravotními sestrami, lékaři, policisty, lidmi pracujícími v sociálních službách, ve školství, v justici, na finančních úřadech, ve státní a veřejné správě.
        Pane premiére, vy jste postavili zaměstnance veřejného sektoru v zásadě před hotovou věc. Jednání s nimi byla zcela formální. Jednání byla spojena s výsměchem. V zásadě jste jim neustále vzkazovali: je nám úplně jedno, co říkáte, můžete si demonstrovat, jak chcete, stejně si prosadíme svůj původní plán. Nedošlo k žádné dohodě, nedošlo k žádnému kompromisu. To není rozumné. A není to ani dobrý signál do budoucna. Každý se totiž může zeptat, jestliže dnes vláda takovýmto způsobem zachází se zaměstnanci veřejného sektoru, jak bude zítra jednat s ostatními občany. Jak bude zacházet s důchodci, jak bude zacházet s lidmi zdravotně postiženými, jak bude zacházet s rodinami s dětmi, pacienty nebo třeba klienty stavebního spoření. Arogantně, bez trochy empatie? Pěkně děkuji za takovou vládu. Pěkně děkuji za takové reformy!
        Dnes probíhá - ještě v tuto chvíli stále probíhá - velká demonstrace zaměstnanců veřejného sektoru. Je to po řadě let opravdu velký protest. Nevím, kdo z vás se tam byl podívat. Já jsem se tam podívat byl. Ti lidé, kteří přišli na tuto demonstraci, a není jich málo, mají pocit, že se s nimi nejedná jako s plnoprávnými občany. Po řadě let služby státu, služby spravedlnosti, boje s daňovými úniky, pomoci lidem, po řadě zachraňování lidských životů nebo majetku občanů jim vláda plošně sníží příjmy o deset procent bez ohledu na jejich potřebnost, pracovní nasazení, vzdělání či profesionalitu. Vláda zaměstnance veřejného sektoru plošně prohlásila za nepotřebné sádlo. To není můj citát, to je citát jednoho z představitelů vládní koalice. To je urážející a je to hloupé.
        Asi řada z vás jako poslanci dostáváte dopisy. Dostáváte dopisy, ve kterých se občané vyjadřují, ať již souhlasně či nesouhlasně, k tomu, co děláte. Já, když jsem dnes přišel do své kanceláře, tak jsem tam našel mimo jiné dopis, který mi poslal zaměstnanec veřejného sektoru. Když tady vidím pana ministra financí, mohu snad prozradit, že je to člověk, který dělá v oblasti, kterou spravuje Ministerstvo financí. Je to muž, kterému je 46 let, a jeho žena rovněž pracuje ve veřejném sektoru. On mi tady napsal: Oba jsme frustrovaní, vyděšení tím, co přijde, a ve 46 letech bez perspektivy a v existenčním ohrožení. Mám snad litovat, že jsem si před lety nezařídil život jinak, čistě k osobnímu prospěchu, začít lumpačit a dnešní starosti nemít? Toto vládnutí je útokem na instituce i samu existenci demokratického a sociálního právního státu. Zpochybňuje smysl všech společenských změn po roce 1989. Za této situace - píše onen zaměstnanec státu - za této situace začínám postrádat smysl služby takovému státu, který se stává nedemokratickou diktaturou egoistů, veksláků a mafie. To je názor státního úředníka, 47 let, v resortu Ministerstva financí.
        Jsem přesvědčen o tom, že takovýmto způsobem vláda působí plošně na všechny zaměstnance veřejného sektoru. Je to absolutně demoralizující vůči všem těmto lidem. Je to stejně demoralizující jako plošné propouštění. Vláda tím ztrácí respekt u velké části vlastních zaměstnanců. Tito lidé nyní pohrdají vládou stejným způsobem, jakým se premiér Nečas a ministr financí Kalousek chovají k nim. ***
        Vláda volí celkově chybnou strategii. Při rozpočtové konsolidaci zapomněla na příjmovou stranu státního rozpočtu. Kdyby zvolila vyšší daňovou progresi, více zapojila firmy, zdanila hazard, bojovala s daňovými úniky, mohla řešit otázku platů zaměstnanců veřejného sektoru mnohem citlivěji a spravedlivě. Nemuselo dojít k plošnému krácení o 10 %.
        Zdá se, že vládní strany mají dostatek peněz pro své bohaté sponzory a obchodní partnery. Těm jejich daňové úlevy v žádném případě nezruší. Přísně se ale staví ke zdravotním sestrám, hasičům nebo policistům. Není pravda, že vláda nemá jinou možnost postupu. Vláda si tuto jinou možnost postupu sama vzala. Sama si ji tato vláda vzala a rozhodla se po zralém uvážení sebrat 7,5 miliardy Kč zaměstnancům veřejného sektoru.
        Velkou chybou je také realizovat zásadní reformu platových tarifů současně se snížením celkového objemu mezd. Tato reforma platových tarifů se realizuje bez jakékoli předchozí odborné diskuse, bez potřebné argumentace, bez dohody se sociálními partnery, bez dohody s odbory. Takovýmto způsobem, jakým ministr Drábek realizuje reformu tarifního systému, se reformy provádějí ve vojenských diktaturách nebo ve střední Africe - bez dohody, bez vyjednávání, bez sociálního dialogu. To je to, co se tady připravuje. Je to tak. Vláda, když se podíváte na program vlády tuto středu, tak tam má změnu tarifního systému. Má tam reformu platového systému bez toho, aniž by zde existovala shoda a dohoda se sociálními partnery. Postavili jste zaměstnance před hotovou věc a všechna jednání byla pouze formální.
        Pokles platů zaměstnanců veřejného sektoru sníží i příjmy státu. Vyberete méně na dani ze závislé činnosti. Vyberete méně na sociální pojištění. Sníží se příjmy v oblasti zdravotního pojištění. Navíc snížíte spotřebu domácností a zpomalíte tím i hospodářský růst v příštím roce.
        Pokles platů zaměstnanců veřejného sektoru se přelije rychle do soukromé sféry. Když jsem odcházel z demonstrace sem na jednání Poslanecké sněmovny, tak o tom právě mluvil předseda policejních odborů. Říkal jasně: Dnes se toto snížení platů dotýká vás, státních zaměstnanců, zítra se bude týkat i všech ostatních. Je přece evidentní, že už dnes řada kolektivních vyjednání v privátních firmách končí s odkazem na to, jakým způsobem se stát chová k zaměstnancům veřejného sektoru. A jednoduchá otázka - proč by se k vám měl chovat jinak. Proč by se k vám měl chovat jinak, než se chová stát k zaměstnancům státu.
        Ale nejde jen o platy. Ohrožena je kvalita veřejných služeb, bezpečnost občanů. Ohrožena je dostupnost kvalitní zdravotní péče.
        Toto vše sociální demokracii velmi znepokojuje. Proto chceme na půdě Poslanecké sněmovny o této věci jednat hned teď, než bude pozdě. Státní rozpočet ještě vláda neschválila. Ještě stále je možné přijmout nějakou jinou cestu, přijmout jinou alternativu. I proto se dnes sjely tisíce zaměstnanců veřejného sektoru do Prahy, aby vládu vyzvaly, aby ještě využila ten čas, který zbývá do jejího zítřejšího jednání, aby vláda našla jinou alternativu řešení. My bychom ji rádi tady na půdě Poslanecké sněmovny podpořili a jsme přesvědčeni o tom, že diskuse na toto téma může vládě ke kompromisu otevřít také prostor.
        Vážení kolegové, vážené kolegyně, zejména ze stran vládní koalice, prosím, jednejte podle svého svědomí. Cesta, kterou prosazuje současný ministr financí, pravděpodobně i stínový premiér Miroslav Kalousek, je chybná a povede naši zemi ke stagnaci a povede naši zemi bohužel k poklesu životní úrovně. Nenechme zničit veřejný sektor. Jednejme jako zodpovědní poslanci a poslankyně. Chtěl bych vás jménem poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické požádat o podporu mého návrhu. Zařaďme, prosím, tento bod jako první bod našeho dnešního jednání a požádejme předsedu vlády pana Petra Nečase, aby nás informoval o tom, jak bude vláda aktuálně řešit situaci zaměstnanců veřejného sektoru.
        Děkuji. (Potlesk z řad ČSSD.)